81. km: Korinth

Tady nastává první velká zkouška odvahy a vůle. Těch 80 km se běží podél moře, většinou fouká slabý protivítr a slunce pere na plné obrátky. Trasa podle profilu vypadá jako placka, ale zdání klame. Je to taková houpačka, nahoru a dolů a to neustále dokola. Kdo to přežene, ten v Korinthu už necítí stehna. V tomhle místě je limit pro závodníky nejtvrdší. Kdo sem nedoběhne za 9:30 hodin, pro toho Spartathlon končí. Tady většinou „zůstane“ okolo třetiny běžců! Největším lákadlem jsou masážní lehátka. Unavený člověk si snadno lehne. Ale zvednout se, to už je trochu těžší. Takže doporučuju se vůbec nezdržovat, vzít si jen trochu rýže nebo těstovin a mazat pryč. Odsud se cesta stáčí do vnitrozemí, a pokud jste dosud ještě neměli pocit, že běžíte horkým peklem, za Korinthem budete mluvit jinak.

101. km: Starý Korinth

Konečně trasa začne stoupat. Takže pokud bolí stehna, bude to v pohodě. Teď následuje 35 km, během kterých nastoupáte 450 m. A to jen proto, abyste pak spadli zase o 300 m dolů… Pokud běžíte někde na hraně limitů, počasí už pro vás bude příznivější a slunce nebude tak horké. Probíhá se olivovými háji, takže i trocha stínu se najde.

142. km: Lyrkia

Když sem doběhnete, pravděpodobně už bude tma a před sebou uvidíte malá světýlka na hlavách svých soupeřů. A tato světelná linie bude směřovat strmě nahoru, protože vás čeká pěkný kopec. Nejdřív pomalu po asfaltu rovně, pak přijdou serpentýnky a pak hezká kozí stezka na nejvyšší bod trasy. Během 20 km nastoupáte 1000 metrů, z toho na posledních čtyřech kilometrech plných 500 m! Pokud jste někdy běželi nějaký skyrunningový závod, tady se ta zkušenost bude hodit. Ale hlavně se moc neodrovnejte. Co šlo nahoru, musí jít i dolů. A ten seběh na druhé straně kopce, ten taky bolí. V tomhle úseku stráví hodně běžců celou noc, umí být velmi chladná. Nezapomeňte proto na teplejší triko nebo bundu. Anebo musíte běžet rychle.

200. km: Tripolis

Za Tripolisem číhá ještě jeden „hnusák“. Má 8 km a nastoupá se 200 m. Kdo běží rychle, je tu v noci, kdo jde ale na pohodu, ten se tu peče už za slunečného dne. Trasa vede po celkem rušných cestách. Naštěstí v sobotu není provoz až tak silný, protože Řekové v sobotu moc nepracují a ve všední dny vlastně taky ne.

225. km: Nad Spartou

Tady už začíná být svět pěkný. Sparta vykukuje v údolí pod vámi a do cíle zbývá nějakých 20 km. Co to je v porovnání s tím, co už máte za sebou! Navíc jste na kopci a teď už to bude skoro pořád dolů. Záměrně říkám skoro, protože každou chvíli se za zatáčkou vynoří ještě nějaký kopeček a překvapí. Pokud jsou nohy rozmlácené, jako že určitě jsou, bude onen seběh pořádným očistcem. Pokud ale můžete rozumně běžet, není už na co čekat. Dole čeká Sparta. A tam každý zapomene na ty hodiny, kdy se trápil.