Patriku, jednoduchá otázka na úvod: Jak jste spokojený se svým výkonem v Barceloně a s výsledným časem 2:16:27?

„S výkonem spokojený jsem. Podmínky zdaleka nebyly ideální, hodně foukalo a trať má přes 180 výškových metrů, což bylo znát. Další nevýhodou bylo to, že jsem asi dvě třetiny závodu běžel sám. Když ale vezmu v potaz to, že ani příprava od prosince nebyla skrz malé zranění nejlepší, a ještě mě ve druhé polovině trati potrápil puchýř na chodidle, tak jsem za ten výkon rád.“

Ano, ale i za takových okolností jste výrazně překonal maratonský osobní výkon.

„Každý posun se počítá! Pro mě je to osobní rekord o víc než osm minut a vím, že mám prostor na další velký progres v nejbližších letech.“

Tomu by samozřejmě měly pomoci i užitečné tréninkové dávky v Keni. Na co jste se letos v zimě v přípravě v Africe zaměřil? Splnil dvouměsíční tréninkový kemp svůj účel?

„Rozhodli jsme se pro zimní objemovou přípravu v teple a ve výšce proto, že obzvlášť letos česká zima příliš běžecké přípravě nepřála. Zároveň jsem se dostával zpět do formy po prosincovém zranění.“

Jaký objem tréninků v Itenu uplatňujte?

„Při objemové přípravě v Keni běhám v rozmezí 180 a 210 km týdně. Objem ale musí korespondovat s kvalitou, takže sice běhám více, ale vesměs méně intenzivně.“

A jakou jste měl možnost sparingu?

„Běhám v Keni s tréninkovou skupinou Kamarini crew, kterou si trenérsky vzal pod svá křídla můj trenér Honza Pernica. Kvalitních trenérů je v Keni poměrně málo, a když už jsou, tak si nechávají od svěřenců platit na tamější poměry poměrně vysoké poplatky. Perňa tyto kluky vede zdarma z dobré vůle. Jsem rád, že si dokážeme pomoci. Navíc dva nejlepší běžci tam mají osobní rekordy na půlmaraton velmi podobné tomu mému, 63:10 a 63:24. A já mám také 63:24.“

V Keni žijete po dva měsíce ve zcela jiné nadmořské výšce, v odlišném prostředí, teplota i vlhkost vzduchu se také od Česka výrazně liší. Co děláte pro to, aby vám některá z těchto okolností nepůsobila zdravotní potíže nebo vás celkově nelimitovala?

„Vlastně nic moc zásadního nedělám. Samozřejmě se vyhýbám některým zdrojům potravin, tedy různým streetfood a podobně. Více naslouchám svému tělu. A když cítím, že je potřeba povolit, nepokouším to a opravdu upravíme tréninkový program a zvolním. S tou výškou není radno si zahrávat, člověk se dokáže rychle přetáhnout.“

Popište třeba i běžeckému laikovi, co takové soustředění ve vysokohorském prostředí vám jako profesionálnímu atletovi přinese?

„V tomto období je to především únik z naší zimy a změna prostředí. Já miluju přírodu, a tak mě tréninky v Praze spíše vybíjejí. Určitě je možné připravit se na kvalitní výkon i v nížině, ale ve vysoké nadmořské výšce, pokud se vše povede, jak má, tak dochází k větší tvorbě červených krvinek, které pak přenášejí kyslík do svalů. Více kyslíku znamená menší únavu při výkonu.“

Kdy jste po návratu do Česka a po aklimatizaci začal zase trénovat? Co vaše tréninky těsně před maratonem v Barceloně obnášely?

„Trénoval jsem prakticky okamžitě, ale asi desátý den po návratu většinou cítím největší reaklimatizační krizi, kdy bývám dost unavený. Po čtrnáctém dnu ale dochází k pomyslnému peaku formy. A snažíme se zapracovat většinou na rychlejším tempu, než je třeba i to závodní, protože rychlostní rezerva je velice důležitá. A ve vysoké nadmořské výšce je prakticky nemožné tento typ tréninků zvládnout.“

Počátkem května vás čeká Pražský mezinárodní maraton, a tak absolvujete dva závody na této trati během necelých dvou měsíců. Znamená to, že právě pro vás teď bude dominantní právě maraton?

„Ačkoliv bych rád v létě posunul svá osobní maxima i na tratích 5000 m a 10 km, tak se rozhodně netajím tím, že hlavním focusem už bude maraton s cílem nominace na olympijské hry 2028.“