Marie Hynštová: Forma přichází s věkem

„Se závodním sportem jsem začínala až na střední škole“, vzpomíná Marie Hynštová. „Ale už na základní škole jsem se věnovala všem sportům, které byly možné ve škole absolvovat, zejména pak košíkové. Reprezentovala jsem školu na všech soutěžích a při návratu z jednoho závodu mě oslovil ve vlaku guru vyškovského biatlonu pan Dvořák s tím, že bych se u něj mohla prosadit výrazněji a jestli to nechci zkusit. Tak jsem přikývla a začala naše dlouholetá spolupráce.“

Všestranné základy měla Marie jak z denního pohybu v různých sportovních aktivitách, tak z těžké práce doma v hospodářství, proto problém s rychlým přechodem k aktivnímu závodění žádný neměla a velmi brzy se dostala mezi naše nejlepší letní biatlonistky.

Tehdy, v sedmdesátých letech minulého století, se tento sport jmenoval Dukelský závod branné zdatnosti, pod svými křídly jej měl Svazarm a soutěže byly velmi dobře organizovány. Navíc se jich zúčastňovalo velké množství závodníků všech věkových kategoriích a existovala i reprezentační družstva, která se účastnila soutěží v zemích spřátelených armád. „V tomto sportu se mi docela dařilo“, říká Marie a skromně dodává: „Dokonce jsem i na Mistrovství československé republiky skončila třetí v hlavní kategorii.“

Po dokončení studia na Střední pedagogické škole v Kroměříži nastoupila do zaměstnání, vdala se a začala pomalu vychovávat své tři dcery. „Sport musel stranou,“ říká. „Nastaly jiné a důležitější povinnosti a na zábavu, navíc po opětovném nástupu do práce, už čas nezbýval.“

Jak dcery postupně dospívaly, začala se nejmladší Iveta věnovat také biatlonu a později i atletice, kterou nejdříve brala jako doplněk ke zlepšení výkonnosti v letním biatlonu. „Začala jsem s ní jezdit po závodech a pak mi to nedalo a zkusila jsem si to taky“, usmívá se. „A ono to postupně celkem šlo, tak jsem se rozhodla absolvovat kvalitní přípravu, zaměřenou na vytrvalostní běhy a výsledek mě nesmírně překvapil.“ A nejen ji, všichni okolo byli z jejího obrovského výkonnostního vzestupu velmi překvapeni, někteří mile, závistivci a nepřejícníci, kterých je v naší společnosti hodně, nemile.“

Během několika měsíců se ve své věkové kategorii stala jednou z nejlepších běžkyň v Evropě. U nás je lepší jen držitelka olympijské medaile v lyžování Blanka Paulů. Navíc začala prohánět i mnohem mladší závodnice a pomáhala i ženskému družstvu AHA Vyškov k postupu do první atletické ligy.

Ve své kategorii v podstatě nemá konkurenci a dosud vyhrála stovky závodů u nás i v Rakousku. Mezi nimi jsou i čtyři tituly z Mistrovství republiky, z běhů do vrchu, půlmaratonu a dvakrát v silničním běhu. A titulů by mohlo být i mnohem víc i medailí z Mistrovství světa a Evropy, ale náklady na účast na těchto soutěžích jsou bohužel tak vysoké, že si je musela rozmyslet. „Já to neřeším. Jsem ráda, že můžu závodit a i jiných běžeckých závodů je u nás hodně. Jsem ráda, že mi to jde a že se pohybuji v partě slušných lidí pro které je běhání, nehledě na věk, neustále výzvou jak překonat sama sebe, vlastní pohodlnost a ještě se při tom velmi dobře pobavit“, tvrdí skromná běžkyně Marie Hynštová.

Výsledky Běhu oborou

Výsledky Vnorovské desítky