Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: Birell Grand Prix: Hlavním tahákem je atmosféra

BĚŽELI JSME: Birell Grand Prix: Hlavním tahákem je atmosféra

Gabriela Gaudlová | 08.09.2018 | přečteno: 1999×

Masové běhy mi připomínají básničku, kterou čtyřletá dcera přinesla ze školky. Dešťové kapičky dostaly nožičky, kapity kap. Tak totiž zní dusot běžců po městském asfaltu a dlažbě. Když se lidí sejde osm a půl tisíce jako v případě Birell Grand Prix, jde o pořádnou průtrž mračen. A takovou atmosféru já mám ráda.

Využívám výhody závodu v domácím prostředí a vyrážím z domu lehce půl hodiny před startem, jenom s číslem, občankou a kartičkou pojišťovny. Bez sporttesteru i mobilu. Na startu se řadím kousek za vodiče na 50 minut, což odpovídá mojí aktuální formě. Můj cíl je nenechat se předběhnout vodičem na 55 minut. Odhad jsem měla reálný, můj konečný čas je 52:33.

První kilometry trasy nejsou příliš atraktivní, běžíme Holešovicemi. Chápu, že na maratonu a půlmaratonu se člověk průmyslovější části nevyhne, ale nedala by se desítka vést trochu malebnějšími zákoutími? Když už se mi nenabízejí výhledy, pozoruju aspoň lidi. Většina přihlížejících nám fandí, ale tři načančané slečny v podpatcích jsou rozhozené z toho, že nemohou přejít ulici. „To si děláte p****,“ rozčiluje se jedna z nich při pohledu na masu běžců, která ulici zaplnila.

O kus dál mě pobaví pán, který funí do telefonu. „Helejte, já zrovna běžím závod. Máte to tam na pobočce, zapomněl jsem zavolat, to se omlouvám…“ Jak nepostradatelný asi musí být v práci, když nemůže mobil odložit ani v sobotu večer, navíc na závodě! Na hodinku!

Druhá polovina závodu je o poznání zábavnější. Na pátém kilometru se před námi konečně otevře panorama Hradu, pod námi se na temné Vltavě kolíbají desítky labutí. Atmosféra houstne, cíl se blíží. Poslední kilometr nás oslňují reflektory z cíle, takže diváky moc nevidíme, ale brazilské bubny dotváří tu správnou atmosféru cílové rovinky. Modrý koberec je výrazně příjemnější než dlažební kostky náměstí Republiky. Přebírám medaili, která je opravdu povedená s vyrytou siluetou Obecního domu obklopeným masou běžců, a Birell Grand Prix 2018 pro mě končí.

Cestou domů mě lidi v tramvaji trochu okukují. Neběžci termofólii znají asi spíš ze záchranných akcí v televizi, tak se dívají, jestli jsem neutekla ze sanitky. Po deváté hodině, za dvě hodinky od odchodu, jsem doma. Můj celkový dojem z akce? Události RunCzech mají vždycky vysoký standard a stojí za to. Běhat závody má i pro mě hobíka smysl, protože jinak se tolik nehecnu. Ale příště asi radši zvolím některou z delších tratí, protože tahle akce utekla opravdu hodně rychle. Jak by řekla dcera: Uběhnout deset kilometrů? To umí každej.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

GKadlecova žena 08.09.2018 23:17:57

Masové běhy mi připomínají básničku, kterou čtyřletá dcera přinesla ze školky. Dešťové kapičky dostaly nožičky, kapity kap. Tak totiž zní dusot běžců po městském asfaltu a dlažbě. Když se lidí sejde osm a půl tisíce jako v případě Birell Grand Prix, jde o pořádnou průtrž mračen. A takovou atmosféru já mám ráda.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.