Daniel Orálek: 24H v Madridu - bojuji se spánkem

Když b?žím, tak je to dobré, ale když kousek jdu, tak mi nesta?í dráha, protože usínám ve stoje. Rozhodnu se dát si na chvilku spánek, protože horší už to nebude. Nato?ím si budíka na 15 minut a ve stanu se položím na vojenské lehátko, vzáp?tí jsem v bezv?domí.

Za chvíli zvoní budík a já mám kupodivu pocit osv?žení. Je mi zima, drkotám zuby, ale cítím se o dost lépe, i žaludek se trochu zlepšil. Dv? kola jdu p?šky a potom se rozb?hnu. O p?l hodiny pozd?ji op?t vidím, co znamená únava a vy?erpání.

Tentokrát u belgického závodníka, který se nap?ed zastaví a potom si sedne na dráhu. B?hem chvilky má nekontrolovatelnou zimnici a není schopen dojít ke stan?m, kde by si mohl odpo?inout. Zachra?ují ho chlapci ze záchranky a odváží ho na seda?ce k polním lehátk?m, aby se mohl dát dohromady. Byl docela tvrdá povaha, protože potom ráno ho vidím op?t na dráze pokra?ovat v závod? alespo? ch?zí.

Po páté hodin? ráno se za?ínají objevovat první náznaky svítání a já op?t prod?lávám další krizi, kdy se rozhoduji pro dalších 10 minut spánku. Nechci rozhodn? spát déle, protože bych propásl svítání, na které se t?ším. Po zazvon?ní hodinek rychle vstanu a postupn? se dostávám do b?hu. O p?l sedmé vychází slunce a je to velký zážitek, který dostane mou náladu o 100% nahoru.

Najednou mn? není špatn?, bolest ustoupila do pozadí a p?ehráva?, který jsem v noci zase odložil, mi do uší dává porci metalu od Kabát?. B?h m? za?íná zase bavit a každá další hodina m? posouvá dop?edu v pr?b?žné výsledovce. Pokusím se v hlav? pracn? spo?ítat, že když udržím další 4 hodiny tempo kolem 10 km v hodin?, tak se dostanu na 200 km.

To, co mi p?ed n?kolika hodinami p?ipadalo jako nemožné, najednou p?ijímám jako výzvu. Další hodiny ubíhají a po?ád mi všechno funguje. Každou p?lhodinu n?co sním a vypiji. Úžasní po?adatelé nás povzbuzují jmény a protože jim odpovídám zamáváním, nebo alespo? úsm?vem, tak mám pocit, že dostávám v?tší porci povzbuzení. P?ed polednem p?icházejí další diváci z okolních dom? se podívat, co se na tom h?išti d?je.

Horko už je takové, že všichni b?ží op?t v trenkách, ale na v?tšin? závodník? už je vid?t únava. Rusové, kte?í už mají vít?zství a druhé místo jisté, zpomalují a Špan?l Posado n?která kola chodí jako ostatn? i jiní b?žci. Christian Rittela, který se v pr?b?hu noci svým neúnavným cupitáním dostal až na osmé místo, se dostává p?i b?hu do záklonu a zna?n? zpomaluje.

Toto ho nakonec stojí v poslední hodin? propad na kone?nou devátou pozici. Jirka, který m?l v noci velké problémy, už jenom chodí a Mirek v poslední hodin? sedne a už nepokra?uje.

Poslední hodina pro m? znamená úžasný zážitek, p?edbíhám jednoho závodníka za druhým a už vím, že pokud vydržím, tak 200 km ur?it? padne. P?l hodiny p?ed koncem mi Renata gratuluje ke 200 km. Na poslední ¼ hodinu si sundávám sluchátka, abych si víc užil diváky a atmosféru.

Divák? není moc, ale povzbuzují opravdu nadšen?. Poslední minuty už b?žím v transu a výst?el pistole ukon?uje naše snažení. Renata rychle p?ib?hne a je první, kdo gratuluje, zárove? ud?lá cílovou fotku. Vracím se po dráze a d?kuji divák?m, ti mi gratulují a cht?jí se objímat.

Jsou nadšení a v?elí; je to fantastický zážitek na záv?r – bonus, který rozhodn? stál za to. U našich stolk? vidím dv? velká piva, objednal si je Mirek, ale když vidí mou žíze?, tak mi jedno velkoryse v?nuje. Bohužel dokážu vypít pouze pár hlt? a žaludek zase za?íná stávkovat, ale te? už je to jedno. Následuje vyhlášení, pasta párty a nakonec hotel a postel jako odm?na pro unavené t?lo.

Závod na 24 hodin je neuv??itelný zážitek, není pro každého, ale stojí za to. Já jsem se hodn? nau?il a snad p?i p?íštím ultrazávod? tyto zkušenosti zhodnotím a dokážu posunout svoje hranice n?kam dál. Navíc jsem p?ímo p?i závod? poznal spoustu zajímavých lidí, se kterými je radost se bavit, protože jsou podobn? postiženi.