S přístrojem jsme naběhali v součtu přes 500 kilometrů na všech površích a ve všech terénech. Zajímalo nás, jak si toto rozměrově malé zařízení povede v konkurenci mnohem sofistikovanějších konkurentů, myšleno nabídkou funkcí. Více jsme se zaměřili na posouzení samotného měřícího zařízení než komunitního serveru Nikeplus.com, který jsme blíže hodnotili v recenzi Nike+ iPodu.

PRVNÍ DOJMY

Sada SportBand se prodává v elegantním průhledném obalu a sestává se s černého pásku a footpod čipu do boty řady Nike, která pro něj má pod vložkou levé boty speciální otvor.

Samotný pásek na první pohled zaujme svým minimalistickým provedením. Tenký pásek s malým displejem, který se na rozdíl od „hodinkových“ přístrojů upevňuje na ruku obráceně, tedy na vnitřní stranu. Nike argumentuje, že toto umožňuje bežci přirozenější pohled na data. Samotný pásek jde bez cviku nasadit trochu krkolomně, opačně sundání po běhu je velmi snadné a vyjmutí části s USB konektorem zapůsobí rozhodně „cool“ dojmem.

U konektoru jsme však narazili na jeden malér: je zaoblený, aby pomáhal obepínat ruku. Což ale znamená i to, že v počítači blokuje hned dvě nad sebou umístěné USB zdířky.

Ale zpátky k testování přístroje. Zkoušeli jsme, jak si pásek vyhoví s rukávem běžecké bundy. Bez problémů – i těsný rukáv lze lehce přetáhnout, aniž by nechtěně stlačil ovládací tlačítka. Pozitivní je i to, že se ruka pod páskem nepotí, materiál působí příjemně na dotyk a pásek drží i při mohutném mávání rukama ve finiši. Přístroj odolal i střednímu dešti (v lijáku jsme jej netestovali) a ani vlhkost ze zpocené ruky se nedostala pod ochranné sklo displeje.

Zastavme se ale u displeje, protože ten je asi největší slabinou celého přístroje. Není podsvícený, tudíž za šera, ve tmě nebo přes sluneční brýle stěží přečtete aktuální data. Rovněž odlesk přímého slunce nedělá dobrotu. Ve všech ostatních případech je čtení pohodlné a větší číslice na displeji unavené či krátkozraké oko jistě ocení.

Výrobce uvádí, že SportBand nebude stoprocentně fungovat v teplotách pod nulou, což jsme nemohli otestovat, ale může to být rozhodně slabina během zimního období, zejména ve spojitosti s rychlým příchodem tmy.

Zejména dámy ocení příjemný design výrobku, který mimo běh mohou používat i jako elegantní hodinky. Naopak zejména atletičtěji orientovaní muži si hned všimnou dalšího velkého negativa: absence měření tepu. 

TEST V PRAXI

Před vyběhnutím je třeba si na portálu www.nikeplus.com vytvořit účet a stáhnout si software, který za vás bude odvádět veškerou práci s daty. Doporučujeme před těmito kroky restartovat počítač.

I když výrobce uvádí, že bez nakalibrování vykazuje přístroj poměrně vysokou míru přesnosti měření, vřele doporučujeme provést kalibraci. Ta spočívá v uběhnutí známé vzdálenosti (alespoň 400 metrů) vaším běžným tempem a následném zkontrolování naměřené hodnoty v přístroji, respektive v počítači, a úpravě na skutečnou hodnotu. Rovnou vložte svou hmotnost, od které se bude odvíjet alespoň orientační údaj o spotřebovaných kaloriích. Továrně nastaveny jsou míle pro jednotky měření, proto nezapomeňte pozměnit i tento údaj.

Výrobce uvádí, že na jedno nabití (přístroj se nabíjí z počítače přes USB) vydrží SportBand 28 hodin běhu, pak se všechny hodnoty kromě posledního běhu smažou. Uvedená doba nám přijde jako plně dostačující, snad i pro velkou část ultravytrvalců, nicméně je třeba myslet na jednu věc: komplikované použití na dovolené, pokud na ni nemíříte s notebookem. Chcete-li využít týdne dovolené k opravdu dobré běžecké přípravě, musíte si pořídit USB dobíječku, což představuje extra náklad.

Baterie je rovněž v čipu a to pohříchu nevyměnitelná (i když na YouTube najdete pokusy o demontáž čipu a výměnu jinak běžné baterie), se životností 1000 aktivních hodin. Aktivních znamená, že čip bude pracovat i tehdy, pokud v botě jen půjdete.

Posuňme se ale dále, respektive dejme se do běhu. Díky skromnému množství funkcí se SportBand ovládá jednoduše, a to dvěma tlačítky. Podržením hlavního spustíte přístroj, aby se spároval s čipem. Tato „zahřívací“ fáze trvá proti GPS krásné cca tři vteřiny. Pak stejným tlačítkem pustíte stopky a můžete běžet. 

Při běhu stlačením druhého (celkem jsou na přístroji jen dvě) tlačítka měníte zobrazované funkce (uběhnuté kilometry s přesností na desítky metrů, aktuální tempo běhu, běžící čas a spotřebované kalorie; pohříchu za běhu nelze přepnout na aktuální čas). Oproti GPS přístroj rychle reaguje na změnu tempa, ovšem snadno jej rozhodí zadrobení kroku či prudká zatáčka. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Měření času lze na chvíli přerušit, pokud si potřebujete odskočit. Bohužel, delší pauza na oběd znamená automatické ukončení měřeného běhu a vše naměřené po dalším spuštění je již počítáno jako druhý běh téhož dne. Nepříjemné!

Testovali jsme dvě sady SportBandů u dvou běžců běžících těsně vedle sebe, ale k žádné interferenci nedošlo. 

Po doběhu opět stlačíme hlavní tlačítko a postupně nám problikají všechny měřené hodnoty, včetně průměrného tempa přepočítaného nyní na celou uběhnutou vzdálenost (při běhu není průměrné tempo za celý běh dostupné). 

PRÁCE S WEBEM

Nyní přichází patrně největší plus SportBandu: stažení dat do počítače. Oddělte část s displejem z pásku a zasuňte jej do USB zdířky počítače. Pak už se jen pohodlně usaďte a sledujte obrazovku počítače připojeného na internet. Majitelé GPS systémů budou tiše závidět, protože vše zde jede automaticky, žádné klikání, potvrzování, spouštění aplikací. Během cca 15 sekund již vidíte svůj dnešní výkon v jednoduchém a přitom povedeném grafickém provedení a čerstvá data jsou zanesena třeba do vaší soutěže s kamarádem.

Současně se přístroj dobíjí. Dobíjení probíhá rychle. Pokud jste zrovna neabsolvovali maraton, je to otázka cca půlhodiny, po kterou se stejně o vaši pozornost postará obsahově přebohatý web nikeplus.com.

Datoví fajnšmekři určitě ohrnou nos nad malým množstvím zpracovaných a nabízených dat, chybí i detailní tabulkové provedení a celé rozhraní je v porovnání s jinými online deníky takové… „dětské“. Ale všichni ostatní (a bude jich asi většina) zatleskají nad jednoduchostí systému.

Nemožnost záznamu trasy Nike nahradil nabídkou ručního zakreslení do Google Maps, které postupně nabízejí detailnější mapy i pro české území, zejména velkých měst. Trochu těžkopádné řešení, ale aspoň nějaké.

Pár much jsme přesto na portálu našli. Vše je v angličtině a pokus o vložení českých znaků selhává. Systém navíc nepočítá s tím, že byste šli běhat vícekrát denně. Data si můžete vyjet za jednotlivé běhy, v souhrnu za týdny a měsíce, nikoliv však za dny. Další voda na mlýn odpůrcům výrobku z řad aktivních běžců.

Chybí i export dat do jiných online deníků, i když například TrailRunner již přišel s možností nepřímého importu (pozor, platforma Nikeplus.com po úspěšném stažení data z přístroje smaže!). V době psaní recenze jsme našli i závažnou chybu v Google Maps, kdy po přepnutí do satelitního pohledu vše z mapy zmizelo.

Cenou za jednoduchost a „bezkontaktnost“ stahování dat jsou ale hlavně trable ve chvíli, kdy se snažíte do stejného počítače připojit druhou jednotku (například pokud budou v rodině dva a více SportBandů). Každá jednotka je totiž spojena se svým účtem na Nikeplus.com a běda, pokud se snažíte jeden účet migrovat na jiný SportBand. Recenzentům se to nepodařilo tak, aby se převedly již naběhané kilometry ze SportBandu A na účet ke SportBandu B.

Celkově lze ale web portál Nikeplus.com hodnotit na jedna minus, kromě uvedených (a asi řady dalších neobjevených) mušek nabízí skvělou zábavu, informace (řadu tréninků), tzv. challenges, tedy motivační výzvy mezi partou lidí, rady začínajícím atd atd. V databázi je již přes tisícovku uživatelů z Česka a Slovenska a dá se očekávat, že díky nižší ceně oproti systému Nike+ iPod nových duší rychle přibude.

PŘESNOST MĚŘENÍ

Nyní ale již k avizované sondě do přesnosti měření SportBandu, protože to je to, od čeho se kvalita jakéhokoliv měřícícho přístroje odvíjí. Absolvovali jsme souběžně přes 300 km běhu se SportBandem a špičkovým GPS zařízením pro běžce a ještě si namapovali délku tras na dvou konkurenčních online mapových systémech.

Výsledek? Souboj levného SportBandu a přístroje za násobně vyšší cenu dopadl nepřekvapivě ve prospěch GPS, ale rozhodně překvapilo, jak malý náskok špičkové a drahé zařízení mělo oproti „hračce“ od Nike. Jinými slovy vcelku dobrý výsledek pro Nike, samozřejmě pokud mu odpustíme absenci jiných funkcí, především měření tepu. Dovolte malou odbočku – neopatrným zacházením se nám jednou povedlo displej SportBandu rozzářit tak, že jsme si všimli ikony srdíčka hned vedle botičky, která signalizuje správný příjem dat z footpodu v botě. Že by nám Nike něco tajil?

Zpátky k testu přesnosti. Manuál v sekci o kalibraci hovoří následovně: Naměřená vzdálenost závisí na délce kroku, podkladu, sklonu tratě a teplotě. Přeloženo do praxe: pokud běžíte po rovině a rovnoměrným tempem, kterým jste kalibrovali, naměříte velice slušné hodnoty. Zapomeňte tedy na přesná čísla při fartleku, na závodech plných prudkých zatáček a v terénu. Pro závody manuál radí nakalibrovat si SportBand na předpokládané tem­po.

Velmi krkolomnou cestou, jak dosahovat přesnějších hodnot při různých druzích běhu, je pořídit si více chipů. Manuál uvádí, že SportBand umí zpracovat data až z osmi chipů. Otázkou je, jestli budou chipy nabízeny samostatně i na českém trhu a hlavně jestli to má ekonomický smysl.

Jak se tedy choval SportBand při našich výbězích? První výběh ještě před kalibrací skončil rozčarováním: oproti GPS naměřil SportBand o neakceptova­telných 12% více. Následná kalibrace pomohla, od té chvíle se maximální odchylka snížila na 5.9% (tentokrát méně než GPS), a to jsme záměrně při běhu razantně měnili tempo, abychom to SportBandu ztížili. Pokud jsme naopak simulovali běh rekreační, SportBand se vytáhl a odchylky od GPS nepřevýšily zanedbatelnou polovinu procenta. To vše probíhalo na víceméně otevřeném prostranství, kde přesnost současných GPS dosahuje téměř 100%.

Zajímavý případ nastal, když jsme oba přístroje porovnali ve větším a hustém lese. Odchylka GPS od hodnoty nakrokované na online mapě dosáhla +1,5%, zatímco u SportBandu jen +1,1%. Jeden přístroj soupeřil s nedostatečným signálem družic, druhý s proměnlivým terénem. 

Shrnuto a podtrženo: nejvyšší přesnosti měření (a to i v podmínkách, kde GPS selhávají, jako například v hustém lese) dosáhne SportBand při rovnoměrném výklusu po rovině. Nepříjemná zpráva pro všechny, kteří zamýšleli pořídit si tento výrobek pro seriozní běžecký trénink či závod. Bohužel to samé (a ze stejných důvodů) platí i pro měření spotřeby kalorií.

ZÁVĚR

Nike+ SportBand je jednoznačně přístroj určený nenáročným běžcům na výběhy pravidelným tempem do převážně rovinatého terénu, kde není třeba měnit krok a tempo. Uvítají jej zejména osoby mající hrůzu z nadměrného počtu funkcí propracovanějších přístrojů a tudíž složitého ovládání. 

Řekli bychom, že více jak dvě třetiny hodnoty výrobku dělá graficky zdařilý komunitní server Nikeplus.com, na který se jinak nemáte šanci se svými výkony dostat (kromě varianty s iPodem). Pokud do ceny SportBandu nezapočteme náklady na boty Nike, jedná se tedy o levné a přitom kvalitní a zábavné zařízení nejen pro začínající běžce. V momentě, kdy začnou růst nároky na trénink, přibude požadavek na měření tepu nebo dokonce přijdou chutě na toulky krajinou s automatickým záznamem do mapy, je třeba hledat sofistikovanější (a dražší) řešení.

Klady:
+ cena
+ zdařilý komunitní portál Nikeplus.com
+ jednoduchost ovládání přístroje i softwaru
+ lehký, malý přístroj, elegantní design

Zápory:
- nepřesné měření vzdálenosti a kalorií u fartleku a krosu
- dobíjení jen přes počítač
- displej není čitelný ve tmě a na přímém slunci
- přístroj (alespoň podle výrobce) nelze používat v mrazech
- bez počítače a internetu se neobejdete