V podzimním slunci se rozzáří všemi barvami snad každý strom a doplňuje tak tu neuvěřitelnou nádheru lesů, luk, rybníků, cest, pěšinek i stezek, po nichž je radost se proběhnout. Už sama podstata světa, tedy to, že jsme malou součástí toho obrovského přírodního koloběhu, nás přímo k běhu nebo možná jen k radosti z pohybu, vyzývá.

Pravděpodobně to většina lidí, vyjma nás podobně postižených, asi nikdy nepochopí a zřejmě to navíc některým našim spoluobčanům ani nedochází. Zejména těm, kteří hyzdí překrásná zákoutí a příkopy okolo cest odpadky své přebujelé spotřeby. Přestože si všichni povinně platíme svoz odpadu a máme možnost s ním správně naložit, oni raději ničí životní prostředí sobě a všem ostatním živoucím tvorům kolem nás. Jako by nestačilo to, co likviduje čím dál víc postupující rozmařilost civilizace ve spojení s průmyslovou výrobou, oni musí dokonat i toto dílo zkázy snad do posledního detailu.

Proto si radši, když na to mám čas a nemusím narychlo ukrajovat běžecké kilometry po silnicích, pro oblažení duše vybírám k proběhnutí taková místa v lesích, kde se automobiloví lidé kvůli vlastní pohodlnosti nedostanou a odpadky v černých pytlích nebo jen tak pohozené volně kolem neničí kouzelné zážitky plnící všechny smysly.

Teď nevím, jestli jsem vás spíš neodradil, ale původně jsem chtěl tímto článkem navodit příjemnou náladu, kterou bych vás vyprovokoval do takového stavu, že byste neodolali a vyrazili do svých oblíbených běžeckých terénů pokochat se podzimní hrou barev i když se vám nechce nebo třeba nemůžete.

To slovo mimochodem nemám rád, protože když je snaha, jde vždy nějak zařídit, aby to šlo.

Tak i přes tato, možná trochu odrazující slova, neváhejte a rozběhněte se vychutnat plnými doušky a všemi smysly to, co teď příroda nabízí. Za pár dní už může být vše jinak a místo jemného šustění spadaného listí vám bude pod nohama křupat čerstvý sníh. I ten má své kouzlo, ale podzim je podzim. 

Možná je pro hodně lidí toto období díky krátícím se dnům, změně času, prodlužujícím se nocím a šedým stínům po západu slunce značně deprimující, ale já tvrdím, že na všem se dá najít něco krásného, pozitivního, co tyto chmury lehce překoná a dostanete nový impuls do života. 

Už jen třeba tím, že právě teď, na podzim, dospějete k životnímu rozhodnutí, že se začnete víc hýbat, k čemuž je běh tím nejlepším prostředkem a možná právě on vás zbaví nočních můr a pomůže vám lépe se vyrovnávat s pracovním či jiným stresem, vyplývajícím z vašeho současného životního stylu.

Tak od popisu nádhery přírody a především běhu v jejím lůně, o kterém jsem se chtěl s vámi podělit, jsem se dostal úplně jinam, ale snad to tak nevadí. Trochu  kostrbatě, ale snad přece jen jsem se dotkl též toho, co jsem vám chtěl také připomenout svým povídáním. A to je vyrovnanost vašeho vnitřního světa a zvláště pak naše provázání s matkou přírodou, s níž jsme natrvalo spojeni neviditelnou pupeční šnůrou, přes kterou nám ona vrací vše, čím jsme jí ublížili. Což si zřejmě většina lidí neuvědomuje…

Nejsem žádný divoký ekologický aktivista, ale mám jedno asi neskromné přání: abychom zanechali našim potomkům alespoň něco krásného z toho, co třeba na podzim můžete vidět okolo sebe, tedy v naší krajině, a co i je, možná stejně jako mě a vás, zláká k proběhnutí po lesních pěšinkách a dodá impuls k lepšímu pochopení smyslu života.