Máte velké jádro skalních fanoušků a dobré reference od ultrahvězd typu Radka Brunnera. Čím si myslíš, že jste si obojí vydobyli?

“Podle mého mínění kamarádským přístupem, snahou každému vyjít v rámci našich možností vstříc. Velikou naší devizou je přes 160 pomocníků, většinou aktivních či bývalých sportovců, běžců, cyklistů, kteří umí pomoci, povzbudit, vžít se do potřeb a pocitů běžců.” 

Jste závodem, který vyrůstal bez masivní propagace. Letos ses však rozhodl trochu zainvestovat, proč?

“Rádi bychom měli naplněnou kapacitu závodu cca měsíc před závodem a ne čekat do dne závodu, kolik lidí dorazí. Hlavním důvodem je znalost přesného počtu jídel, pití, občerstvení apod.” 

Jaké další novinky přinese letošní ročník? Pozvi zatím nerozhodnuté k vám do Plas. 

“Žádnou podstatnou novinku nechystáme. Jsme moc rádi, že se nám i přes stále narůstající počet účastníků daří udržet vysoko nastavenou laťku z předešlých ročníků. Přijeďte do Plas za krásnou přírodou a pohodovou atmosférou Baroka.”

Počtem účastníků všech akcí se dostáváte přes tisícovku, to už je solidní masa lidí. V zahraničí jsou ještě násobně větší akce, přesto si drží ducha a nejsou vnímány jako klasické masovky. V čem spočívá ono kouzlo a hranice? 

“Podle mne rozhoduje samotný důvod, proč akce vznikla. To, že jsme založili Baroko z chuti udělat nějaký hezký závod v přírodě za rozumnou cenu, se táhne jako červená nit všemi ročníky. To upřímné nadšení je nakažlivé a prostupuje celým týmem organizátorů. Jinak je tomu u velkých komerčních akcí či závodů, kde je často markantní jediná snaha pořadatelů – zbohatnout, vydělat peníze. Takových upřímných opravdových závodů menšího charakteru je u nás více, my jsme asi měli to štěstí, že jsme přišli ve vhodnou dobu.”

Když jsme domlouvali mediální podporu, říkal jsi, že bys kromě pozvání běžců moc rád komunikoval svůj vděk vašim dobrovolníkům. Čím si tvé sympatie získali?

“Odmakají den – někteří i více - jen za děkuju a pro hezký pocit, že nám pomohli. Velká většina z nich jsou s námi již od prvního ročníku. Díky všem závodníkům, kteří si to uvědomují a vracejí jim za to milé úsměvy.”

Fandové horských ultra si u vás mohou vyběhnout kvalifikační body ITRA, slyší na to? 

“Jedná se jen o pár jedinců, spíše se díky tomu o Baroku ví i v zahraničí, loni jsme měli účastníky z 11 zemí světa.”

Který ze všech Baroko závodů prožívá největší boom co do počtu účastníků? Čím táhne? 

“Nejvíce účastníků máme na půlmaratonu, jedná se o téměř polovinu všech účastníků. Následuje maraton a těsně za ním stovka, u které se projevuje prudký nárůst zájmu o ultraběhy. Jsme moc potěšeni tím, že na závody Barokomaratonu jezdí téměř kompletní česká ultraběžecká špička. Velkou devizou jsou nádherné, běhatelné trati, pod kterými je podepsán náš kamarád, vynikající běžec a příroďák Míra Štefl.”

Všichni si stěžují na (ne)spolupráci s ochránci přírody a majiteli lesů, jak je tomu u vás? 

“Zatím, až na malé výjimky, spolupracujeme se všemi institucemi v pohodě, většina z nich nám snad i fandí.”

Vzpomeneš si ještě na úplné začátky Baroko maratonu? Jak se od té doby proměnil a kam bys jej rád směřoval? 

“Na začátky samozřejmě vzpomínám velmi rád. Vše vznikalo na koleně, za pochodu, jenom z toho, co jsme, převážně s již zmíněným Mírou Šteflem, tvůrcem všech tratí Barokomaratonu, kde na závodech zažili, co nám kde chybělo a co jsme vymysleli u piva. Při vzrůstajícím počtu účastníků musí mít vše již nějaký řád a systém, což byl pro některé z nás problém, ale i to jsme zvládli.” 

Poprvé se běželo v roce 2008, od té doby jste v Plasích vybudovali kvalitní běžeckou značku. Jak náročné je každým rokem začít dělat nový ročník? Kde ty sám bereš motivaci bojovat o přízeň běžců ve stále přeplněnějším kalendáři závodů? 

“Přípravy už máme téměř zautomatizované, každý ze 14 členů Rumningklapu (pozn. red.: klub pořádající Barokomaraton) ví, kdy a kde má co udělat. Motivaci k pořádání dalších ročníků nacházím nejčastěji na závodech, kde slyším od kamarádů, ale i běžců, se kterými se neznám, na Baroko chválu. Jsme moc rádi, že se k nám lidi vracejí, šíří o nás dobré reference. A jestli se někdy začne počet závodníků snižovat, svět se nezboří, třeba budeme mít čas si také jednu z tratí v klidu zaběhnout…” (úsměv)

Tvůj dědeček byl Řek, jak moc ve své krvi cítíš jeho naturel a jak se to projevuje? 

“Je to těžký boj ty geny česko-řecko-německé… Občas jsem zbytečně impulsivní, občas na pohodu, někdy chaotik, jindy téměř puntičkář, někdy přesně podle plánu, jindy ono to nějak dopadne. Občas to se mnou okolí a ostatní pořadatelé nemají lehké… (úsměv). A co mám po dědovi? Asi vztah ke sportu, organizační schopnosti.”

Patříš mezi běžecké matadory, když však zrovna neběžíš, co z běhu sleduješ nejvíc? Máš ještě nějaké běžecké cíle? 

“Hodně sleduji výsledky naší ultramaratonské špičky při závodech na 100 km, 24 hodin a více. Závodní běžeckou kariéru končím vzhledem k věku každým rokem, běhat si jen tak, pro radost, je stejně nejlepší. Jenže jednou do toho v padesátce přišel Spartathlon, pak chuť se ještě zlepšit v běhu na 100 km, letos zase na zkoušku šestidenní běžecký závod v Maďarsku. Uvidíme, co bude dál…"

Pozn.red.: Článek vznikl v rámci placené spolupráce.