ROZHOVOR: Petra Kamínková - Neúspěch mě motivuje

Petro, tvoje podzimní plány a představy na tuto sezónu se hodně liší od reality nebo jsi spokojená?

Já vždycky vstupuju do nové sezóny s přáním, abych byla zdravá. Pak samozřejmě chci vždy udělat další krůček ke zlepšení své vytrvalosti. I když jsem původně vůbec nepočítala s tím, že bych se mohla kvalifikovat do Pekingu, tak jsem si „tréninkově“ domluvila na 3. února start na maratonu v nizozemském Apledoornu, kde sice nebyla velká konkurence, ale zaběhla jsem čas 2:39:20. To mě dost namotivovalo, a tak mi můj manažer Bohdan Müller vybral další maratony, ze kterých by se dala nominace na OH vytěžit. Jenže mezi tím jsem odjela soustředění do Vysokých Tater zajištěné atletickým svazem a tam jsem se zranila. Na Curyšský maraton, při němž jsem se chtěla o splnění limitu pokusit, jsem tedy neodletěla. Další cíl – mistrovství světa v půlmaratonu - je sice až 12. října, ale je už léto a nevím, jak moc bych stihla kvalitně trénovat. Teď se půlmaratony neběhají, tak uvidím, jestli se mi podaří něco domluvit na září. Zatím je to tedy otevřené.

Zítra odlétáš do Portugalska na Evropský pohár zemí. Potěšila tě tato zpráva od šéfa reprezentace?

Já jsem hrozně ráda souhlasila. Musela jsem samozřejmě potvrdit, že jsem zdravá, že jsem v pořádku. Ale mám z takových startů za reprezentaci strach. Jsem z toho vždy dost ve stresu. Prostě běžím za tým, za Českou republiku a ta zodpovědnost je velká. Kdežto, když se postavím na start maratonu, tak tam běžím za sebe a případný neúspěch je jen můj.

Tobě vyhovuje běhat i tak krátké tratě jako je třeba pětka na dráze?

Já maratonská běžkyně v podstatě nejsem. Běhám většinou do půlmaratonu. Celý maraton jdu maximálně jeden za rok. Nejradši běhám od 5-ti do 10-ti km. A teď vlastně běžím o víkendu 1500 m a 5 km. (Pozn. redakce: Petra v portugalské Leirii zaběhla na trati 5000 m čas 16:46.81 a obsadila v závodě 5. místo). 

Jak vlastně probíhá takové soustředění reprezentace v Tatrách? 

Byli jsme tam v listopadu. Na soustředění přijelo asi 40 atletů. Moc se mi tam líbilo. Bylo to perfektní i v tom, že jsem si vždy někoho na trénink našla a nemusela jsem běhat sama. Mohla jsem se tak zlepšovat. Pak jsem byla v Tatrách ještě jednou v lednu tohoto roku, ale to už jsem absolvovala sama. To je psychicky dost těžké. Člověk ráno vstane na snídani, pak vyběhne. Po návratu něco lehkého a vybíhá na druhou fázi a v 16 hod. je tma. Pak už není co dělat. Takže jsem vlastně jen běhala, jedla a spala. Samozřejmě k tomu ještě regenerace. V partě se to všechno dá zvládnout, ale sama jsem to nesla dost těžce.

Kolik jsi tam naběhala kilometrů?

V lednu a v únoru se snažím naběhat 160 km týdně, ale tam to bylo 185 km.

Vraťme se ještě k maratonu v Apledoornu. Tvůj skvělý čas 2:39:20 hod. jsi zaběhla za ideálních podmínek? 

Tento maraton jsem běžela počtvrté a moc se mi to tam líbí. Je to v únoru, kdy naběhávám velké objemy. Nastoupím v pohodě na start a říkám si, nějak to uběhnu. Běží se v krásném prostředí v lese, je chladno. Měla jsem i štěstí, že tam běžel i veterán Rosťa Kolich. Běželi jsme od 3. km spolu a ještě jel s námi na kole můj manažer Bohdan Müller. Bylo to prostě fantastické a z toho vznikl i skvělý čas. Konkurence byla sice malá, ale to zase tak moc nehrálo roli.

Co tě čeká teď po Evropském poháru?

V plánu je Kladno, to je atletická extraliga, potom Mistrovství ČR v Táboře. Tam poběžím 10 km a teoreticky, když už tam budu, bych mohla zkusit druhý den i pětku. Pak se moc těším na krásný závod ve Francii. Je to hodně kopcovitá trať dlouhá 22 km. To by myslím sedělo třeba Aničce Pichrtové. V srpnu se pak už budu připravovat na to září. Zkusíme najít nějaký půlmaraton, kde bych mohla splnit limit na říjnové MS. No, a mohla bych jmenovat další závody: finále extraligy, Běchovice, Mattoni GP.

Závodíš třeba i v zimním počasí, když je mráz, anebo jdeš raději do haly?

Vzhledem k tomu, že trénuju i v zimě, nevadí mi zaběhnout v tomto počasí i nějaký závod. Do haly taky chodím. Běžela jsem halové Mistrovství ČR, byly to 3 km, a vyhrála jsem. To mě celkem překvapilo. Prostě snažím se závodit celý rok. Nejsem závodnice, která by se třeba připravovala půl roku na jeden důležitý závod.

Zajímají tě běhy do vrchu?

Ne. Jediný takový závod, i když to není vyloženě běh do vrchu, který se mi líbí, je ve Francii. Na prvních deseti kilometrech je převýšení asi 700 m, pak kopce a těžký terén. Ale jinak mě to neláká. Nevím, asi nemám ten správný vrchařský běžecký styl. A druhá věc, říká se, že je to běh do vrchu, ale v podstatě je to nahoru a dolů. A to je pro klouby velká zátěž. Málokde vás svezou zpět autem.

Zmínila jsi zranění, které sis přivezla z Tater. Jak k tomu došlo? A co pro tebe znamená regenerace a péče o zdraví?

Teď už jsem v pořádku, ale zřejmě jsem si vlivem kluzkého terénu v horách přetížila šlachy na vnější straně kolene. Od 10. března do konce dubna jsem v tréninku v podstatě stála. Občas jsem zkusila vyběhnout, ale nešlo to. Takže jsem pobyla v termálních lázních, k tomu plavání, strečink apod. a 6. května jsem znovu začala trénovat a zatím koleno drží. Díky této zkušenosti jsem se začala více zajímat o své zdraví. Naučila jsem se protahovat déle a i jinými cviky než dříve. Něco zkouším i z jógy, dále masáže a také saunu. Podpůrnou výživu příliš nevyužívám. Nějaké vitamíny a přírodní enzymy samozřejmě beru a využívám při závodě i trénincích energetické gely a tablety. Důležitý je strečink. Je to základ.

Kdo tě trénuje? Nebo snad běháš na vlastní pěst?

Já bych řekla, že z 90% trénuju úplně sama. Občas něco malého konzultuju právě s Bohdanem Müllerem. Kromě toho, že je to můj manažer pro zahraniční závody, tak je to především bývalý reprezentační trenér maratonkyň v 80. letech. Je to skvělý člověk. Ale je z Prahy, takže je to složitý. Myslím si ale, že už jsem starší člověk a leccos už za ta léta o sobě vím a taky bych se asi třeba těžko přizpůsobovala jiné tréninkové metodě.

A ty sama někoho trénuješ?

Mám jednu svěřenkyni. Pomáhám Marii Dostálové. Mám ji moc ráda. Ona je velký dříč. Ale mrzí mě, že má dost vážné problémy s kolenem a přesto to někdy bohužel s nasazením přehání. Na nikoho dalšího ani nemám čas. Časem bych si chtěla udělat trenérskou trojku nebo klidně i jedničku, ale vyžaduje to čas na studium. Ten já zatím prostě nemám. Uvidíme.

Odbočme od závodů a závodních ambicí. Co pro tebe vlastně běh znamená, když už se mu věnuješ tak dlouho?

Sport prostě miluju. A když už třeba nebudu běhat závodně, sportovat budu pořád, pokud to půjde. Běh mě naplňuje. Mám to do lesa opravdu kousíček a když jsou starosti, tak se v přírodě krásně uvolním a zároveň mě to nabíjí. Mám prostě z běhu radost. Už ani nechci jít třeba do olomouckého parku, raději běhám v lese. Koupila jsem si mapu a někdy si naplánuju trasu po turistických značkách.

A jak se to vlastně stalo, že sport je pro tebe tak důležitý? Jak se od dětství tvůj vztah ke sportu vyvíjel?

Měla jsem nejlepší kamarádku, která hrála basketbal, tak jsem začala chodit na tréninky s ní. Tam mně řekli, že jsem malá a neperspektivní a tak jsem skončila. Ale chtěla jsem dělat nějaký sport. Můj děda trénoval fotbalisty. Tak mě napadlo se s ním poradit a že bych chtěla dělat třeba atletiku. Běžela jsem pak nějaký školní závod a tam si mě všiml jeden trenér. Pak mě to hrozně moc chytlo. Jezdili jsme po různých závodech. Byly to i krosy a silnice, různá soustředění. A i když se nikam nesmělo jezdit, byla jsem už ve 13ti letech na závodech v Itálii. Po revoluci se to trochu zastavilo. Studovala jsem VŠ a měla jsem takovou menší pauzu až asi do roku 1997. Pak jsem to zas zkusila a ono to šlo, měla jsem výsledky. Ale i kdybych je neměla, zkoušela bych to dál. Mě víc motivuje spíše neúspěch.

Kdy se ti běží úplně fantasticky a rychle a máš radost a jsi v pohodě? Máš nějaký takový tip, jak se tomu alespoň přiblížit?

Když svítí sluníčko, tak jsem hned veselejší a je to super. K tomu teplota 15 – 20 °C. Jinak je mi to celkem jedno. Co nesnáším, tak to je sníh. Běhat ve sněhu prostě neumím. A déšť taky nemám moc ráda.

Setkala ses někde na závodech opravdu s drsnými podmínkami?

Jednou jsem běžela v Nizozemsku půlmaraton v obrovském „uragánu“. Běžely tam drobounké Keňanky, které to skoro nadnášelo. Písek nám létal do očí… A tak jsem zjitila, že je lepší, když na závodech prší, než když fouká. Ráda bych si možná zkusila něco jako přeběh pouště nebo běh po hřebenech hor. Někdy v budoucnu snad vyjde i start na Bobr Cupu v Litovli, což je částečně napodobenina rakouského Dolomitenmanna. Ale ještě to není přesně to, co momentálně potřebuju a chci.

Děláš doplňkově ještě nějaký další sport? Co třeba triatlon?

Občas jedu do lesa na horském kole, ale nezbývá mi na to už tolik času. Máme tady restauraci a musím se věnovat hostům. Triatlon bych asi kvůli plavání nezvládala, ale duatlon bych třeba mohla zkusit.

Nechtěla bys napodobit Katku Neumannovou a zkusit Český pohár horských kol v cross-country?

Kdybych dostala dobré závodní kolo, vůbec bych se takovým závodům nebránila. Určitě by mě to lákalo. Nedělá mi problém ujet v lese 60 km. Ten sport se mi moc líbí. Ale vůbec nevím, jak bych dopadla.

Uživí tě vlastně vůbec běh?

Dostávám nějaké peníze od klubu na regeneraci apod. Dále mi něco hradí Český atletický svaz. Kompletně mi například zajistili dvě soustředění v Tatrách. Dostávám taky kalorné, z reprezentace a od mého hlavního sponzora kompletní oblečení a boty. K tomu nějaké příjmy z naší restaurace. Myslím, že nejsem náročná a dá se tím vším nějak vyžít.

Zbývá ti ještě vůbec čas na nějaké koníčky?

Bohužel v podstatě ne. Někdy zkusím přečíst knížku, jdeme do kina nebo do divadla na muzikál.

Tvoje oblíbené jídlo?

Mám moc ráda těstoviny, ryby a italskou kuchyni.

Co si dáš za odměnu po závodě?

Hranolky s kečupem a pivo se Spritem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme zdraví a úspěch ve zbytku sezóny! 

Radek Leszczynski

Petra Kamínková, nar. 1973

– reprezentantka České republiky, několikanásobná mistryně ČR v běhu na 5 a 10 km na dráze i silnici. Klub: AK Olomouc, USK Praha – hostování. Max. TF – 175/min. Min. TF – 40/min. Vdaná, bezdětná. Manžel – Libor. Manažer – Bohdan Müller.

Osobní rekordy: 1500 m – 4:24,0 min. 8.5.2001, Olomouc; 3000 m – 9:17,6 min. 26.5.2007, Portugalsko; 5000 m – 16:03,9 min. 13.7.2003, Olomouc; 10 000 m – 32:28,0 min. (silnice) 15.7.2000, Rijsberger, Holandsko; 10 000 m – 33:38,0 min (dráha) 2000, Plzeň; 15 000 m – 50:00,0 min; Půlmaraton – 1:12,1 hod. 10.4.2004 Pader­born; maraton – 2:39,20 hod. 3.2.2008 Apeldoorn Holandsko.