Za sebe musím říct, že jsem svým běháním celé rodině pro smích. Před každým během je poctivě obejdu a pozvu, ať jdou se mnou a nic. Ale na jejich obhajobu, před pár lety byl pro mě maratonec taky exot. Človek s časem mění hodnoty a po hodině na ICQ, nebo televize děcka nemusí do sprchy, nebolí to a tomu se těžko konkuruje.

To moje 6tiletá dcerka chce pořád běhat se mnou:), zatím ve mě exota nevidí, spíše obdivuje, když jí na mapě ukazuju kde jsem všude byl. A na fotomapě našeho města se už vyzná…
Holka vůbec není sportovní typ, ale běhat by chtěla ,protože to dělá taťka. U náctiletých to už bude asi uplně jinak…

Nechci se nikoho dotknout, ale po precteni clanku mam dojem, jakoby pisatelem nebylo dite, ale spis dospely, ktery se snazi videt behajici rodice ocima nebehajiciho ditete (vcetne slovniho vyjadrovani). Jestli se mylim, omlouvam se, jen mi cela tato uvaha pripadala nejak nepravdepodobna… ale mozna jsem jen bezec-idealista a verim v plne pozitivni vliv meho behani na me budouci potomstvo. 

>> Melounek, 27. 10. 2008 12:49:57

Detto. Pisane dospelym tak, aby to vypadalo, ako od dietata. Nie moc dobry pokus.

S dětma je vůbec sranda-zrovna včera, ploužím se svým ultrajoggingem a jde tam maminka s malým dítětem a to dítě:„co to je??“ To jako myslelo mně
Nebo tam bydlejí 2 holčičky v domečku (občas mně zdraví), v létě sedějí večer na balkóně už v košilkách a volají na mně:„neběhej,vždyť seš hubená“…

>> mapo, 27. 10. 2008 16:14:38

No, běžci by se měli naučit bejt taky tak trochu „drzí“ Když nás oslovujou puberťáci, děti a lidi kolem.......Já mám kámoše občasnýho spoluběžce, kterej to dělá podobně z pozice běžce. Takže když s ním třeba běžíme tak slyším jak někomu říká: „nekuř tady“, „uhni“, „chyť si toho psa......“, „nekoukej a poběž s náma“. Reakce jsou různý:-)

>> Mato, 27. 10. 2008 14:44:57

Melounku, Maťo, můžu vás ujistit, že se jedná o autentický text.

>> blatnicek, 27. 10. 2008 16:43:02

hehe, tak to je dobré Možná taky někdy vyzkouším, o příležitosti nemám v poslední době nouzi :-/

>> blatnicek, 27. 10. 2008 16:43:02

To by ste sa divili,aké sú deti rečovo zbehlé,môj 6 ročný syn mi stále vraví:Mami,veď už nechod ráno zasa behať,už si cudá!(to mi síce lichotí,ale viem,že tým sleduje,aby som mu ráno robila spoločnosť a servis.)Inak si už za tie roky zvykli,že kým príde maminka,majú sa navhystať do školy.veď všetko majú na stole.Ale aj tak nechápe,prečo nie som ráno nikdy v posteli s ním.neviem,svrbia ma nohy…

Jo, jo, je to tak jak psal komik1000. Já mám dcery 5 a 3 roky a ty jsou ze závodů taky vždyky poblázněný. Počítám, že jim to ještě pár let vydrží, pak přjde těch -náct a … Ale ono se to zase pak otočí.

>> Radek Narovec, 27. 10. 2008 17:00:08

možná to skutečně sepsalo dítě, ovšem vsadím se, že bylo vedeno dospělou osobou… patrně známou dopisovatelkou Terezou Rozehnalovou Že by se z ničeho nic najednou rozhodla nějaká holčička sama sesmolit příspěvek a poslat ho k otištění do běhej.com je krajně nepravděpodobné.

Rodiče sportovci mohou být někdy pro děti problémem. Daleko větší problém si myslím jsou rodiče kuřáci. Ti poškozují dětem zdraví a ještě jim dávají špatný příklad.

Všechny pochybovače chci ujistit, že to psala dcera sama po té, kdy jsem ji ujistila, že nic měnit nebudu a nebudu se ani zlobit :)

Děti jsou nejlepší a nejúpřimnější fanoušci. Dokážou běžecké šílenství chápat mnohem více než kdejaký dospělák. Článek je nesmysl .....

>> mapo, 27. 10. 2008 16:14:38

Já vždycky na stejném místě potkám dva hrající si kluky, kteří poslušně přeruší svou činnost ( budování skrýše v houští / stavění báboviček/…) a zírají a zírají…

>> -W-, 28. 10. 2008 21:10:11

Ta kompozice textu je minimálně středoškolské úrovně:)

Trošku mi to přijde smutný, že ten slavnej pokrok má takovýhle následky. Když jsem byl tak starej jako autorka, připadalo mě úplně normální sportovat, asi tak jako chodit do školy nebo do práce. Na druhou stranu to možná bylo tím, že jsem byl značně vymytej chovanec sportovní školy, takže vlastně nevím, jestli to není pořád stejný 

Já to té slečně věřím. Sám jsem běhání přišel na chuť až dlouho po pubertě, v dospělém věku, na škole byl tělocvik otrava a z běhu jsem tehdy žádnou radost neměl. Minimálně v tomhle se tělocvikáři moc nezměnili a myslím si, že odpor k běhu u leckterých mladých mají na svědomí právě oni…

>> Pomaly_Filip, 30. 10. 2008 12:08:37

Takový příspěvky mě fascinujou. Názor, že tělocvikáři jsou prznitelé běhu u dětí a puberťáků a maj na svědomí jejich nechuť k běhání umí napsat každej blb. Víš, co když jseš tak vzdělanej tak mi tady napiš několik vět jak bys to dělal Ty v hodinách tělocviku z běháním. Prosím máš slovo............

Mě běhání osobně nevadí, ale spíš mě vadí to, jak rodiče neustále běhají někde venku, přijdu domů zpocení a mokrý, vysprchujou se a pak nic. Nevim co na tom běhání je. Já to beru za trest, když nám ve škole oznámí že poběžíme čtyřstovku, a běhat pro zábavu 42 km? Tak to rozhodně ne.

Prosím vás podpora dětí je krásná ale můj čtyřletý syn mě nechce pouštět běhat a dělá strašné scény. dupe křičí že mám být doma že se mu určitě nevrátím a já nevím co ještě. Nijak sem ho nezradil na závody jezdí se mnou dětský běhy má rád. Nemáte s tím někdo skušenost? Mě to ten běh potom vyloženě skazí

>> snekos, 26. 03. 2013 14:48:18 Odcházej tajně, třeba jako do práce. Starší syn, když měl 3 roky a byli jsme u moře, nechtěl pustit tátu do moře. Kvílel:„Tati, nechoď, já tě chcu mít!“ Zajímavé, že když jsem chtěla jít do moře já, bylo to v pohodě. Holt taťka je vzácnost, matka je inventář (byla jsem tehdy na mateřské s mladším synem, takže pořád doma). Teď v pubertě je rád, když zmizíme a má doma klid. Takže neboj, je to stav na přechodnou dobu .

Já se snažím ale vždycky to nejde chodím až pozdě večer včera ale neusnl dost brzo ale to už sem byl pryč když sem se vrátil byl přád vzhůru a musel sem sním do postele kde sem pořádně stuhnul! mama mě pak zdvihala jak nemohoucího:-) nevím jestli být rád nebo ne dost mě to žere mámu pustí na celé den nez řečí snad z toho vyroste brzo na maraton nenatrénuju za hodinu běhu

>> snekos, 26. 03. 2013 14:48:18 Byla bych tvrdá a asi nejen v tomto případě, láska k dětem a laskavý přístup má své meze.

>> snekos, 26. 03. 2013 15:56:55

Ahoj, zrovna dneska jsem cetl neco o obdobi vzdoru (nj, prichazi nam to na dceru) kde v jedne poradne znela velice podobna otazka (dcera vyzadovala pritomnost maminky u vseho) a odpovedipsycholozky bylo neco podobneho jako vyse napsala mapo – pokud je jinak vse v rodine v poradku, tak diteti vysvetlit, ze ji mas sice rad, ale potrebujes delat i neco jineho, ze se o ni postara maminka a jit bez ohledu na drsnou reakci. Jde o to, ze sice na jedne strane mas samozrejme respektovat nazory a potreby svych deti, ale to neznamena, ze je mas poslouchat na slovo – i oni musi respektovat tve potreby.

Ze zkušenosti s dcerou: Chodila do orienťáku, pak do běžeckého lyžování a ukázalo se, že jí jde běhání líp než třeba čtení v mapách. Na krosu si ji vyhlídl vedoucí atletického oddílu a už u toho zůstala. Za hlavní motivaci dětí považuji partu, možnost něco dokázat, někam se podívat. Naprosto jiná motivace než u mě či podobných.

Styl kondičního běžectví rodičů je pro děti nepřirozený a možná jim i škodí. Dítě musí do party vrstevníků a tam dělat něco zajímavého – v případě atletiky trošku na úrovni (jinak to běhání dokolečka moc zajímavé není). Nebo třeba něco úplně jiného.

Dík za podporu někdy je to dřina a mám z toho špatný svědomí. Dneska mě na dotaz jestly mě pustí odpověděl že až si sním zahrahraju fotbal nakonec se mě do toho větru stejně nechtělo 

rodina je ako vlcia svorka a kto je vodcom svorky je vzdy otazka a casto nikdy nekonciaci boj. Vek akosi nerozhoduje, su to povahy s ktorymi sa deti narodia, ak je v nich pud ze oni su ten vodca svorky, tak sa zvysok rodiny nakoniec podriadi, od starych rodicov, cez rodicov, surodencov a niekedy az cez ucitelov v skole.