Já se snažím zdravit nejen běžce, ale i cyklisty. Moc to ale nefunguje, ani když jedu na tom kole. Většinou mi všichni připadají takoví uzavření do sebe. M.

Při fandění při závodě je třeba vědět, koho povzbuzujeme. Na Pardubicku znám jednoho běžce, který jakékoli povzbuzení považuje za provokaci a je schopen za něj „odvážlivce“ pěkně seřvat 

K tomu zdravení se přidávám! Je to milé a když mi dojde dech, tak aspoň mávnu rukou. Tak 90% mužů na pozdrav nějakou formou odpoví, u žen je to podstatně horší:-/ Nechápu

>> keane1980, 8. 4. 2009 11:25:07

Naprostý souhlas a pokusím se Ti vysvětlit, čím to asi bude : Vtip je totiž v tom, že se navzájem zdraví sportovci… 9O% běhajících chlapů jsou buď přímo závodní běžci či provozují běh jako doplňkovou aktivitu ke svému sportu (dost třeba běhávají kanoisti), zatímco 90% žen běhá kvůli jiným důvodům (obvykle chtějí zhubnout) a tyto netuší, že se běžci obvykle mezi sebou zdraví. A pro zajímavost : na svém oblíbeném okruhu v lese se běžně zdravím i s některými neběžci, které sice osobně neznám, ale pravidelně se tu míjíme:-))

Zdravila jsem běžce, ale většinou se střetávám s nechápavými pohledy, ať chlapů nebo ženských. Teď nezdravím první, ale aspoň se snažím trochu culit, když tedy zrovna neběžím „ostrý“ test na 10 km , a samozřejmě na každý pozdrav odpovím.
Zdraví mně pravidelně malý holky od Počernickýho rybníka (bydlejí tam) a s jedním běžcem se zdravíme „dobrý den“ a kyneme si rukou (většinou se tam potkáváme).
A někteří cyklisti taky neodpovídají, asi že mám krosku a ne silničku…

Na Chomutovsku nezdraví skoro nikdo Spíš ještě prohoděj: „Že se na to nevykašleš!“ Posledně jsem pozdravila jednoho běžícího pána a on mi vynadal, že mu tykám… Bylo mu kolem 40…

Musím pochváliť bežcov v Prahe v Prokopskom údolí. Zdravíme sa navzájom takmer všetci a to sa ich teraz na jar vyrojilo von požehnane. Na pozdrav odpovedajú i „nováčikovia“ obyčajne kývnutím hlavy alebo mávnutím prackou .

>> Justína, 8. 4. 2009 21:49:33

Musím potvrdit, že v Prokopáku se všichni nejenom zdravíme, ale většinou se na sebe i usmíváme. A díky počasí nás tam neustále přibývá. Včera byla hustota větší než 1 běžec/km, při 11 km běhu.
Ještě malou poznámku k etice běžců. Při půlmaratonu, pokud jsme v tlačenici po startu o sebě zavadili, drtivá většina se omluvila. Myslím, že je to i skladbou lidí, kteří dělají atletiku (většinou středo a vysokoškoláci) a vůbec běhají (střední vrstvy), kteří se snaží dbát o svoje zdraví a chovat se slušně a přátelsky k ostatním.

>> LULU, 8. 4. 2009 17:51:14

LOL, za dobrotu…

Tak proč ten dotazník tomu běžci vyká?

>> plochá noha, 9. 4. 2009 10:37:25

Seriál vychází ve spolupráci s E15. Kde ho čte i neběžecká veřejnost. Bývá zvykem, že v psaných rozhovorech se vyká, přestože si ti lidé jinak běžně tykají. Nedodržovat toto pravidlo si mohou dovolit lidé hodně „profláknutí“. To při nejlepší vůli nejsme:-)

>> mirekk, 9. 4. 2009 11:15:01

Nevím, co myslíš tím „profláknutí“, nechápu – a trvám na tom, že vykání na běžeckém serveru působí jako pěst na oko, pod tímto článkem tedy obzvlášť. Neběžecká veřejnost, která tohle čte, je potenciální běžeckou veřejností – a mimo jiné by se mohla právě zde dozvědět o tomto krásném společenském pravidle, které odjakživa platí. Jitka.

Tak to mám asi kliku, běhám v Praze na Vyšehradě a po nábřeží od Podolí do Modřan, kynu všem spoluběžcům a všichni vždy na oplátku kynou mně, chlapi i ženský. Někteří chlapi dokonce zdraví jako první…

Zdeňku, můžu potvrdit že maraton v Barceloně fakt stojí za to, nejen tou architekturou (trasa vede snad okolo všech význačných památek), ale hlavně tím, jak ty španěláci dokážou celej závod běžce povzbuzovat! Posledních 300m špalírem diváků je fakt hodně dobrejch.

Pravidla společenského chování si našla cestu i na běžecké trasy. Nutno ovšem přiznat, že existující pravidla jsou hodně volná a nezávazná. Také jejich počet je výrazně kratší než obsah příručky pana Gutha-Jarkovského. Zřejmě ani pan Špaček v dohledné době nevydá žádnou „Etiketu pro běžce“. V podstatě se všechna vejdou do jedné kratičké věty: „Pozdrav, poděkuj a klidně můžeš tykat.“ OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM