jojo, odpadky – na jedné ze svých tras musím proběhnout doslova skládkou a několika hnízdečky bezďošů a cikorek. (pro pražské – je to součást trasy Po cyklistické jedničce na Višňovku) Jednou za dva roky se to tam uklidí, za dva týdny to ale vypadá úplně stejně jako předtím. To nepřekryje ani listí, ani sníh. Snad až ta Višnovka a za ní dál stojí za to, nejlépe když na jaře rozkvete. Jaro mám snad nejraději zase já – dny se dlouží, sluníčko začíná hřát, všechno kvete, hezčí část roku před námi…ted to jsou snad jen ty barvy podzimu pokud je k tomu aspon trochu ještě někdy hezky, co mně drží nad vodou v těch dlouhých nocích a plískanicích -a s vědomím, že za půl roku i dřív to všechno pokvete zase a bude veseleji

Nevím čím to je, ale ze všech ročních období mám u nás nejraději podzim. Příroda se při svém pomalém ukládání k zimnímu spánku s námi loučí nádhernými barvami a odkudkoliv, nejlépe z nějakého kopce, z dostatečné výšky jsou vidět úchvatné scenérie, které barevnými hrami vytváří údolí a kopce mé oblíbené domoviny, Drahanské vrchoviny.