Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Proč není Česko běžeckou velmocí

Proč není Česko běžeckou velmocí
foto: Martin Šandera

Vladislav Podracký | 06.10.2010 | přečteno: 4725×

Jsou věci zvláštní a věci divné. Do první skupiny patří leccos. Můj soused, fenomén UFO, poslanecká sněmovna, či reforma školství. Do té druhé patří také dost věcí. A mezi nimi i pozice atletiky v České republice. Proč?

No řekněte sami: jak je možné, že ačkoliv tato země dokázala v minulosti vychovat desítky atletů světové úrovně, počínaje legendárním Zátopkem, přes Kratochvílovou, Železného a konče Špotákovou, národ holduje dál fotbalu, hokeji a pivu?

K tomu, aby se některý sport stal národním, přitom jinde stačí poměrně málo. Často pouhé vítězství podpořené charismatem vítěze, po kterém následuje zrod masového zájmu lidí o dané odvětví. Jenže u nás to, jak se zdá, neplatí. V čem je problém? Málo vítězů? Málo charismatických vítězů? Nebo něco úplně jiného?

Najít odpověď na podobnou otázku by asi bylo na kompletní sociologickou studii. Ať by dopadla jakkoli, nad jejím výsledkem bychom se ale stejně typicky česky hádali, jedni by ji brali jako dogma a další naopak zpochybňovali.

Faktem ale je, že běžecké pole v této zemi není příliš široké. Stačí objet pár závodů a člověk v podstatě potkává tytéž obličeje doplněné vždy o vzorek regionální běžecké populace. Pokud má možnost srovnání se zahraničím, kde se setkává s úplně jiným obrazem, zákonitě tak dřív nebo později dojde k otázce: Proč?

Zkusme to srovnat třeba se sousedním Německem. Prvním rozdílem, na který člověk narazí, je rozdíl v přístupu. V Česku je běh sport. Závodíme. Tedy ne že by Němci nezávodili. Samozřejmě že závodí. Ale zde jsou běžecké podniky zároveň považovány za společenskou událost. Běhá se zde pro charitu, běhá se zde, protože se vyhecují navzájem kantoři z jedné a druhé školy, kdo je lepší, běhá se proto, aby se ve vesnici něco dělo, anebo jen tak pro radost. Osobáky řeší jen úzké jádro závodníků. Zbytek víc zajímá koláč a společné posezení u piva v cíli.

Společenské roli sportu je zde podřízeno i členění věkových kategorií. Například u nás je běžná kategorie muži do čtyřiceti let. Pokud tak někdo začne běhat v pětatřiceti a není talent od boha či matky přírody, nemá mezi nabušenými dvacetiletými atlety šanci. Startovní pole se tak poměrně jasně profiluje na závodníky a ty ostatní.

Germán, vědom si společenské role sportu, sází na jinou strategii. Snaží se přilákat co nejvíce lidí. A zároveň se snaží i o to, aby tito lidé přišli i příště. Takže kategorie běžně naseká po pěti letech. Šance začínajícího hobíka tak prudce rostou a místo čtyřicátého místa v kategorii má najednou šanci na čtvrté, třetí, druhé…

Ono to má ale i svá úskalí. Jedna věc je zvýšit šanci takového začínajícího nebo příležitostného běžce na umístění a druhá jeho přežití na trati. Mrtvý hobík není pro pořadatele přínosem. Spíš naopak. Pořadatel se tak snaží takového běžce udržet na trati při životě. Například pokud je teplo, přidají se okamžitě občerstvovačky. Závodníkům stačí po pěti kilometrech a ti ostatní staví na každém třetím. Ono totiž je něco jiného být na trati hodinu a něco jiného dvě. Posílení občerstvovaček přitom stojí pár litrů vody navíc a dva lidi. Za spokojenost účastníků celkem minimální cena.

V cíli je pak, i na vesnických závodech, připravené obrovské množství občerstvení. Jen ojediněle se tak člověk stane svědkem v Česku běžné situace, že poslední dobíhající se už musí v cíli obejít bez občerstvení, v drastických případech, jako bylo letošní MČR v půlmaratonu, dokonce i bez vody.

Nadstavbou pak jsou různé místní lahůdky jako bezplatné masáže v cíli, o které se často starají buď sponzorsky místní firmy „od fochu“, nebo různé oborové školy. Nějaké to pivečko, grilované klobásky, dort z místní cukrárny… Obvykle už za svoje, ale v dostatečném objemu.

To vše vede k tomu, že na podobné běhy chodí v Německu, i v dost bizarních místech, nečekaně hodně lidí. A vrací se. A zakládají běžecké kluby v kdejaké vesnici. A když ne čistě běžecké, tak staví své týmy aspoň místní hasiči, fotbalisté, cyklisté, učitelé a zažil jsem už i závodící jeptišky. Ti všichni se těší na běh, na ty lidi kolem, i na to, jak si nakonec dají společně to pivo.

Častým argumentem českých pořadatelů, proč nejde něco podobného i u nás, je slovo peníze. Nejsou. Nebo jsou, ale je jich málo. Tolik cen? Kde bychom na to vzali? Jenže, jak ukazují zkušenosti od sousedů, ono je to většinou naopak. Ono totiž, když je dobrá trasa a dobrý servis, přijde dost lidí. Když přijde dost lidí, je to dostatečný argument pro místní firmy, aby daly nějaké peníze nebo věcné ceny. Dost lidí rovná se reklama. Málo lidí rovná se vyhozené peníze.

Na druhé straně je problém i v přístupu řady českých obchodníků. Němečtí Händleři jsou si vědomi, že funkční tričko, které dávají jako cenu v hodnotě 20 euro, má ve skutečnosti ani ne poloviční nákupku. A když ho doplní slevovým šekem na pět euro nebo deset procent při nákupu dvou věcí, vítěz, který si u nich koupí další trička, jim to „darované“ vlastně stejně zaplatí. A co je pro začínajícího hobíka lepší stimulace, aby běhal dál, než to, že vyhrál?

Jenže v Česku má, proti sousednímu Německu, šanci na vítězství a ocenění mnohem nižší. Jednak v důsledku jiného členění kategorií a pak také proto, že čeští obchodníci mají často marže několikanásobně vyšší než jejich kolegové za hranicemi. A ochotu přijít v zájmu dlouhodobé strategie byť jen o část z nich naopak výrazně menší. Zdůvodňují to, mimo jiné, i malými obraty. Málo běžců v Česku, malý obrat, vysoká cena. Hodně běžců v Německu, velký obrat, cena nižší. A začarovaný kruh se točí dál…

Obecně v oblasti marketingu a komunikace lze mezi českými a německými závody najít řadu rozdílů. Samozřejmě PIM je na podobné úrovni jako maraton v Berlíně. Ale u menších podniků je tento rozdíl propastný. O závodu na bavorské vesnici se totiž dočtete ve všech okolních novinách, vysílají to místní televize i rádia. O českém závodu se dost často nedočtete nikde.

Příčiny jsou dvě. První je postoj médií. Co nepřesahuje rámec města či okresu, je, viděno optikou českého mediálního byznysu, dost nezajímavé. Tuto mezeru by mohly vyplnit regionální Deníky. Ty jsou ale často personálně poddimenzované a navíc jen velmi nerady otisknou třeba článek o tom, jak místní řezník podpořil závod.

Argument českých novinářů je: „Když chce reklamu, ať si ji zaplatí.“ Jenže on si ji obvykle nezaplatí a dost často už nedá nic ani příště. Němec, vědom si toho, že když se řezníkovi nepoděkuje, řezník bude dál, noviny také, ale příště už nebude závod, protože řezník nic nedá, tam to poděkování s klidem otiskne a řezník je většinou povolnější ho příště doplnit i o placenou reklamu. Na druhou stranu, občas to Němci s těmi poděkováními naopak přehání, což je pro změnu na úkor čtenářů. Inu, jiný kraj…

Příčinou druhou je obecná mediální negramotnost českých pořadatelů. Pokud by si totiž přečetli byť tu nejzákladnější příručku základů žurnalistiky, začali by s novináři pracovat úplně jinak. Naučili by se stylizovat tiskové zprávy odpovídajícím způsobem, vyhnuli by se současnému nudnému: „Bylo nebylo…,“ kde se člověk dozví pointu až na konci. Naučili by se rozlišovat, co je pro média podstatné a co naopak. A třeba by i dokázali využívat některých slabin médií, které se nazývají třeba uzávěrka, okurková sezóna, výše nákladu v daný den a podobně.

Podobných rozdílů by se dala najít celá řada. Hraje v nich roli větší lokální patriotismus u lidí na západ od nás, hraje v nich roli tradice ve smyslu: „Praděda byl hasič a já proto taky hasím,“ nebo větší ochota ke kooperaci. U nás pořádají atletické podniky většinou atleti, v Německu na nich spolupracují i další organizace ve městě s tím, že příště pak pomáhají zase naopak běžci hasičům s jejich Bierfestem, nebo střeleckému spolku se slavností.

Ostatně spolupráce je na české straně obecně horší, a to nejen mezi různými spolky, ale i mezi běžci samotnými. Zatímco atletických nebo běžeckých oddílů je tady proti Německu pět a půl, závodů máme několikanásobně víc. Výsledek? Termíny se tlučou navzájem, nebo jdou jeden za druhým jak na běžícím pásu. Tady pak běží padesát lidí, tam čtyřicet, někdy i třicet. Místo toho, aby se pořadatelé domluvili na jediném velkém podniku, který bude divácky, sportovně, mediálně i sponzorsky zajímavý, zařezávají se často navzájem. Inu, asi taky jiný kraj…

A tak by se dalo pokračovat asi hodně dlouho. Nic z toho výše uvedeného neznamená, že v Německu je všechno ideální a tamní závody jsou, proti těm českým, úplně dokonalé. I za hranicemi lze najít výborné, dobré, horší nebo hodně mizerné podniky z hlediska organizace. A stejně tak lze v Česku najít vynikající závody. Nic z toho, co bylo výše napsáno, není dogma. Přesto už jen letmé porovnání přístupu pořadatelů na obou stranách hranic je důvodem k vážnému zamyšlení. Minimálně nad tím, proč v německé vesnici běhá víc lidí než v českém městě. Anebo rovnou nad tím, proč není Česko běžeckou velmocí…

Komentáře (Celkem 11)

Nalezené položky: 12 První Předchozí | 1 | Další Poslední

vpodracky 06.10.2010 11:42:06

Jsou věci zvláštní a věci divné. Do první skupiny patří leccos. Můj soused, fenomén UFO, poslanecká sněmovna, či reforma školství. Do té druhé patří také dost věcí. A mezi nimi i pozice atletiky v České republice. Proč?
Odkaz na článek

avatar

Brno

Celkem 80953,24 km
Minulý měsíc 526 km
10 km: 0:37:39 (2014)
půlmaraton: 1:22:19 (2014)
maraton: 2:54:22 (2014)

Petr Kaňovský muž 06.10.2010 12:13:06

Pokud se pořadatelům vyplatí pořádat větší množství závodů, tak bych větší nabídku pro běžce považoval spíše jako výhodu než jako nevýhodu (nemusejí cestovat daleko nebo čekat dlouho na další závod), stejně jako to, že je tu hodně závodů s účastí „jen“ 10–50 lidí (mnohdy právě ty mají přátelštější atmosféru a mohou tím začínajím závodníkům pomoci odbourat počáteční ostych).

Situaci bych neviděl nijak negativně, když třeba na závody brněnského TriExpertu chodí v poslední době 200–250 lidí každý týden a již 759 lidí aspoň jednou v této sezoně, přičemź víc lidí už by bylo na některých tratích kapacitně neúnosné.

Jinou věcí samozřejmě je úroveň české špičky, ta však rozhodně nesouvisí s přístupem pořadatelů na závodech, ale spíše souvisí s kvalitou tréninkového procesu a schopnosti věnovat tréninku dostatek času i úsilí.

Motto: Jestliže poběžíš, neklopýtneš. :-)
avatar

Celkem 411 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:25
půlmaraton: 1:34:30
maraton: 3:52:00

Islendingur muž 06.10.2010 15:24:05

Musím s článkem naprosto souhlasit. Bydlím 10 km od německých hranic. Hranice už vlastně nejsou můžeme si courat kde se nám zachce. Přesto je ta pomyslná čára pevně zakořeněná v lidech a chování celé společnosti. Jsem obyčejný hobík a když se jdu proběhnout u nás cítím divné pohledy a někdy i slyším nahlas vyřčené, co tady ten magor běhá? To nemá nic lepšího na práci? Pokud se jdu proběhnout v německu cítím od lidí něco úplně jiného. Podporu, účast, možná i obdiv. Mávnou, pozdraví, nenadávaj. Stejné je to i na závodech. U nás je na první místo stavěn výkon, v německu mám pocit že jde spíše o radost z pospolitosti. Atmosféra se pak odráží i na závodech v počtu účastníků. Česko – německé souměstí Kraslice – Klingental. V Kraslicích letos na 34. ročníku běhu okolo Domácího vrchu startovalo 5 mužů a 1 žena, v Klingentalu letos několik běhů s narůstající počtem účastíků od několika desítek až po několik set běžců. Ještě lepší pocit jsem měl při svém pobytu v norsku. Tam snad běhá opravdu každý. Tolik pohled hobíka který si na hodnocení vrcholového sportu opravu netroufá.

avatar

Bratislava

Celkem 26027 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:47:21 (2014)
půlmaraton: 1:51:40 (2011)
maraton: 3:57:32 (2011)

andyxx7 muž 06.10.2010 21:44:15

Velmi pekne napisane. Konecne to tu niekto napisal, ze v CR, ale aj u nas na Slovensku, sa stale beha len na cas. Po dobehu sa ma vzdy kamarati pytaju, kolky som bol a nie ako sa mi behalo, aky som mal pocit. A aj v tychto diskusnych forach stale citam, na taky beh este nemam, na hentaky sa este necitim, mam malo nabehane. Ved ked sa mi nejaky beh paci, tak idem a v klude si ho odbehnem, pre dobry pocit.

avatar

Praha

Celkem 2226 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:33:47 (2014)
půlmaraton: 1:15:37 (2014)
maraton: 2:40:40 (2013)

jirka v. muž 06.10.2010 21:44:25

Osobne se mi prostredi v CR vubec nezda spatne. Uroven zavodu slusna (spicku musime porovnavat se zahranicni spickou, podprumer s zahranicnim podprumerem, nikoliv ale zahranicni spicku s ceskym prumerem). Mame velky vyber zavodu, coz naopak ja povazuji za velkou vyhodu (v prekryvani nevidim velky problem, kdyz jde o nejakou mega akci, na ktere „musi byt kazdy“ (typu PIM), tak si misto v kalendari sama vybojuje). Spolecnost je dle mych zkusenosti bezcum naklonena a pri treninku zaznamenavam vyhradne pozitivni reakce (to se mi snad nikdy nestalo, abych byl nekde za podivina, jak pise Islendingur)

avatar

Čelákovice

Celkem 22125,06 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:50 (2011)
půlmaraton: 1:32:39 (2011)
maraton: 3:23:50 (2011)

Láďa S. muž 06.10.2010 23:01:22

připadá-li někomu, že je v očích sousedů podivínem, když běhá, doporučuji zaběhat si někde v méně rozvinutých či kulturně odlišných zemích, to každého vyléčí. Já když si jdu zaběhat na vesnici v Uzbekistánu, tak jsem nejen doprovázen kluky na kolech, zastavují mi auta s nabídkou svezení a všímá si mne každý z opravdu mnoha lidí venku na ulici, ale hlavně ví během půl hodiny o mém tréninku celá vesnice. Tam jsem opravdovým podivínem. A to nemluvým o běžeckých trenýrkách. Žehrání na to, jací mi Češi a Moravané jsme, případně jak se tu v některých ohledech (bohatství, společenské vztahy, běžecké závody) máme (chováme) špatně, je směšné. Porovnávat bychom totiž měli nejen s Německem…

Motto: Teprve se zabíhám...
avatar

Sloviensko

rudo muž 06.10.2010 23:02:52

no ten clanok je ale dobre domotany a takmer vo vsetkom si sam sebe odporuje. Vraj v CZE sa nebeha lebo futbal a pivo – no Nemecko ma futbal zrejme na vyssej urovni a ide do neho viac penazi. Autor argumentuje ze na kazdych nemeckych pretekoch je pivo, pivo a pivo a ze ludia behaju prave koli pivu. Tiez argument ze sa v nemecku beha pre radost a v cechach len koli vitazstvam a umiestneniam a nakoniec sa dozvieme ze prave v nemecku sa rozdelia kategorie tak aby kazdy vyhral a len preto sa na behy chodi. Vobec mi nie je jasne aku argumentacnu Logiku autor pouzil, jedine co je zrejme je to, ze sa jojka ze Cechy nie su Nemecko

Motto: you can't stop, what is coming !
avatar

Praha, Jičín

Celkem 3779 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:42:30 (2009)
půlmaraton: 1:34:41 (2011)
maraton: 3:32:34 (2009)

Sandera muž 07.10.2010 02:36:25

Asi záleží na různých podmínkách (ekonomických, sociálních, kulturních atd.) v konkrétní zemi. V Keni běhají pouze malé děti a pak profíci, ostatní se musí starat o živobytí a na běhání nemají čas a někteří třeba ani energii, když nemají pořádně co jíst. Ale aspoň mě povzbuzovali. U nás si část neběžecké populace stále myslí, že „ti šílenci v parku“ běhají jen kvůli zhubnutí. Další (včetně novinářů) nejspíš nazírájí na běh jako na nevýznamný a nezábavný sport. Neběhá se jen na čas, ale i proti času, resp. na předem odhadnutý čas (Běh bez hodinek, Žabí běh). Vítězí ten, kdo má nejmenší rozdíl mezi odhadem a dosaženým časem, takže třeba i ten poslední v cíli. I na závodech kde se běhá „na čas“ potkávám spoustu lidí, které prostě baví se účastnit závodů a závod berou i jako společenskou akci. V Německu potkáte ve městech více běhajících než u nás, ale třeba se neúčastní závodů nebo nemají čas závodit častěji, protože se chodí dívat na fotbal :-) a nebo na házenou.

avatar

Čelákovice

Celkem 22125,06 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:50 (2011)
půlmaraton: 1:32:39 (2011)
maraton: 3:23:50 (2011)

Láďa S. muž 07.10.2010 12:46:51

Ještě jedna věc: proč by vlastně Česko mělo být běžeckou velmocí? Co to je velmoc a proč o takový status usilovat? A je zmiňované Německo takovouto velmocí? Nebo není? Usiluje o to? Jak? A Jan Tleskač?

Motto: Teprve se zabíhám...
avatar

Dobřichov

Celkem 7103 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 1:16:31 (2012)
maraton: 2:50:29 (2016)

honzaherda muž 07.10.2010 20:07:51

Nevidím důvod pořádat samé velkolepé akce pro stovky joggerů. Myslím, že v Plzni na 1/2M rozhodně špička nekvitovala předbíhání pomalu běžících hobíků se sluchátky na uších … Nevím kolik pravidelněji běhajících lidí usiluje o další tričko do sbírky. O ty bavlněné už asi málokdo … S medializací je to velký problém, ale přiznejme si, že číst byť o mistrovství republiky 98% populace prostě nezajímá a běžní čtenáři neocení, jestli někdo šel desítku za 30:15. I mnohem profláklejší horská kola nedostávají moc prostoru a tam je to o úplně jiných obratech peněz! Osobně fakt neřeším, že daný závod sponzoruje nějaká firma a že bych tam šel udělat obchod? Jejich 20% sleva se ani nevyrovná ceně na i-shopu. Cítím se dobře na závodě „za pade“ kde je 50lidí, poklábosíme, porovnáme časy, dáme párek a všechno odsejpá. Ne že budu čekat na nějakou tombolu 3hodiny a odnesu si kšiltovku, kterou pak dám do další tomboly jinam … Bohatá termínovka má svoje klady, ale nesmíme mít atletům za zlé, že nejsou „všude“. Kolik je všemožných pohárů, běžec si hold musí vybrat a regionální akcičky obohatí právě hobíci z okresu. Pojedu z Prahy do Beskyd, kde bude start v 10:30 byť tam bude hezký závod kvalitně obsazený? Špička má výkonnost jakou má, nemá cenu pořád srovnávat s minulostí. Kreisingerovi pak vyčtou že nepřijel na Běchovice, když šel zkusit zaběhnout rychlý čas v cizině …

avatar

maraton: 3:01:36 (2011)

Luboš Brabec muž 07.10.2010 20:26:09

>> Láďa S., 07. 10. 2010 12:46:51

Přesně tak. Když u nás bude běhat jen deset tisíc lidí, nebo naopak milion lidí – bude to něco zásadního o téhle zemi vypovídat? Je běhání nějaká výjimečná aktivita, která ční nad ostatními? Co je špatného na tom mít rád fotbal, hokej nebo pivo, případně všechno současně? Budu mít horší pocit ze svého běhání při vědomí, že nejsme běžeckou velmocí?

avatar

Kladno 4

Hauken muž 12.10.2010 11:37:43

Zdravím vespolek a Iva zvláště. Je fajn potkat se s Ivovým nadhledem a rozhledem jak osobně, tak třeba v článku jako je tento. Je jasné, že co kraj to jiný mrav, proč se v rámci novinářských a jiných zamyšlení nezabývat tím, proč to či ono je tak jak je, ale nevím, zda úvaha o Česku jako běžecké velmoci má nějaké smysluplné zakotvení. Rozumím, proč asi Ivo chtěl zareagovat a rád se k jeho reakci s podporou připojuji. Jen malý osobní postřeh: Nejen pro mě, ale jak z povídání s kamarády běžci dobře vím i pro jiné, jsou závody, které z různých osobních důvodů jsou pro toho či onoho jak se říká srdeční záležitostí, mají svůj Genius loci. Někdo se třeba vrací do kraje svého mládí, někdo tam potkal svoji lásku…a není důležité, jestli je tam 40 nebo 400 závodníků, spíš mi to přijde, že si s naší běžeckou partou užíváme „ty naše“ komorní místní závody ( které si také zorganizujeme) a občas si uděláme výlet „do světa“ na něco většího. I když i doma se můžeme třeba pochlubit Kladenským maratonem. A všude samozřejmě bežíme " co to jde". Miloš Kmuníček

Motto: Běh není droga, je úplně neškodný, dokud jej nevysadíte.
Nalezené položky: 12 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.