Jsi vášnivým milovníkem cestování po Česku. Historky chrlíš na počkání. Kde se to v tobě vzalo? Už v dětství?

“Odmala jsem vyrážel s rodiči, vášnivými kanoisty, do přírody pod stan. Samozřejmě k vodě. Kolem deseti let jsem jezdil s tábornickým oddílem na docela drsné výpravy i s bivakováním. Následně jsem se lehce vymknul rodinné tradici a začal jsem celkem úspěšně plavat. Při pěti hodinách denně v bazénu jsem si přírody moc neužil. Ale všechen volný čas jsem trávil na trampské osadě na Sázavě, kde jsem si absenci přírody nahrazoval naplno. Dokonce jsem si v jednom díle televizním seriálu Počesku zahrál průvodce po sázavských osadách. Následně jako plavecký reprezentant jsem sice cestoval, ale přírody si moc neužil. Až s triatlonem, ať už jako závodník, kde jsem závodil v zahraničí klidně dvakrát týdně, tak i jako trenér. Začal jsem si opravdu užívat krásy přírody po celé zeměkouli, vnímat krásu přírody v různých částech světa. Stejně mi ale v podstatě chyběla krása české přírody. Zejména lesy a české hory, které jsou pro mne nenahraditelné. To, že připravujeme závody v přírodě a zejména v horách, je doopravdy zábava. Doufám, že je to na našich závodech i znát.”

Troufneš si odhadnout, na kolika různých místech naší země jsi uspořádal závod?

“Nyní se specializujeme na běžecké závody, ale pořádali jsme již například mistrovství republiky v triatlonu, plavání, kanoistice, běhu (kros), světové poháry a podobně. Celkem to bylo mnoho set závodů! Co se týká běhu, všechny přírodní lokality mohu vyjmenovat: Krkonoše, Ještěd, Beskydy, Šumava, Český les, Králický Sněžník a také terény ve městech.”

Jezdíš často po republice objevovat nová místa pro závody. Kolikrát se dostaneš k velkým zajímavostem, o kterých neví ani člověk žijící nedaleko. Mám na mysli třeba bílé jeleny. Ani nevím, že něco takového žije a dokonce u nás! 

“Není na tom moc zvláštního. Stačí přírodu vnímat. Nemusí se to týkat pouze chráněných území. Například jsem několik let jezdil na Sedlčansko a postupně jsem tam ukazoval místním, kde mají ukryté zajímavosti. Máme opravdu velké zajímavosti. Ti bílí jeleni se postupně vyvinuli v zakázaném území železné opony v Českém lese. Nejsou to běžní albíni, ale jsou bílí téměř všichni. V této lokalitě měl život za dráty, bez možnosti rozšířit teritorium, zajímavý vývoj.”

Povídej…

  “Před prvním ročníkem jsem našel téměř jedinou vesnici v lokalitě blízko hranic s Německem, domluvil jsem se se s místním starostou, a přijel tam s kamarádem. Život na této vesnici, kterou jsme vybrali prstem na mapě, nás doslova šokoval. Tam se zastavil čas! Nejenom obrazně. Nejde jenom o přírodu, ale i o obyvatele, o atmosféru pohraniční posádky za bolševismu, o kamarádství s představiteli obce. Kdo tam nebyl, neporozumí. Starosta je dnes náš kamarád. Ale není to jen Český les, také První český maraton, který co nejvíce kopíruje trasu z roku 1908, je unikátem. Krásná příroda, historie na každém kroku. Tohle mě fakt baví.” (úsměv) 

Když se podíváš na složení míst ve svých dvou současných seriálech – Mizuno Trail Running a Craft Team Running -, máš tam své oblíbené lokality?

“Třeba do Krkonoš jezdím téměř šedesát let. Jsou ojedinělé a krásné. Jsem rád za každý ročník závodu, který tady můžeme uprostřed léta uspořádat. A s pokorou přijmu, když to jednoho dne už prostě nepůjde. Trasu značíme se sousedy z Krkonoš, kteří se dostanou na místa, o kterých doposud nevěděli. Ti samí pak dělají občerstvovačku na cca 45. kilometru. Ta je bohatá! Protože se stejným entuziasmem, s jakým se mnou značí, pak občerstvují závodníky. Je to nejoblíbenější občerstvovačka, běžci na ní dostanou i domácí buchty! Nebo Dolní Morava, ta je nádherná natolik, že značit trať se mnou chtějí všichni spolupracovníci. Chodíme po trati ve velkém počtu, což je zbytečné, ale nikdo si to nechce nechat ujít. Bohužel tady probíhá velmi rychle budování areálů a sjezdovek a příroda je tím lehce na ústupu. Doporučuju se tam s námi podívat, dokud je na co. Letošní trasu jsme upravili v souladu s letním územím klidu pro zvěř. Půjdeme do nejvyšších partií, ale ukážeme i novinky. V příštím roce plánujeme trasu přímo přes Králický Sněžník. Na Lipně je situace velmi podobná. Ale snažíme se zde ukázat i jiné, nekomerční, lokality. Vznikla z toho krásná a někdy ještě i divoká trasa půlmaratonu.”

„Do Krkonoš jezdím téměř šedesát let. Jsou ojedinělé a krásné. Jsem rád za každý ročník závodu, který tady můžeme uprostřed léta uspořádat. A s pokorou přijmu, když to jednoho dne už prostě nepůjde.“

Musíš jednat s místními samosprávami a ochránci přírody. Kde hrozilo, že se připravený a blížící se závod neuskuteční?

“V našich lokalitách není nikdy jisté, že se závod uskuteční na plánované trase, ani v původním termínu. Jedná se o chráněná území, kde je ochrana na místě. Plně s ní souhlasím a podporuji ji. V dnešní době české hory přitahují turisty mnohem víc než dřív, takže aktuálně i v souvislosti s pandemií vnímám, že naše hory bude třeba chránit. Při jednání s ochránci se v podstatě na všem shodneme, vnímám jejich opatření pozitivně a rozumím jejich postupům. Z naší každoroční diskuze, která vychází z aktuálního dění v přírodě, vycházím i při změnách trasy, které respektují území klidu pro zvěř. Letos je to konkrétně případ Dolní Moravy a Krkonoš.”

Máš v záloze nějaká pozoruhodná místa v Česku, které by bylo vhodné navštívit a poznat i běžecky?

“Místa v záloze mám. Prozatím se ale chceme věnovat těm našim stálým, kde bych z pohledu originality určitě vyzvednul Český les, což je doopravdy opuštěná a zajímavá lokalita, kde jsme zatím jediní. Originální je i první český maraton Praha – Dobříš, který se běží v překvapivě krásné a rozmanité krajině. V Česku jsou však zajímavé lokality téměř všude. Naopak jsme organizačně opustili Ještěd, kde jsme sice byli s podobnou akcí jako první, ale četnost závodů je kolem rozhledny už veliká. A ruku na srdce, příroda tady odchází.”

Už zmíněný Craft Team Running je seriálem, kde nejde jen o úspěch jednotlivce…

“Ano, je světově originální svým pojetím, kde lze u běhu, který je pro někoho trochu nudným, zapojit taktiku a zábavu. Lokality jsou spíš městské. Bohužel jsme byli nuceni přesunout první závod na testovacím okruhu Tatry v Kopřivnici, kam se člověk normálně nemá šanci dostat. Uvidíme, kdy se to podaří. Jak vidíte, nebavilo by mě dělat standardní závody na komerčních tratích. Doufám, že mi to ještě chvíli vydrží.” (úsměv)

Netáhne tě to uspořádat závody někde venku? Maratonská turistika je už hodně přerostlá, navíc známé závody jsou předrahé. Fajnšmekři by možná s tebou jeli i ven, pochopitelně až odezní současné bariéry.

“V zahraničí pořádat závody nebudu a ani nechci. Projel jsem téměř celý svět a osobně mne to nikam moc netáhne. Vlastně máme jeden projekt, kam pojedu i s manželkou. V listopadu do Indie na Ironman India v Goa, kde budu jako trenér známé osobnosti v pozici úplného začátečníka. Také s námi pojedou někteří kamarádi hobíci.”

MASOVKY VS. MENŠÍ AKCE

Kolik je tak rozumná kapacita závodu někde v odlehlém koutě republiky, aby člověk mohl vnímat za běhu své okolí a ne jen dav běžců?

“Maximálně 500 běžců. Dál už je to masovka a ta patří na silnici. Někde máme limity počtu závodníků od ochránců přírody, povolí 300 závodníků, a s tím naprosto souhlasím.”

Jakou část startovního pole tvých závodů tvoří místní a jakou ti, co vážili cestu někdy i přes sto kilometrů?

“Místní, tedy do sta kilometrů, tvoří zhruba polovinu startovního pole. Máme závodníky, kteří jezdí pravidelně po celé republice.”

Co myslíš, jak se změní vztah běžců k masovým závodům po současné karanténě? Nebojíš se, že lidi budou mít obavy z nákazy v davu i po uvolnění restrikcí?

“Jako pořadatelé menších závodů v přírodě budeme mít asi lepší pozici. Ale člověk nikdy neví.”

Bude panovat strach z nákazy u velkých akcí?

“Já bych se velkým závodům snažil vyhnout. Ale každý je jiný. Pro někoho je motivující běhat po silnici a po rovině na čas, neřeší své slabé výsledky. Můj názor je v tomhle ohledu léta stejný, těmhle závodníkům by víc prospěl čas strávený v přírodě, bez měření času na přesné trati. Možná jsem tím právě získal hodně oponentů, ale tohle je můj pohled. Ale zpět k původní otázce. Myslím si, že se běžci budou stále víc stěhovat do terénu. Koronavirus to pouze urychlí.”

HOBBY BĚH

Ty jsi sporťákem tělem i duší. Působil jsi do olympiády v Sydney jako reprezentační trenér triatlonistů, zažil jsi medailový úspěch Honzy Řehuly.

“Honza před olympiádou dlouho trénoval přímo v Sydney s Australany, z nichž některé jsme měli také v našem českém týmu. V dnešní době asi nepředstavitelné. Za svůj největší trenérský úspěch především beru fakt, že jsem dokázal prosadit pravidelnou účast našich nejlepších na světových závodech, a udržet těsný kontakt se světovou špičkou. Následně šla výkonnost rychle nahoru. To nebyl pouze Řehula. V roce 2000 jsme měli čtyři kluky a jednu holku v absolutní světové špičce. Naposled…"

„Chytré hodinky nepoužívám. Aerobní práh určuji podle toho, kdy se dá při běhu ještě mluvit. Možná komické, ale platné. Chytré hodinky ke sportu, kde se máme hlavně odreagovat, podle mě nepatří.“

Bylo složité se přeorientovat na kouče hobíků až superhobíků?

“Po medailovém úspěchu v Sydney jsem s reprezentací skončil. Stačí jedna medaile a najednou je kolem plno „odborníků“, trenérů, výživářů a naplno placených lidí. Naprosto zbytečně, jak se podle následné výkonnosti ukázalo. Přestalo mě to ze zmíněných důvodů bavit. Měl jsem kámoše, kteří si chtěli uskutečnit havajský sen, a s jejich výkonností to byla zábavná výzva, pro obě strany. Několik se jich tam dostalo a byl to pro ně životní zážitek, v tom vidím smysl. Superhobík je skvělý název. (úsměv) Pokud někdo v důchodovém věku vidí svoji sportovní kariéru příliš vážně, doporučil bych mu, ať se raději věnuje přípravě mládeže nebo něčemu podobnému.”

V čem je z pohledu trenéra největší rozdíl mezi prací s hobíky a eliťáky?

“Hobík má na trénink většinou méně času, a tak příprava musí být promyšlená. Někteří se ke mně dostali na doporučení doktorů, zejména ortopedů, protože neuměli pochopit, že méně znamená více. V přípravě byli nervózní, že trénují málo, ale po úspěchu můj systém tréninku pochopili. S eliťáky jsem trénoval naposledy před dvaceti lety, tak nevím, jak je to nyní. Před olympiádou, kde jsme navíc měli slušné šance, byla atmosféra napjatá. Měli jsme vyjetá tři místa, což bylo maximum pro jednu zemi, a čtyři vynikající závodníky, z nichž nikdo nechtěl na prvním triatlonu v historii olympiád chybět. Takže pro výběr nejlepších situace těžká, ale skvělá pro úspěch. Nesmím také zapomenout na jednu dívku. Se čtyřmi závodníky a medailovými ambicemi jsme tenkrát byli silnou výpravou. U hobíků je to jinak, ti mají šancí víc, buď na jiném závodě nebo další rok. Zažil jsem u dospělého chlapa slzy, když skončil těsně za postupovým místem na Havaj, ale příští rok jí dal a přišly slzy štěstí. Pořád to je skvělá výzva.”

Ovšem i hobíci někdy pro změnu dost propadají elektronice a sdílení na internetu, že? Někdy koukají na chytré hodinky v tréninku, při závodě i po doběhu… 

“Hodinkám jsem nepropadnul nikdy, přestože jsem pomocí nich dělal diplomku! To bylo o souvislosti ortostatického reflexu na změně časových pásem. Měl jsem výhodu, že jsem to mohl měřit. Chytré hodinky nepoužívám, a už se v té nové technologii ani nevyznám. Aerobní práh určuji podle toho, kdy se dá při běhu ještě mluvit. Možná komické, ale platné. Chytré hodinky ke sportu, kde se máme hlavně odreagovat, podle mě nepatří. Ale jsem rád za cokoliv, co lidi u sportu drží. Bohužel mladé tyto technologie k lepším výkonům nepřivedly, ani propojenost na sociálních sítích. Průměrná výkonnost se neustále zhoršuje. A my organizátoři musíme řešit, kde závodníky fotit, už z toho důvodu, že v cíli většina z nich kouká na hodinky, a to není příliš fotogenické.” 

VEN Z PRAHY

Opouštíš Prahu, budeš se stěhovat do hor. Proč to? Unaven velkoměstem?

“Prahu mám rád, jsem z ní stále nadšený, rád se procházím historickou částí a stejně tak udržovanými parky, které zelené město má. Jsem duší „Podolák“, vyrůstal jsem u Vltavy, kde jsme si s manželkou koupili byt. Dnes v Podolí bydlím i pracuji. Prahu bych definitivně neopustil, ale máme to štěstí, že můžeme souběžně bydlet i v Krkonoších, v podstatě v lese.”  

Co v Krkonoších děláš nejraději? 

“V zimě běžky a skialpy, v létě kolo, běh a dlouhé túry, někdy jen chůzi. Hlavně rád poznávám stále nová místa. Pro naše sousedy a kamarády vymýšlím „poznávací“ výlety, beru je na místa, kde ještě nikdy nebyli. Raduju se vlastně i z toho, z jejich nadšení. Vůbec nemám čas na to se nudit.”

Chodíš běhat i nyní? Jak se ti v roušce běhá? 

“Jelikož trávím karanténu právě v Krkonoších, roušku nasazuji pouze při kontaktu s další osobou. V sousedství i v terénu. Teď jsem tu spíš jak na samotce, a tak i hodně běhám.”

Letos oslavíš šedesátku, ale fyzičku máš lepší než leckterý mladík. Stále na sobě makáš, že?

“Hlavně to nepřehánět! Každý den sice sportuju, ale nemám moc touhu něco překonávat. Dávám si cíle, které mě udržují v kondici, potřebuju se hejbat. Počítal jsem, že letos v kategorii 60+ pojedu Mistrovství ČR na běžkách a také na kajaku. Oba závody byly bohužel zrušeny. Půjdu něco jiného. Pravidelně posiluju proti bolesti zad, funguje to skvěle. Když to jde, jezdím v Praze na kajaku. Ale vážně to nepřeháním s kilometráží a ani s úsilím. Umím si zajít taky na dobrý pivo.”

CRAFT TEAM RUNNING

31.05.2020 Craft Team Running Plzeň

11.07.2020 Craft Team Running Praha Portheimka

09.08.2020 Craft Team Running Kopřivnice

22.08.2020 Craft Team Running Lipno nad Vltavou

13.09.2020 Craft Team Running Zlín

19.09.2020 Craft Team Running Praha Pankrác

MIZUNO TRAIL RUNNING CUP

06.06.2020 Mizuno Trail Running Cup – Králický půlmaraton Dolní Morava 21 km

04.07.2020 Mizuno Trail Running Cup – Trail Praha Petřín Praha 10 km

01.08.2020 Mizuno Trail Running Cup – Krkonošská 50 Špindlerův Mlýn 50 km

15.08.2020 Mizuno Trail Running Cup – Lipenský půlmaraton Lipno nad Vltavou 21 km

04.10.2020 Mizuno Trail Running Cup – Česko-německý půlmaraton Český les Nemanice 21 km

18.10.2020 Maraton Praha-Dobříš, 1. český maratón Praha 42,2 km

01.11.2020 Mizuno Trail Running Cup – Motolské jamky Praha 10 km

Pozn.: Termíny se mohou měnit podle aktuální situace. Sledujte www.behej.com/terminovka.