>> mulisak, 03. 12. 2010 09:13:30

Potenciálně zabít tě může auto, které tě míjí, a co si budeme povídat, vidíš do hlavy člověku, kterého potkáš … ?

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 07:50:33

Pes vnímá negativní emoce (váš strach, atd..): Neměl jsem ze psů strach, dokud mě při běhu nepokousal dobrman.

…ale myslím si, že je to spíš v lidech: Je! Dneska si každej trouba, co se neumí postarat, pořídí psa. Nikdy jsem nedával vinu z útoku psům, ale vždycky neschopným páníčkům.

Nikdy se mi nestalo, že by na mě pes zaútočil…Možná je to i tím, že ze mě cítí smečku, kterou mám doma: A mám si kvůli tomu, že se někdo neumí postarat o svého psa, pořizovat domů smečku. Nebo mám snad každých půl kilometru zastavovat (stačí, že musím skákat přes zničehonic přede mne natažená vodítka).

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 07:50:33

Muzu ti rict, ze kdyz se na nas s manzelkou letos rozbehl vrcici rotvajler (dobehl si k nam tak 150 m), tak to moc prijemny pocit nebyl.

A to jsme nebezeli, jen sli na prochazku a kdyz jsme videli, ze se robiha, tak jsme se snazili dodrzovat vsechny zasady, ktere se v tu chvili doporucuji (nekoukat se do oci atd.). Teda skoro vsechny – aby z nas nebylo citit strach, to VAZNE neslo.

U manzelky kratce na to doslo k preruseni ranne faze tehotenstvi. Jestli to melo souvislost nemuzu na 100% rict, ale uprimne pochybuju, ze ji to vylozene prospelo.

Je tedy chyba v nas? Nebo me ma potesit, ze do nas mohlo i stouchnout auto a efekt by byl podobny?

>> xPablos, 03. 12. 2010 10:41:54

Na tohle se těžko něco odpovídá … , protože ptát se, jak to dopadlo (že Vás určitě nepokousal) a cokoliv jiného k tomu subjektivně říkat v tomhle případě není na místě… tak jen lepší dny přeju :)

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 07:50:33

Jako u koyamy, pokud se tyce prvniho (a nastesti zatim posledniho) dobrmama, co se do me zahryznul, tak take zadne negativni emoce nebyly. Od te doby holt jsou a jak se jich zbavit bohuzel nevim. Ve dvou dalsich krizovych situacich nastesti vcas zasahnul majitel. Na negativni emoce verim, ale uz jsem to tu psala drive – to je proste zacarovany kruh.

>> Dav, 03. 12. 2010 09:21:21

ja teda tohle pseudolidumilstvi vuci psum nesdilim, a to mam psy rad, nemam s nimi problem. jenze to konci v okamziku, kdy se stane neco jako xpablosovi,nebo kdyz za mnou 5 km v potugalskych horach jdou 3 vrcici psi apod. takze stejne jako mulisak beru kameny a klacek, to jedine je udrzi dal, to nam radili i mistni, kteri psy maji a predpokladam, ze je maji radi, i kdyz podle me vztah cloveka a psa je jiny na vesnici, kde pes slouzi a ve meste, kde je to clen rodiny s mistem u stolu.

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 10:59:32

Nepokousal nas. O manzelku se ten pes „jenom“ otrel takze vykrikla. Vykrik asi privolal panicka, ktery sel se slovy „no jo on zase utekl“ sveho „mazlicka“ hledat (nejake volani pes ignoroval).

Jinak zvirata mame radi.

Podle me pes ma byt bud za plotem (tady bych naopak nepopotahoval majitele, pokud pes nejakeho zlodeje, co preleze plot pokouse) nebo ma byt pod 100% kontrolou majitele – a tady je jedno jak si to majitel zaridi. Bud vycvikem (pokud pes poslechne na slovo, at je klidne na volno), voditkem, kosikem.....

>> martin76, 03. 12. 2010 11:13:20

když jsem byla na Sinaji, každé ráno jsem běhala po cestě mezi skalami. A hned první den na mně z nějakého stanu vyběhli tři psi, pouštěli hrůzu,vrčeli atd. A já stále se stejným přístupem Nejen, že žiju dodnes, ale ještě jsem měla každé ráno při běhu přátelský psí doprovod. Je to jen úhel pohledu.

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 11:29:34

Podle ma tam nejde jenom o to, ze pes muze nekoho vylozene pokousat.

Treba Bernsky salasnicky pes je velky, ale v drtive vetsine pripadu MEGAmazel. Ale kdyz pujdu na obchodni schuzku a bez zleho umyslu si o me opre zabahneny tlapky a pratelsky me olizne, tak me to stejne v tu chvili moc nepotesi Stejne tak muze neumyslne nekoho vystrasit, povalit male dite, plest se pod nohy probihajicimu bezci, cyklistovi..

Proste jak jsem psal. Pokud pes nezvladne SPOLEHLIVE reagovat alespon na „FUJ“,„K NOZE“ a „ZUSTAN“ – nebo neni v dosahu panicka, tak bez voditka nema podle me na volnem prostranstvi co delat.

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 11:29:34

Při tom úhlu pohledu si vždycky vzpomenu na svého kamaráda. Přes dvacet let vozí (ve volném čase!!) humanitární pomoc po světě. Historky o ostřelování děly a další podobné povídá asi tak, jako já o tom, že ve Stromovce při větru padaly větve. A ten mě před lety přesvědčoval, že nejlepší dovolená je v Afganistánu a že to je velmi bezpečná země. Já mám tento náhled na jízdu na kole v provozu (kamiony mě nárazy vzduchu tlačej a všichni jsou ke mně hodný).

Přesto jsem do Afganistánu nejel a chápu, že moje sestra a kamarádka v Lotyšsku jely přes Rigu po chodníku, zatímco já v klidu brouzdal mezi auty. Tak i ty budeš vždy vycházet se psy a jiní se jich budou bát. A nepřesvědčíš je, že se bát nemají. Naštěstí jsme každej jinej.

Naprosto souhlasim s Evzenem.

Ja treba taky uplne nechapu, ze se nekdo muze bat pavouku, pro me jsou to „mazlicci“, ale kdyz za mnou nekdo prijde, abych odnekud pavouka vynesla, tak ho nezacnu presvedcovat, ze je to zlaticko, ze nic nedela,… a proste jdu a toho pavouka odnesu nekam, kde nikomu nevadi. Mozna jeho strach nechapu, ale respektuju ho. Prave respekt mi bohuzel casto chybi u pejskaru. Proto vzdycky dekuji lidem, co na mou prosbu psa privolaji.

Asi nesmrtelne tema, kde to navic bude vzdy „jiskrit“.

Stotoznuju se s pohledem tanecnice s vlky. Sam sem dlouho behal se psem na volno a jedinej konflikt sem mel s myslivcem. To ze jsem s pejsinou absolvoval 2 lety vycvik a zkousky neudelala jen kvuli tomu ze se bala strelby ho nejak vubec nezajimalo.

Psi me nechavaji vetsinou na pokoji. A kdyz nejaky pribehne, treba na me i skoci, vedu z toho nedelam, zastavim, natahnu k nemu ruku at si cuchne a pak bezim dal. Mozna sem doted mel jen stesti, mozna vazne pes vyciti ze se nebojim, nevim. Moc nechapu nazory typu: „Ja si tady ted bezim a vsichni se mi koukejte klidit z cesty abych nahodou nemusel zastavovat“. Takovy clovek podle me neni vnitrne moc v pohode. Ty cesty kde behame nam nepatri, musime nejak vyjit s ostatnimi kteri je taky vyuzivaji. A nebo jit na oval, nebo na mista kde pejskari nebudou, kdyz chceme mit klid na tempa.

Taky moc nemam rad takovy to generalizovani, kdy se vyrkne vetsinou neco negativniho na zaklade nejaky konkretni negativni zkusenosti, ktera spise vychazi z aktualni nalady nez nejakeho vyvazeneho statistickeho vzorku. V tomto ohledu me hodne mile prekvapil Mirek Kostlivy (znamy propagator peprovych spreju) chvalici slusneho pejskare, ktereho potkal.

Je mi samozrejme lito tech z vas, ktery se psem/panickem meli nejaky konflikt. Je mi taky lito pejsku a casto i stenat, ktery od bezce schytaj davku peprakem, nebo dostanou klackem jen za to ze si treba chteli hrat.

A hlavne je to uplne jedno a tady na foru to stejne nevyresime. Muzem si tu akorat postezovat nebo zanadavat, cimz ale jen sirime dal blbou naladu.

Takze hlavne hodne bezkonfliktnich kilometru!

>> martin76, 03. 12. 2010 11:13:20

Martine, já s tebou v podstatě souhlasím, jsem si vědom, že může nastat situace, kdy nejenže ten klacek nebo šutr do ruky vezmu, ale taky ho budu muset použít. Jen mám pocit, že tady se vytahují klacky a pepřáky v situaci, kdy je ještě možné se domluvit (se psem podstatně snadněji, než s blbým a arogantním majitelem:-)
Respektuji názor lidí, kteří nechtějí, nebo neumějí vychovávat cizího psa. Požadují, aby byl pes pod kontrolou a nijak nevstupoval do jejich života. Já to prostě dělám jináč, o pořádek se postarám sám, bud psa odeženu, nebo si ním třeba začnu hrát na hoňku a obloukem ho dodvedu k pánovi, který si ho pak už sám spacifikuje.
Pravda, že tohle téma je nekonečný, každý má právo na svůj názor, já se docela podepisuju pod to, co nade mnou řekl Majkp, ..člověk, který běží s tím, koukejte se mi všichni klidit z cesty asi nebude moc v pohodě…

>> majkp, 03. 12. 2010 12:43:39 „Ja si tady ted bezim a vsichni se mi koukejte klidit z cesty abych nahodou nemusel zastavovat“

Ale tak to přece není. Maximálně je to: „Já si tady teď běžím a vy se postarejte, aby mě váš pes neokusoval.“

On by na to koukal každý jinak, kdyby byl při běhání v průběhu několika málo let třikrát pokousán psem. Nebo musel držet dvouletého syna nad hlavou před dorážejícím vlčákem. Já bych chtěl jenom, aby si pán svého psa přidržel a jen se hloupě neusmíval se slovy: „On vám nic neudělá, on si chce jenom hrát,“ když mi jeho pes trhá elasťáky. Nebo aby mi panička místo omluvy nevyčítala, že mě její miláček pokousal, protože já jsem si tady, kde se to jmenuje Areál zdraví dovolil běžet. To jsou reálné případy, které se mi, bohužel staly. Nicméně přesto negeneralizuju. Znám spoustu solidních majitelů se slušně vychovanými psy. Nevadí mi nechat se očichat, když není páníček vzdálený dvě stě metrů.

>> Dav, 03. 12. 2010 13:31:51

jo, souhlas:). asi ale bude neco jineho privest majiteli hraveho zlateho retrivra nez zakerneho jezevcika, v lepsim pripade:).

Dík těm, kteří pochopili, co jsem chtěla říct. Hezky to uzavřel majkp , díky mu za to.

>> koyama, 03. 12. 2010 13:32:16

Souhlas. Ale jak někteří z nás rodičů nechápou, že naše roztomilé děti se jiným lidem jeví jako rozmazlené, nevychované a otravné, tak majitelů psů trpí podobným předsudkem vůči svým psím dětem mnohem časteji. My vychováváme budoucí daňové poplatníky, zatímco psi nás ostatní vlastně jen obtěžují. Kdyby s nimi jejich majitelé aspoň běhali a vyzkoušeli je utahat, ale někteří je s oblibou autem dovezou na kraj města a tam je nechají pobíhat.

>> majkp, 03. 12. 2010 12:43:39

„Moc nechapu nazory typu: „Ja si tady ted bezim a vsichni se mi koukejte klidit z cesty abych nahodou nemusel zastavovat“. Takovy clovek podle me neni vnitrne moc v pohode. Ty cesty kde behame nam nepatri, musime nejak vyjit s ostatnimi kteri je taky vyuzivaji.“

Ozývám se jako potrefená husa. Je to otázka. Mám já větší právo na bezpečný prostor okolo sebe, soukromí, nebo má štěně větší právo použít mě jako hračku na zpestření své vycházky?

Běhám v centru města, běhám v lese. Nepopuzuje mě, když mně chodci nedávají přednost jako rychlejšímu ( ač bych byl rád )a někdy vyloženě zkříží cestu na poslední chvíli. Jsem mezi lidmi, dávám pozor a snažím se předvídat, vyhýbám se riziku kontaktu nebo vylekání ostatních. Ve městě jsem nezažil žádný konflikt se psem.

Cyklostezky to je jiná. Pejsi na volno, pejsci na dlouhém vodítku nataženém napříč cesty, to mě napadá často, že bych raději, aby někam zmizeli.

Pejsek v lese na volno je občas velký zásah do mého bezpečného prostoru. Ne že by zavazel a já musel zastavit jako třeba při setkání s koněm. Pes si mě nevšímá a pak chce očuchat zezadu. Zastavit musím až pak, protože nevím co chce, hleděl jsem si svého, někdy ho ani neviděl. Meditace či koncentrace přerušena, pejsek očuchá a shledá nezajímavým, vrátí se ke svým zájmům, zatímco majitel pejska dále medituje, protože běžec nenarušil jeho prostor, fyzicky se ho nedotknul. On se mě dotknul, obrazně i doslova. Toto je stále častější model návštěvy lesa. Navíc, nevím, není pes na volno v lese škodná?

Další nepříjemné pocity bývají u hlídačů, kteří se mě snaží vyštěkat co nejdále od jejich plotu. Honí se mi hlavou: mají zavřenou branku? Jak daleko od pletiva to hlídač považuje ještě za jeho? Předpokládám, že majitelé těchto otravů a „bestií“ mají nějaký problém, když mají psa jako zbraň.

Pár zkušeností s pejskama taky mám. Zatím naštěstí žádnou fatální. Asi se všichni shodneme, že problém není pes, ale jeho majitel.

Jenže bohužel, majiteli nemůžu natáhnout 2 nebo 3 rány, když mě pokouše jeho pes, protože dostanu podmínku. Taky po něm nemůžu skákat a povalit ho na zem a olizovat ho, celého zašpinit a podobně. Když jdu běhat, tak se psama nemám až zas tak velký problém. Kromě rychlejch úseků mi nedělá problém zastavit, natáhnou k psovi ruku a nedráždit ho. Když se mi majitel omluví, řeknu mu, že když nekouše, nic se neděje. Když nemá majitel snahu něco říct, tak ho seřvu.

A i když je tu běžecké forum, tak zabrouzdám do cyklistiky. Protože tam už setkání se psem začíná být opravdu nebezpečné. Vodítka, skákající psi na kolo, motající se psi před kolem. Tady jde už o zlomeniny a cyklista se k psovi nemůže chovat preventivně jako chodec/běžec. Takže se mi takhle jednou stalo, že si se mnou chtěl hrát jeden velikej vlčák. Naštěstí jsem se stačil vycvaknout dřív, než ke mě doběhl a tak tak jsem jeho první pošťouchnutí ustál. Řval jsem na něj, strkal do něj čim dál tím víc, jenže jemu se to zdálo jako sranda. Jsem nekonfliktní a mírumilovný k tvorům, kteří mi úmyslně nechtějí ublížit, takže pěstí po čumáku jsem mu nedal. Po 15 min přišel majitel psa, zavolal si na něj a prej že si akorát hraje. Tak jsem si nebral servítky a poslal jsem ho někam a ještě dál. Kdybych byl větší tintítko, tak mě povalil na zem i s kolem, a nakrásně jsem si mohl něco zlomit.

Takže jo, přístup paní/slečny, co tančí s vlky je fajn, ale ne vždycky jde aplikovat.

>> rk, 03. 12. 2010 14:51:06

Jo, pes hlídač. Před pár týdnama jsme běželi s Forestem po stezce od mostu na Optátově ke Svratecké, dvě ženské se psy a najednou z jedné zahrádky skrz plot vyběhl opravdu naštvaný rotvajler a zběsile štěkal.

Psy zahnal a naštěstí si řekl, že mu to jako ochrana teritoria stačí a že po nás nepůjde a vrátil se zpátky. Jo, být tam ještě menší děcko, může mít hezký trauma do konce života. Ale incidenty se psy brát sportovně a bejt s nima kamarádi :).

Dnes jsem se byla poprvé od té nešťastné neděle proběhnout…Už to zase jde , i když stehno hraje všema barvama. V lese bylo plno psů a já si nemohla pomoct – pokaždé jsem musela zvolnit až do chůze a s velkým respektem je obcházela. Majitelům, kteří si svoje pejsky volali k sobě a podrželi je, jsem (tak jako vždycky) moc děkovala. Dnes vřeleji než jindy. Budu se muset moc moc snažit, abych se zbavila respektu (spíše vyloženého strachu) z cizích psů. A zatím vůbec nevím, jak na to. Ale budu to muset nějak zvládnout, jiná cesta asi není. Ještě dodatek k mému příspěvku výše – ten pes se netoulal, on vyběhl z nezajištěné zahrady. Ale nevím, jak udělat, aby zvíře v tu chvíli neucítilo lidský strach – to snad nejde.

Ja som dnes bezala po inej trase ako behavam, kedze je na lesnych cestach vela snehu( byvam v horskej oblasti). dnes som skusila po hradzi, popri sidlisku, je to zaujimave, ked zacinam behat, nikde ziaden pes, ale ked idem treti krat, zrazu je tam plno psickarov, niekedy sa mi zda, akoby som im vadila, ze tam beham, tak sa vytrepu so psami ( nie som z tej obce, kde teraz beham, asi maju potrebu povedat mi, nech si beham doma, nie v ich obci). dnes sa ukazal aj taky chlapik s asi 50kg pitbulom, naozaj som takeho pitbula este nevidela, nedokazal ho ani udrzat na voditku, tak som to radsej vzdala a po nejakych 7–8 km isla domov, aj keby som este tak rada bezala…ach jaj tazky zivot bezca…

>> sahla, 03. 12. 2010 15:48:01

Drzim palce, at se Ti to dari lepe, nez se to dari mne.

>> sahla, 03. 12. 2010 15:48:01

Tak jediné co můžu poradit je, si živě představit jako ho nakopeš. Potom, co Ti pes něco udělal, by to myslím neměl být problém. Otázka je, jestli si to ten pes nevyloží jako agresi a nezačne se bránit. Psům moc nerozumím, takže nevím, jak jsou na tom s rozeznáváním lidských emocí a jak moc mají z lidí respekt.

Na toulavé psy různě v zahraničí to funguje (teda kromě rumunských hor, tam jedině klacek a šutry), protože tam k nim lidi taky moc milí nebývají. Jak se na ně člověk škaredě podívá, tak stáhnou ocas a klidí se.

>> majkp, 03. 12. 2010 12:43:39 „Ja si tady ted bezim a vsichni se mi koukejte klidit z cesty abych nahodou nemusel zastavovat“

Když vidím psa, automaticky jdu na druhou stranu cesty než běží pes a předpokládám, že pes se mi vyhne, což většinou i udělá. Každému majiteli, který psa přivolá, případně projeví zájem o to, aby mě neobtěžoval, děkuji. Více udělat nemohu, jedině přestat běhat  .

*>> sahla, 03. 12. 2010 15:48:01*Psi jsou chytrý!!! To je jejich pochvala i varování. Před lety jsme skupina běžců běželi Stromovkou a jeden pes vyrazil. Kamarádka, která se psů skutečně bojí, zděšeně uhnula z cesty a my ostatní automaticky udělali „zeď“. A pes se snažil prokličkovat ke „své kořisti“. Koneckonců i vlci se snaží ulovit koloucha a ne vůdce stáda. Tak nevím, jak ten strach před psy zakrýt. To ostatně bude možná i zkušenost těch „pejskařů“ mezi běžci (ostatní psi asi vycítí „skorosmečku“) a těch ostatních. Já mám k psům zcela neutrální a nadhledový postoj a s výjimkou dvou „babích podvraťáků“ na mě žádný zatím nezaútočil (dokonce ani v Rumunsku, Albánii atd. .

>> EvženGe, 03. 12. 2010 18:51:10 Evžene (píšu teď mimo téma Běh a psi), při dnešním běhu jsem si v souvislosti s Tvým příspěvkem, jak jsi v Rize brouzdal na kole mezi auty, vybavila, jak se v Káhiře přechází silnice kdo tam byl- pochopí. Prostě vstoupit mezi auta a několikaproudovku prokličkovat na druhou stranu (většinou přibrzdí), jinak není šance. Když jsem se vrátila do Čech, udělala jsem totéž, jen mi nedošlo, že u nás se tak nepřechází -to byly reakce řidičů 

*>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 20:00:26*Navazuji na Tebe (aspoň ostatní pobavíme). V Turecku na kole musíš vystrčit ruku a pak odbočit mezi auta. NIKDO tě neporazí, ale to nacpání se mezi ně se člověk musí naučit. Když to pak udělá tady, tak svištěj brzdy.

>> rk, 03. 12. 2010 14:51:06

„Moc nechapu nazory typu: „Ja si tady ted bezim a vsichni se mi koukejte klidit z cesty abych nahodou nemusel zastavovat“. Takovy clovek podle me neni vnitrne moc v pohode. Ty cesty kde behame nam nepatri, musime nejak vyjit s ostatnimi kteri je taky vyuzivaji.“

Nikdo si nenárokujeme nic takového. Život jako takový je vždy o toleranci a kompromisech. Samozřejmě respektuji, že na cestě nejsem sám. Ale to stejné by měl respektovat majitel psa. Pochopím, že majitel nechá psa volně pobíhat v místech kde se vyskytne někdo jiný jen náhodou. Určitě nepředpokládá, že jsem se tam právě běžet já. Ale vadí mi to v místech kde je to zcela nevhodné, např. cyklostezky, parky. Pokud nikoho svým během neomezuji, byl bych rád aby nikdo neomezoval ani mě. A není to jen o běhání. Pokud se rozhodnu vzít vnučku do parku a tam na ni vystartuje pes, který si sice dle majitele chce jen hrát, a povalí ji tak to určitě není v pořádku. Jsou prostě místa kde by pes měl opravdu být na vodítku, tak jak to třeba v Olomouckých parcích nařizuje i městská vyhláška.

Téma psy a běžci je téměř nevyčerpatelné… Dodám k tomu jen tolik, že od doby, co máme doma vlastní psisko, mám daleko smířlivější názor i na cizí psy. Jojo, lidé se mění, psí povaha je proti tomu celkem jasná.