48 hodin v Surgeres: Nejen boj o metry
Osmačtyřicetihodinovka v západofrancouzském Surgeres při pobřeží Antlantického oceánu patři mezi prestižní ultravytrvalecké závody. Pozvání k 24. ročníku, který se konal 22. – 24. května, dostali i dva zástupci z Česka, Jan Ondruš a Michaela Dimitriadu. V horké francouzské výhni zaslouží jejich výkony absolutorium. Při pohledu do výsledků, které zachycují průběh závodu hodinu po hodině, se však nabízí myšlenka, že možná pomýšleli ještě výše.
Z údajů, které jsou k dispozici na webu závodu plyne, že Michaele Dimitriadu o pouhých 300 metrů uniklo 2. místo v kategorii žen (skvělý výkon 357,686 km) za Galinou Ereminovou (357,987 km) a první Japonkou Mami Kudo (385,130 km !!). Celkový vítěz Martin Fryer z Austrálie uběhl 433,686 km, což je zejména s ohledem na podmínky výsledek famózní. 400km hranici překonal ještě také Japonec Ryoichi Sekiya (402,321 km), zatímco Jan Ondruš se tentokrát umístil až 19. s 266,002 km, ale stále před irským Tony Manganem (držitelem traťového rekordu z brněnské 48hodinovky z roku 2007).
Podrobnější zkoumání průběhu závodu prozradí celou dramatičnost soutěže. Michaela Dimitriadu byla až do poslední hodiny na celkovém 5. místě (2. v kategorii žen, stále ještě několik kilometrů před Galinou Ereminovou), ale v poslední hodině závodu už neuběhla ani kilometr a v předposlední hodině méně, než kolik se dá ujít chůzí. A to ještě ve 36. hodině držela Michaela krok s vítěznou Japonkou!
Co bylo příčinou jejího zpomalení v posledních 12 hodinách a posléze úplného zastavení v posledních dvou hodinách? Horko? Svalové problémy? Jiné zdravotní potíže? Také Jan Ondruš si v prvé půli závodu vedl poměrně velmi dobře. Co způsobilo zpomalení v druhé půli?
Počasí připravilo letos běžcům pekelné podmínky. Na okruhu, který měří něco málo přes 300 metrů, se nebylo za teplot přesahujících v odpoledních hodinách vysoko 30°C, kam schovat.
„V Surgeres bylo vedro a nějak mě začalo trápit pravé tříslo. Po 26 hodinách jsem mohl běžet jen krátkými krůčky tempem 5 km/hod – stejně jako v Brně v roce 2007. Stejně jsem to nakonec sbalil asi po 28 hodinách, ale ponechal jsem si čas na konečné rozhodnutí po dalších deseti hodinách. V 8:00 ráno jsem to znova zkusil a šlo to překvapivě velmi dobře, a tak jsem se do 16:00 nějak z předposledního místa dopracoval před jednoho muže a čtyři ženy. Důležité je, že tříslo mě bolelo stále méně a méně. Z toho mám obrovskou radost, mohu zase vesele běhat dále,“ okomentoval prozaicky svůj výkon v Surgeres Honza Ondruš.
„Teplota vzduchu až 40 stupňů, možná dehydratace, možná byl problém v mé hlavě,“ hledala s odstupem příčiny toho, proč se nedokázala v poslední hodině přimět ani k chůzi, Míša Dimitriadu.
„Zlomová byla 44. hodina. Ještě do 46. hodiny závodu jsem mohla sama alespoň chodit, dál už to prostě nešlo. Nakonec mi vypověděly službu nohy, nedokázala jsem ani vstát ze židle, na vyhlášení mě musel jeden z Francouzů odnést v náručí,“ dává tušit, že tentokrát ani vůle nedokázala přemoci vyčerpané tělo.
„Možná je nejblíže pravdě Honza Ondruš. Když chceš běžet na maximum, musíš se soustředit na výkon a nemůžeš si zároveň užívat atmosféru, říkal. Asi jsem chtěla víc, než co bylo za daných okolností v mých možnostech,“ říká Michaela a naznačuje tím, kam až mohly sahat její ambice.
Závod má ještě další rozměr, který jej činí jedinečným. Není jen soupeřením o to, kdo uběhne větší vzdálenost během 48 hodin.
„Co je v Surgeres nádherné, to je sepětí běžců s organizátory, rozhodčími a místními rodinami, které mají nad běžci patronát. U nich běžci bydlí, rodinní příslušníci se střídají kolem trati, povzbuzují "svého“ běžce, tleskají ale všem bez rozdílu a dodávají tím závodu neopakovatelnou atmosféru. Když si na to vzpomenu, naskakuje mi až husí kůže," říká Míša Dimitriadu.
„Ten závod je nesmírně těžký, je velmi náročné se na něj připravit. Tento ročník měl být mou rozlučkou se Surgeres. Představovala jsem si ji ale trochu jinak. Hlavně mě to mrzí kvůli nádhernému souznění, které vrcholí závěrečným defilé všech účastníků v poslední hodině. Mávnout českou vlajkou, pozdravit lidi a poděkovat jim, o to jsem letos přišla. Dá-li Bůh, zkusím to ještě jednou.“
Průběh závodu po jednotlivých hodinách
Komentáře (Celkem 3)
Praha
mapo 28.05.2009 09:12:40
Díky za článek-škoda, že to Míše a Honzovi nevyšlo podle jejich představ, příště bude líp. Jsou to neskutečné výkony-ještě jednou moc, moc gratuluju
Praha
mapo 29.05.2009 10:15:55
Na webu závodu jsou už fotky
http://www.48heures-surgeres.net/…/photos_2009
Praha
Štefan 30.05.2009 17:01:45
>> mapo, 28. 5. 2009 09:12:40
Připájím se ke gratulaci. I když možná měla Míša jinou představu, tak její výkon je skvělý. A je super, že po problémech na jaře znovu může absolvovat takovýto závod.
administrator 03.04.2010 13:32:56
Osmačtyřicetihodinovka v západofrancouzském Surgeres při pobřeží Antlantického oceánu patři mezi prestižní ultravytrvalecké závody. Pozvání k 24. ročníku, který se konal 22. – 24. května, dostali i dva zástupci z Česka, Jan Ondruš a Michaela Dimitriadu. V horké francouzské výhni zaslouží jejich výkony absolutorium. Při pohledu do výsledků, které zachycují průběh závodu hodinu po hodině, se však nabízí myšlenka, že možná pomýšleli ještě výše.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.