Deník Pavla Faschingbauera: z hor na šampionát

"Snad ještě není ME úplná minulost a bude to někoho zajímat. Mé 26.místo není tak špatné, vzhledem k tomu jaká konkurence se letos sešla. Oproti Mnichovu zde bylo početnější pole a z evropské špičky nechyběl nikdo.

Přiznávám, že můj cíl byl do 20.místa a s tím bych byl spokojen, takhle to je jen na půl. Závod jsem rozběhl podle plánu na čas okolo 2:15. Desítka za 31:43, na dvacítce jsem byl za 64 min.

V té chvíli jsem běžel v druhé skupině na dohled hlavního pole. Druhá desítka se mi běžela lépe než první, ale čekal jsem, že se ještě rozběhnu, protože to stále nebylo ono.

Někde na 22.km se skupina začala trhat a já ztrácel, ale v první chvíli jsem si myslel, že naopak ostatní zrychlují. Před 25.km jsem měl první krizi a pak se to až do cíle střídalo. Trať nebyla moc rychlá, první polovina desetikilometrového okruhu byla dost zvlněná se dvěma kopci a v té druhé foukal hodně silný vítr, který v průběhu závodu ještě zesiloval.

Proto jsem ke konci hodně zpomaloval, už jsem neměl sílu běžet proti větru. Dokonce když jsem přiběhl na stadion, foukal vítr tak, že kužely vyhrazující trať odfoukl do další dráhy. Přesto jsem právě v poslední desítce hodně závodníků předběhl.

Poslední dny před maratónem jsem běhal to samé co před Prahou, stále jsem se však necítil při běhání dost uvolněný. Asi jsem měl odjet dřív z hor, protože ke konci se to zlepšovalo. Odběhl jsem například 5×1 km v tempu závodu naprosto v pohodě na 136 tepech. 

Jak jsem zjistil, ostatní maratónci sjížděli z hor tři týdny před závodem. Vysokohorskou přípravu musíme ještě doladit, aby se naplno využily podmínky, které v Kroměříži mám.

Po maratónu jsem hlavně odpočíval. Byl to můj čtvrtý maratón a po každém jsem se cítil úplně jinak. Teď mě bolely hlavně lýtka. Poprvé jsem byl běhat ve středu, jenom lehký klus s naším psem. Pak jsem běhal v pátek, a pak už každý den. V neděli jsem to ještě spojil s houbařením. Střídal jsem delší fartleky s klusem a rovinkami. 

Druhého září poběžím ligu za Kroměříž. Poběží se 3 km, tak v týdnu půjdu ještě na dráhu, abych si to trochu oživil. Potom mě čeká „mattonka“ a Běchovice. 

S pozdravem Pavel

P.S.: Zdravím všechny návštěvníky behej.com a děkuji, že jste mi drželi palce!