Jsou věci zvláštní a věci divné. Do první skupiny patří leccos. Můj soused, fenomén UFO, poslanecká sněmovna, či reforma školství. Do té druhé patří také dost věcí. A mezi nimi i pozice atletiky v České republice. Proč?
Odkaz na článek

Pokud se pořadatelům vyplatí pořádat větší množství závodů, tak bych větší nabídku pro běžce považoval spíše jako výhodu než jako nevýhodu (nemusejí cestovat daleko nebo čekat dlouho na další závod), stejně jako to, že je tu hodně závodů s účastí „jen“ 10–50 lidí (mnohdy právě ty mají přátelštější atmosféru a mohou tím začínajím závodníkům pomoci odbourat počáteční ostych).

Situaci bych neviděl nijak negativně, když třeba na závody brněnského TriExpertu chodí v poslední době 200–250 lidí každý týden a již 759 lidí aspoň jednou v této sezoně, přičemź víc lidí už by bylo na některých tratích kapacitně neúnosné.

Jinou věcí samozřejmě je úroveň české špičky, ta však rozhodně nesouvisí s přístupem pořadatelů na závodech, ale spíše souvisí s kvalitou tréninkového procesu a schopnosti věnovat tréninku dostatek času i úsilí.

Musím s článkem naprosto souhlasit. Bydlím 10 km od německých hranic. Hranice už vlastně nejsou můžeme si courat kde se nám zachce. Přesto je ta pomyslná čára pevně zakořeněná v lidech a chování celé společnosti. Jsem obyčejný hobík a když se jdu proběhnout u nás cítím divné pohledy a někdy i slyším nahlas vyřčené, co tady ten magor běhá? To nemá nic lepšího na práci? Pokud se jdu proběhnout v německu cítím od lidí něco úplně jiného. Podporu, účast, možná i obdiv. Mávnou, pozdraví, nenadávaj. Stejné je to i na závodech. U nás je na první místo stavěn výkon, v německu mám pocit že jde spíše o radost z pospolitosti. Atmosféra se pak odráží i na závodech v počtu účastníků. Česko – německé souměstí Kraslice – Klingental. V Kraslicích letos na 34. ročníku běhu okolo Domácího vrchu startovalo 5 mužů a 1 žena, v Klingentalu letos několik běhů s narůstající počtem účastíků od několika desítek až po několik set běžců. Ještě lepší pocit jsem měl při svém pobytu v norsku. Tam snad běhá opravdu každý. Tolik pohled hobíka který si na hodnocení vrcholového sportu opravu netroufá.

Velmi pekne napisane. Konecne to tu niekto napisal, ze v CR, ale aj u nas na Slovensku, sa stale beha len na cas. Po dobehu sa ma vzdy kamarati pytaju, kolky som bol a nie ako sa mi behalo, aky som mal pocit. A aj v tychto diskusnych forach stale citam, na taky beh este nemam, na hentaky sa este necitim, mam malo nabehane. Ved ked sa mi nejaky beh paci, tak idem a v klude si ho odbehnem, pre dobry pocit.

Osobne se mi prostredi v CR vubec nezda spatne. Uroven zavodu slusna (spicku musime porovnavat se zahranicni spickou, podprumer s zahranicnim podprumerem, nikoliv ale zahranicni spicku s ceskym prumerem). Mame velky vyber zavodu, coz naopak ja povazuji za velkou vyhodu (v prekryvani nevidim velky problem, kdyz jde o nejakou mega akci, na ktere „musi byt kazdy“ (typu PIM), tak si misto v kalendari sama vybojuje). Spolecnost je dle mych zkusenosti bezcum naklonena a pri treninku zaznamenavam vyhradne pozitivni reakce (to se mi snad nikdy nestalo, abych byl nekde za podivina, jak pise Islendingur)

připadá-li někomu, že je v očích sousedů podivínem, když běhá, doporučuji zaběhat si někde v méně rozvinutých či kulturně odlišných zemích, to každého vyléčí. Já když si jdu zaběhat na vesnici v Uzbekistánu, tak jsem nejen doprovázen kluky na kolech, zastavují mi auta s nabídkou svezení a všímá si mne každý z opravdu mnoha lidí venku na ulici, ale hlavně ví během půl hodiny o mém tréninku celá vesnice. Tam jsem opravdovým podivínem. A to nemluvým o běžeckých trenýrkách. Žehrání na to, jací mi Češi a Moravané jsme, případně jak se tu v některých ohledech (bohatství, společenské vztahy, běžecké závody) máme (chováme) špatně, je směšné. Porovnávat bychom totiž měli nejen s Německem…

no ten clanok je ale dobre domotany a takmer vo vsetkom si sam sebe odporuje. Vraj v CZE sa nebeha lebo futbal a pivo – no Nemecko ma futbal zrejme na vyssej urovni a ide do neho viac penazi. Autor argumentuje ze na kazdych nemeckych pretekoch je pivo, pivo a pivo a ze ludia behaju prave koli pivu. Tiez argument ze sa v nemecku beha pre radost a v cechach len koli vitazstvam a umiestneniam a nakoniec sa dozvieme ze prave v nemecku sa rozdelia kategorie tak aby kazdy vyhral a len preto sa na behy chodi. Vobec mi nie je jasne aku argumentacnu Logiku autor pouzil, jedine co je zrejme je to, ze sa jojka ze Cechy nie su Nemecko

Asi záleží na různých podmínkách (ekonomických, sociálních, kulturních atd.) v konkrétní zemi. V Keni běhají pouze malé děti a pak profíci, ostatní se musí starat o živobytí a na běhání nemají čas a někteří třeba ani energii, když nemají pořádně co jíst. Ale aspoň mě povzbuzovali. U nás si část neběžecké populace stále myslí, že „ti šílenci v parku“ běhají jen kvůli zhubnutí. Další (včetně novinářů) nejspíš nazírájí na běh jako na nevýznamný a nezábavný sport. Neběhá se jen na čas, ale i proti času, resp. na předem odhadnutý čas (Běh bez hodinek, Žabí běh). Vítězí ten, kdo má nejmenší rozdíl mezi odhadem a dosaženým časem, takže třeba i ten poslední v cíli. I na závodech kde se běhá „na čas“ potkávám spoustu lidí, které prostě baví se účastnit závodů a závod berou i jako společenskou akci. V Německu potkáte ve městech více běhajících než u nás, ale třeba se neúčastní závodů nebo nemají čas závodit častěji, protože se chodí dívat na fotbal a nebo na házenou.

Ještě jedna věc: proč by vlastně Česko mělo být běžeckou velmocí? Co to je velmoc a proč o takový status usilovat? A je zmiňované Německo takovouto velmocí? Nebo není? Usiluje o to? Jak? A Jan Tleskač?

Nevidím důvod pořádat samé velkolepé akce pro stovky joggerů. Myslím, že v Plzni na 1/2M rozhodně špička nekvitovala předbíhání pomalu běžících hobíků se sluchátky na uších … Nevím kolik pravidelněji běhajících lidí usiluje o další tričko do sbírky. O ty bavlněné už asi málokdo … S medializací je to velký problém, ale přiznejme si, že číst byť o mistrovství republiky 98% populace prostě nezajímá a běžní čtenáři neocení, jestli někdo šel desítku za 30:15. I mnohem profláklejší horská kola nedostávají moc prostoru a tam je to o úplně jiných obratech peněz! Osobně fakt neřeším, že daný závod sponzoruje nějaká firma a že bych tam šel udělat obchod? Jejich 20% sleva se ani nevyrovná ceně na i-shopu. Cítím se dobře na závodě „za pade“ kde je 50lidí, poklábosíme, porovnáme časy, dáme párek a všechno odsejpá. Ne že budu čekat na nějakou tombolu 3hodiny a odnesu si kšiltovku, kterou pak dám do další tomboly jinam … Bohatá termínovka má svoje klady, ale nesmíme mít atletům za zlé, že nejsou „všude“. Kolik je všemožných pohárů, běžec si hold musí vybrat a regionální akcičky obohatí právě hobíci z okresu. Pojedu z Prahy do Beskyd, kde bude start v 10:30 byť tam bude hezký závod kvalitně obsazený? Špička má výkonnost jakou má, nemá cenu pořád srovnávat s minulostí. Kreisingerovi pak vyčtou že nepřijel na Běchovice, když šel zkusit zaběhnout rychlý čas v cizině …

>> Láďa S., 07. 10. 2010 12:46:51

Přesně tak. Když u nás bude běhat jen deset tisíc lidí, nebo naopak milion lidí – bude to něco zásadního o téhle zemi vypovídat? Je běhání nějaká výjimečná aktivita, která ční nad ostatními? Co je špatného na tom mít rád fotbal, hokej nebo pivo, případně všechno současně? Budu mít horší pocit ze svého běhání při vědomí, že nejsme běžeckou velmocí?

Zdravím vespolek a Iva zvláště. Je fajn potkat se s Ivovým nadhledem a rozhledem jak osobně, tak třeba v článku jako je tento. Je jasné, že co kraj to jiný mrav, proč se v rámci novinářských a jiných zamyšlení nezabývat tím, proč to či ono je tak jak je, ale nevím, zda úvaha o Česku jako běžecké velmoci má nějaké smysluplné zakotvení. Rozumím, proč asi Ivo chtěl zareagovat a rád se k jeho reakci s podporou připojuji. Jen malý osobní postřeh: Nejen pro mě, ale jak z povídání s kamarády běžci dobře vím i pro jiné, jsou závody, které z různých osobních důvodů jsou pro toho či onoho jak se říká srdeční záležitostí, mají svůj Genius loci. Někdo se třeba vrací do kraje svého mládí, někdo tam potkal svoji lásku…a není důležité, jestli je tam 40 nebo 400 závodníků, spíš mi to přijde, že si s naší běžeckou partou užíváme „ty naše“ komorní místní závody ( které si také zorganizujeme) a občas si uděláme výlet „do světa“ na něco většího. I když i doma se můžeme třeba pochlubit Kladenským maratonem. A všude samozřejmě bežíme " co to jde". Miloš Kmuníček