Pro českého běžce to je navíc šesté pódiové umístění. I v této statistice bude dominovat historickým zápisům v zemi, která tak miluje silné lidské příběhy. Radek navíc vyhrál způsobem, který ohromil. Zkušeně, neohroženě, ve výtečném tempu a tentokrát i bez chyb a zaváhání. Doběhl ještě za tmy, vlastně uprostřed noci. Sám žasl, když mu 15 km před cílem jeho doprovod hlásil narůstající náskok na druhého v pořadí: „Čtyřicet minut?!?“ Líp to letos prostě nešlo.

Jeho cílový čas 21:24:35 je nejen jeho osobákem, ale Radek se tak stává čtvrtým nejrychlejším přemožitelem Spartathlonu. Zaběhl jej dokonce rychleji než superslavní Alexandr Sorokin či Scott Jurek!

Tuhle větu z úst Radek vypustil před mnoha lety, kdy se chystal na svůj druhý Spartathlon: „Varianta, kterou mám v hlavě nastavenou a na kterou se připravuji, je závod plný euforie, pohody a radosti z běhu.“ Co si asi dal do hlavy před letošním ročníkem?!?

„Nikdo jiný u nás neproslavil tento závod tolik jako Radek. Jeho příběh návratů, to je asi nejsilnější příběh celé historie tohoto závodu,“ prohlásila ještě před startem Katka Kašparová. Přitom když byla dotázána, zda považuje Radka za favorita letošního ročníku, poté co odstoupil domácí hrdina Fotis Zisimopoulos, úplně se zhrozila. Bylo tak znát, jak to nechce zakřiknout. „Ultra je strašně dlouhé a ošidné,“ dodala jen.

Obavy nebyly na místě. Radkovi sedlo počasí i styl, jakým se závod vyvíjel. Zatímco si držel přehled o svých největších soupeřích, nechával chytře vpředu tahat pole borce s menšími zkušenostmi z tak náročných závodů. Nejprve to byl Fin Juuso Simpanen, potom Ital Francesco Perini, kteří zkoušeli o generaci staršímu Čechovi nastoupit. Ale Radka to nerozhodilo a podařil se mu i risk – obul silniční karbonky s vědomím, že v horách to může být o zdraví. Ale vyplatilo se. Jakmile měl pevnou a rovnou půdu (či spíš asfalt) pod nohama, neměl soupeře. Běžel ostošest, snad proto, že tentokrát nesl číslo 106.

„Yes! Finally!!! Thank you, Sparta!“ zařval radostí krátce poté, co zvedl zmáčenou hlavu od nohy sochy krále. Na tváři měl spokojený úsměv, dokonce ani nepůsobil vyčerpaně. Ceremoniál zvládal bez pomoci, byť v emocích moc nebyl schopen dlouhých vyjádření. Jeho doběh provázel vydatný déšť. Pro Radka déšť štěstí, pro ostatní dost nepříjemná věc, protože mnozí se teprve trápili v horách.

Dneškem Radek naplnil svou misi. Dokončil to, co před dvěma dekádami začali průkopníci: Zdeněk Kopecký v roce 1993, po něm pak Ivo Drahorád, Jan Ondruš, Vlasta Dvořáček, Miloš Škorpil, Dan Orálek, Katka Kašparová a kopa dalších. Radek to celé povýšil na vytoužené zlato, které Česku dosud utíkalo.

Radek letos dominoval. „Jsem šťastný, konečně jsem vyhrál. Na podesáté,“ sdílel dojmy s pořadateli, obklopen jen hloučkem nejbližších kamarádů. Ale to hlavní teprve přijde. Už teď mu píšou na sítích fandové vyjádření obdivu a díků za splněný sen. Bez ohledu na noční dobu jej kupředu hnaly tisíce věrných.

Přitom to už vypadalo, že jeho touha po úspěchu na Sparathlonu zůstane nenaplněna. Loni nedokončil, v předchozích letech odjížděl taktéž zklamán. Ono taky berte motivaci k brutálnímu tréninku, když vám táhne na padesát a máte někde v Řecku nahánět o generaci mladší rychlíky. A že se jich poslední dekádu urodilo! A přesto má smysl snít dokonce i bláznivé sny. Radkovi to vyšlo a jeho jméno bude figurovat vedle takových es jako Fotis Zisimopoulos, Alexandr Sorokin, Scott Jurek či Yiannis Kouros.

„Jsem happy runner,“ má napsáno ve svém profilu na stránkách Spartathlonu. Po dnešku nebude v naší zemi nikoho, kdo by o tom pochyboval.

Závod jsme online sledovali na naší Facebookové stránce