Garnier Juniorský maraton se blíží

S myšlenkou uspořádání studentského štafetového maratonu přišel olympijský vítěz v maratonu z roku 1988 Gelindo Bordin. Svou vizi vyslovil v roce 1997 během návštěvy Prahy a ještě ten samý rok se konal první ročník, kterého se zúčastnilo pět škol.

Letošní ročník bude již čtrnáctým v řadě. V roce 2007 se tohoto neziskového projektu zúčastnilo 152 škol. To byla nejpočetnější účast. V minulých dvou letech zaznamenali organizátoři určitý pokles. Cílem letošního ročníku je přilákat na start kolem patnácti stovek studentů.

Tento závod desetičlenných štafet pro některé školy začíná již v březnu nepovinným školním kolem. V dubnu pak startuje seriál semifinálových kol ve čtrnácti krajích, kde přihlášené školy soupeří o postup do finále. Postupují maximálně tři nejrychlejší týmy. Ve hře jsou i divoké karty. Maximální počet týmů ve finále je dvacet pět.

Pravidla účasti

Štafetu tvoří deset studentů střední školy, minimálně tři z nich jsou dívky. Trasa je rozdělena na devět čtyřkilometrových úseků a jeden úsek o vzdálenosti 6,195 m. Registrace je možná nejpozději čtyři dny před semifinálovým závodem na jmc@pim.cz. Více informací na www.praguemarathon.com

Studenti gymnázia Jana Nerudy na téma „Můj nejsilnější zážitek z Juniorského maratonu“

Petr Poldauf:
Finiš v Pařížské ulici.

Jirka Drahota:

Vzájemné podporování a atmosféra… Skvělé místo, výborná akce.

Vojtěch Rejmíř:

Atmosféra.

Dominika Ježková:

Paradoxně nebyl z mojí štafety, ale z loňského úspěchu naší druhé štafety, to jsem se fakt málem rozbrečela.

Gábina Emanovská:
Staří dědečkové na trati, kterým se dalo sotva stačit, a to běželi celý maraton. 

Markéta Studená:
Nebyla jsem si jistá, jestli to uběhnu bez tréninku, ale atmosféra mě vybičovala :)

Madla Svobodná:
Napětí, když se běžel poslední úsek.

Na návštěvě u vítězů

Po dvou stříbrných místech dosáhli v loňském roce na vítězství v Garnier Juniorském maratonu studenti Sportovního gymnázia v Jilemnici. Vítězné družstvo sestavoval a v roli vedoucího trenéra se na stanovení kritérií pro výběr podílel David Šnajdr.

Jak jste prožíval vítězné okamžiky?
Přestože jsem byl v den závod 150 kilometrů od Prahy, byl jsem jedním z prvních Jilemnických, kdo se o našem úspěchu dozvěděl. Kolega Martin Král mi poslal SMS zprávu: „Zvítězili jsme!“ S trochou nadsázky zpráva jako před 2 500 lety, s níž do Atén od Marathonu přiběhl Feidipidés. 

Co znamenal úspěch studentů pro vás osobně?
Hned několik důležitých věcí. Zaprvé propagaci Sportovního gymnázia Jilemnice, kde byli odjakživa především vytrvalci na lyžích. Od roku 2006 k nim patří i atletika. V rámci školy pak emancipaci atletiky, neboť sedm z deseti členů „A“ družstva tvořili atleti, respektive atletky. A v neposlední řadě i zúročení pečlivého výběru členů „A“ i „B“ družstev podle aktuální formy. Tu testujeme každoročně buď při školních nominačních testech, nebo při krajském kole těsně před konáním pražského finále. 

Je pro studenty účast v pražském finále motivací? Čím je láká?
Jednoznačně ano. Dostat se do „elitního“ školního družstva je pro studenty prestižní záležitostí. Vždyť je tam místo jen pro sedm kluků a tři holky! A čím je láká? Určitě neopakovatelnou atmosférou závodu v historickém centru Prahy a běh v podstatě s nejlepšími maratonci světa. Myslím, že žákům imponuje, že přestože si závod rozdělí do deseti úseků, tak od vítěze závodu dostanou ještě celou půlhodinu. V zákulisí se mají možnost potkat například s prezidentem Václavem Klausem a dalšími osobnostmi. A za místo „na bedně“ jsou pro každého člena štafety i hodnotné ceny.

V čem vidíte smysl a prospěšnost této akce?
Především v tom, že se do přípravy i finále zapojují sportovci různých odvětví; že se jedná o vícestupňovou soutěž zahrnující školní a krajská kola a finále a že se jedná o kolektivní výkon. Akce bývá velmi dobře zorganizovaná. Suma sumárum je to skutečný sportovní svátek!

Jdete do toho letos znovu a s jakým cílem?
Samozřejmě! A budeme obhajovat prvenství!