Desetihodinový limit na zdolání celé tratě velí hodně brzký start. Takže už v 6 hodin ráno ožilo zázemí podniku ve Špindlerově mlýně v lyžařském areálu Svatý Petr. Kdo si netroufl na celou porci 50 km a 2 400 nastoupaných metrů k tomu, mohl se spokojit s 23 kilometry a celkovým převýšením 1 600 m. Běžci tu v minulosti zažili spalující vedro, tentokrát však král hor Krakonoš připravil výborné podmínky – po tropických dnech příjemnou teplotu a vymetené nebe bez jediného mráčku.

Spiklenecká atmosféra dlouhých horských běhů je dost specifická. Tady se bere rozklusání a rozcvičení s rezervou, síly se rozhodně šetří, hlavní je probrat tělo po nezvykle krátkém spánku, dobře strávit vydatnou snídani, odbýt si toaletu tak, aby nic nerušilo následujíc mnohahodinový výkon. Před startem ještě doladit vybavení, které si člověk bere do kopců s sebou. Tedy povinný nabitý telefon, batůžek, vestičku nebo ledvinku a v něm dostatek energie případně tekutin, někdo přibalí i běžecké hole.

Přesně v 8 hodin se rozběhne masa polykačů kilometrů směrem vzhůru a hlavní je nasadit správné tempo tak, aby zbyly síly až do konce. Běžci na kratší trase si mohou dovolit závodit od začátku, padesátníci jdou vzhůru s větším respektem. A hlavně dolu, protože to, co zde nastoupáte, musíte taky zvládnout sklesat, někdy i hodně velkým sešupem, třeba zčásti po sjezdovce Stoh, která je nejprudší v celém Česku.

Pro třetí ročník akce byla trasa nad Špindlerovým mlýnem pozměněna tak, aby vedle extrémních pasáží nechyběly ani ty hodně běhavé. Organizátoři se přitom maximálně vyhnuli asfaltovým cestám a ve spolupráci s horskou službou běžce zavedli do ryzí přírody, na dvou místech i po skialpových cestách, teď v létě hodně divokých.

Celá, místy dost spletitě vedená trasa byla perfektně označena výraznými šipkami, takže vůbec nevadilo, když se běžec třeba ocitl v lůně přírody docela osamocen. Naproti tomu nechyběl ani přeběh po rušné pěší zóně horského střediska či přeběh přes krásný bílý most v samotném centru, nejhezčí momenty ale běžci zažili mezi stromečky a na hřebenech.

Celkem sedm občerstvovacích stanic, vhodně rozmístěných a s perfektním servisem nabídlo vodu, ionťák, banány a ovocné tyčinky. Kdo chtěl, mohl si doplnit vlastní bidon. Zastávku v takovém závodě si člověk opravdu vychutná, to není jako zběžné sebrání kelímku při maratonu. Tohle je místo skutečného zastavení, kde se prohodí pár slov, utvoří se skupinka pro další kilometry a běží se s rozvahou dál.

Horské běhy mají specifické, i když hodně pestré obsazení. Nejde tu jen o běžeckou rychlost a sílu v kopcích, důležité je také umět se pohybovat v terénu, nebát se seběhů, vydržet dlouhá stoupání, ale dokázat se i na kopci rozběhnout, dobře občerstvovat a nenechat tělo vyhládnout… Předloni tu kraloval maratonský rychlík z Liberce Vít Pavlišta, letošní obhajobu chtěl zkusit místní skialpinista Radoslav Groh, v cíli nakonec čtvrtý. Přemožitele tentokrát nenašel Jiří Petr z týmu Salomon-Suunto a časomíra mu ukázala 4:37:44. „Nejdřív jsme tvořili několikačlennou skupinku, ale od 12. kilometru jsem běžel sám až do cíle. Závod byl pro mě spíš zpestřením, běhám hlavně silniční běhy,“ uvedl.

Ženská vítězka Marcela Joglová se do hor vydala po letošních vydařených půlmaratonech z dílny RunCzech a trať proběhla na celkovém 21. místě v čase 5:44:59. Celkem dokončilo 168 borců, kratší trať proběhlo 128 závodníků, z nich nejrychleji Radek Hübl z RunSport Teamu, v ženách jasně dominovala bývalá reprezentantka v běhu na lyžích Zuzana Kocumová (Inov8 Team), v současné době úspěšná specialistka na překážkové běhy.