Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Maybank Bali Marathon: Splněný běžecký i cestovatelský sen

Maybank Bali Marathon: Splněný běžecký i cestovatelský sen
foto: archív Víta Jonáše

Vít Jonáš | 03.11.2016 | přečteno: 3858×

Srpnový Maraton na Bali jsem sledoval několik sezon, až jsem se nakonec rozhodl, že si splním svůj další běžecký a cestovatelský sen a ročníku 2016 se zúčastním. Můj běh jsme si spolu s manželkou Marcelou spojili s delší cestou po Bali, Jávě a Malajsii.

Ostrov Bali je součástí Indonésie, povrch je vcelku hornatý, obyvatelstvo tvoří především hinduisté. Na samotný závod jsem se přihlásil asi půl roku dopředu, čísla ale rychle mizela a na některé zájemce se už ani nedostalo. Maraton byl časopisem Runner´s World zařazen mezi 52 nejlepších běžeckých akcí roku 2016.

Na Bali jsme dorazili v dostatečném předstihu, dva dny před startem jsem si jel vyzvednout startovní balíček do jednoho z luxusních resortů na jihu ostrova v oblasti Nusa Dua. Byl jsem sice nemile překvapen, že moje číslo pořadatelé nenašli, ale slíbili mě, že mi ho přivezou následující den na náš hotel v Candidase, což bylo asi dvě hodiny cesty. Byli spolehliví a číslo s čipem mi opravdu v sobotu doručili.

Start závodu byl určen na neděli, kvůli velkému horku již v 5:00 ráno. Moc jsem nespal, z hotelu odjíždím ve 2:45 taxíkem na start v safari parku u města Gianyar, manželka za mnou přijede později až do cíle. Na start přijíždím ještě za tmy zhruba ve 4:00, je zde již spousta lidí. Bezproblémová organizace, šatny, toalety atd. Ve 4:30 jsem ve startovním koridoru. V časových odstupech po cca jedné hodině startuje ještě půlmaraton a pak desítka. Pořadatelé hlásí celkovou účast cca 5 000 běžců ze 40 zemí, nás „full“ maratonců je 1 700.

Ve 4:45 zazní indonéská hymna. Jsem naprosto dojatý (ještě netuším, že to dnes není naposledy) s jakou chutí a hrdostí všichni společně hymnu zpívají. Lituju, že tu hymnu neznám a že s nimi nemůžu zpívat. Vzpomněl jsem si na některé naše reprezentanty, kteří u české národní hymny žvýkají, znuděně hledí a škrábou se na různých místech.

V 5:00 start, běžíme ještě za tmy, u silnice na obrubnících sedí v tichosti místní obyvatelé, mnozí mají na klínech děti, všem jakoby v té tmě svítí oči a se zájmem nás pozorují. V úsecích se špatným osvětlením se nám snaží svítit svými mobily. Jsem v dohledu za vedoucí skupinou, těsně přede mnou tři velmi drobné asijské běžkyně, vykládají si spolu, smějí se, jedna má v ruce láhev vody. Krátce se dávám do řeči s kolegou běžcem z Brazílie, který se moc diví, že jsem na Bali přijel 12 000 km kvůli závodu.

Zvažuju výživu a pitný režim pro závod, protože na občerstvovacích stanicích je nějaký místní přírodní nápoj, který mě velice chutná a chvíli přemýšlím, jestli mi to nebude stačit. Ale cítím, že se mimořádně hodně potím a proto se nakonec rozhoduju, že nebudu nic riskovat a přidávám osvědčený gel a minerály proti křečím.

Běžíme podél pobřeží, na 10. km obrátka a po pár kilometrech se trať stáčí směrem do vnitrozemí. Svítá, před námi se tyčí nejvyšší hora Bali Gunung Agung (3 142 m) a dalších cca 20 km bude pořád do kopce. Trať vede po silničkách, probíháme vesnicemi. Divácká kulisa je něco, co jsem snad nikdy nezažil. Děti ve školních uniformách, domorodci v krojích, spousta diváků, místy špalíry jak na Tour de France. Snad v každé vesnici skupina místních krásných dívek v nádherných krojích, v náručích ošatky s okvětními lístky, které na nás ladně hází. Jinde postavy převlečené za opice nebo draky. Je to nádhera, každý si se mnou chce plácnout, říkám si kašli na čas, užívej si to! Chvílemi je to vše tak emotivní, že zjišťuju, že jsem z toho tak naměkko, že mi tečou po tváři slzy dojetí.

Cítím, že hlavní pole je hodně za mnou, postupně předbíhám ještě několik běžců. Slunce stoupá po obloze a začíná pořádná výheň. Běžíme pořád do kopce, místy krátký prudký seběh a zase nahoru. Zatím žádná velká krize nebo křeče, blížím se k 35. km, za chvíli poběžíme z kopce.

Předbíhám dívky, co si tak povídaly, už moc nemluví, ale ta jedna má pořád v ruce tu svou láhev s vodou. Plnou… Na několika místech vidím zdravotní službu a poměrně dost běžců, kteří jsou v jejich péči a jsou ošetřováni.

Blížím se k cíli, moderátor hlásí mé číslo a jméno, vidím manželku, přidává se a běží chvíli se mnou. Dobíhám do cíle, čas 3:41. Na to klima, profil tratě a můj věk super výsledek. Dostávám medaili a tričko, pořadatel mi říká, že jsem na 14. místě.

Děláme si fotky, na vyhlášení si povídáme s vítězem z Keni, nechce se nám odjíždět. Nádherný závod, fantastická atmosféra a hlavně naprosto báječní lidé.

Děkuji ti Bali. Terima kasih Bali.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

vjonas muž 03.11.2016 08:29:11

Srpnový Maraton na Bali jsem sledoval několik sezon, až jsem se nakonec rozhodl, že si splním svůj další běžecký a cestovatelský sen a ročníku 2016 se zúčastním. Můj běh jsme si spolu s manželkou Marcelou spojili s delší cestou po Bali, Jávě a Malajsii.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.