VÝSLEDKY SOUTĚŽE: Behej.com v roce 2010

---

Běžím po tiché cestě na břehu řeky, slunce, navzdory tomu, že je pár dní po Silvestru, příjemně hřeje a zrcadlí se na hladině. Kýč jako v Americkém filmu. Ale krásný. Čas od času sleduji měřič tepové frekvence a stopky. Běžím klidně, prohlížím si přírodu kolem sebe a je mi příjemně. Opět mám ten pocit. Opět se cítím, jako bych znal odpověď na tu nejzákladnější otázku lidstva. Běžím a modlím se, aby mi nedošly síly a já mohl běžet věčně.

Čas plyne pomalu, všechno stojí, jen já jsem v pohybu a v myšlenkách se vznáším chvíli tady a chvíli zase jinde. Vzpomněl jsem si na dobu nedávnou, kdy jsem se naprosto neznalý základních pravidel jogginu snažil začínat s běháním. Běhal jsem jako blázen po sídlišti s vypětím všech sil a snažil se být každý den vždy o nějakou vteřinu rychlejší.

Můj denní výběh netrval déle, než deset minut, potom jsem vyčerpán odpadl s pocitem, „že jsem si teda fakt dal do těla". Po čase jsem náhodou na internetu narazil na poradnu Miloše Škorpila na serveru Behej.com, kde jsem s údivem zjistil, že běhat se má NAPROSTO jinak, než jak běhám já.

Pár dní jsem pročítal články behej.com a příspěvky na tragédím fóru. Načerpal jsem rezervoár znalostí a rozhodl se vše otestovat v praxi. Běžím dál a myšlenky mi opět přelétly jinam. Někam daleko. Myslím na budoucnost. Na rok 2010. Jak bude vypadat běhání v roce 2010 a kde v tu dobu budu já a co server behej.com?

Pevně věřím, že v tu dobu nebudu na břehu řeky běhat zdaleka sám, ale se spoustou dalších nadšenců. Ne, že by samota při běhu nebyla někdy příjemná, ale potkat čas od času nějakého kolegu běžce by mohlo být motivační. Stejně motivační, jako pročítání hezkých článků na serveru behej.com. Technika jde dopředu neskutečným tempem. V roce 2010 budeme mít všichni sportestery s GPS navigací zaznamenávající průběh trasy. Nejen hrstka nadšených a ochotných investovat těžké tisíce, ale všichni.

Přiběhneme domů a ještě plni dojmů z běhu připojíme hodinky k počítači. Jedním kliknutím uploadujeme data zaznamenaná měřičem přímo do svého běžeckého profilu na serveru behej.com a ještě než skočíme do sprchy, zkontrolujeme tabulku průběžných stavů na kontech ostatních kolegů ze serveru.

Myšlenky nabírají na rychlosti, stejně jako moje nohy. Začínám se zahřívat a naprosto podvědomě nabírám na tempu. Teď myslím na poradnu Miloše Škorpila, která v roce 2010 bude díky internetové IP telefonii probíhat systémem „tváří v tvář" a pan Škorpil bude jednou měsíčně živě diskutovat na téma běh a zdraví s uživateli serveru, kteří mu budou do webové kamery ukazovat své pohmožděné holeně a ploché nohy.

Probíhám kolem řady statných stromů lemujících cestu a přemýšlím, co pro mne vlastně server behej.com znamená a proč v mém životě zaujímá natolik výjimečné postavení? Odpověď není nijak složitá. V podstatě veškeré problémy, které mě v mém dosavadním běžeckém životě potkaly, jsem s pomocí stránek behej.com a jejich návštěvníků diskutujících na fóru úspěšně zažehnal.

Vždycky, když jsem potřeboval si jen tak popovídat o běhání, měl jsem kde. Pokaždé, když jsem nemohl z nějakého důvodu běhat, alespoň jsem si pročítal stránky a příspěvky a bylo mi opět příjemně na duši.

Blížím se ke svému domu plný euforie a s hlavou čistou. Teď už se myšlenkami nevznáším v budoucnosti, ani nepátrám po kořenech své běžecké „kariéry". Myslím na svou milou ženu, krásnou dcerku a jejich úsměvy. A zase to vím. Zase vím, proč žiji, proč dýchám, proč běhám. Otvírám domovní dveře a naproti mi přichází manželka s malou v náruči.

Jsem šťastný.

Tomáš Kindl