Moje časy se sice přesunuly z pásma pod 40 minutami do pásma kolem 45 minut, protože běhání u mne během těch let vystřídaly jiné sporty, ale podzimní Běchovice jsem si zařadil vždy do kalendáře. 

Dříve jsem se přes léto připravoval, ale za ty roky jsem si vyzkoušel i absolvování úplně bez přípravy. U desetikilome­trového závodu se to ještě dá, i když hrdlořezský kopec pak obzvlášť bolí. 

Zvládl jsem i několik maratonů, ale ty byly vždy s pečlivou přípravou. Běchovickou šňůru jsem nepřerušil, ani když jsem byl na vojně a prostě jsem na tu neděli zmizel z klatovských kasáren. 

Nejkurióznější byl 100. ročník v roce 1996, kdy jsem byl v Americe a opravdu jsem nemohl přijet. Moje žena věděla, jak si na té události zakládám, a jako absolutní neběžec se přihlásila na moje jméno a ve strachu, že to nezvládne, vyběhla ještě za tmy, aby dorazila do žižkovského cíle včas. Tuhle účast si sice nepočítám, ale startovní číslo z toho ročníku díky mé ženě mám. 

Na těch číslech si vůbec zakládám (v prvních ročnících jsem si je nechával podepisovat od vítězů). V roce 1985 jsem měl číslo 100, další rok 150, pak 200 a další rok jsem chtěl 250, ale tolik běžců v mé kategorii tehdy nebylo a já málem prošvihl start a bral 239 (další rok zase 139…). 

Podle toho, co je v daném roce významné, si vymýšlím název klubu, za který poběžím. V roce 1999 jsem např. běžel za AC Mimčovice, protože jsme čekali miminko. Když šla dcera do 1. třídy, „založil“ jsem oddíl SK Školačka (v oficiálních výsledcích to je však chybně zapsané jako Škodačka). Během mého fungování v eBance, jsem si vymyslel eBěhání a z projektu v Moskvě jsem si odskočil za Klub Moskvič. 

Jak to bude letos? Možná „Zkraťte si cestu domů“ nebo Hypoběh, něco mne napadne přímo při registraci. 

Že Běchovice mohou být vášeň, jsem si uvědomil až letos, kdy jsem po dvou dnech v radlické centrále ČSOB potkal spolužáka z VŠE a chtěl zavzpomínat, jak dlouho jsme se neviděli. On zabručel, že se vidíme každý rok, protože se mnou závodí v Běchovicích (neměl jsem o tom ani tuchy) a než jsem stačil dojít do kanceláře, tak jsem od něj měl v mailu excelovskou tabulku, podle které za posledních 5 let vedl se skóre 3:2. 

Nevím, jestli mne to letos bude motivovat k nějaké lepší přípravě, ale do Běchovic určitě dorazím. Ještě mi totiž chybí 24 startů. Pak to zabalím (to bude nejdříve v roce 2031 a mně bude skoro 70 let). Tohle asi fakt musí být vášeň. 

Webové stránky závodu 

Článek o historii závodu

Odkaz na závod v termínovce 

Fotogalerie z loňského ročníku