Co si tedy pod souslovím orientační běh (dále jen OB) představit? Tak především zapomeňte na již zmíněné pionýry nebo hry na vojáčky. OB je moderní sportovní odvětví vytrvalostního (ne-li extrémního) charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Úkolem závodníka je najít všechna kontrolní stanoviště (kontroly) v určitém pořadí a v co možná nejkratším čase.

Kontroly jsou v lese označeny oranžovobílým látkovým lampiónem o velikosti 30×30cm. Lampión je zpravidla umístěn na kovovém stojanu, kde se nachází i krabička s elektronickým zařízením. Aby závodník zaznamenal průběh kontrolou, musí do krabičky zasunout čip, se kterým absolvuje celou trať. Čip se pak v cíli vyčte pomocí počítače. Úsek mezi kontrolami si každý zvolí sám podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a popisu kontrol. Závodník dostává mapu se zakreslenými stanovišti až na startu, takže si nemůže dopředu naplánovat jednotlivé postupy mezi kontrolami.

Zkoušeli jste někdy za běhu v terénu číst noviny a přemýšlet nad čteným textem? Pro atleta utopie, pro orientačního běžce denní chléb. Ne nadarmo se o OB mluví jako o šachách za běhu. O výsledku totiž nerozhoduje pouze fyzická připravenost, ale především zkušenosti z různých typů terénů, čtení z mapy a cit pro orientaci. Ke každé kontrole vedou tisíce různých cest a nikdy si nemůžete být naprosto jisti, že jste si právě vy vybrali tu nejlepší. Nejkratší postup nemusí být zrovna ten nejrychlejší. Zdolání kopce vám může zabrat daleko větší časový úsek než jeho oběhnutí, nemluvě o tom, že je volba postupů do značné míry ovlivněna aktuálním stavem sil. Pokud chcete dosahovat kvalitních výsledků, je potřeba se naučit bleskově (a pokud možno správně) rozhodnout se v časovém i fyzickém stresu. Nikdy není vyloučeno, že se slabšímu podaří porazit toho, kdo je na tom lépe fyzicky. Závodník musí najít ideální poměr rychlostí běhu a umění čtení mapy a terénu.

Zpátky do minulosti
Prvopočátky orienťáku se datují do dob, kdy se začala praktikovat vojenská cvičení. Kolébkou samotného OB je Skandinávie, která má pro něj ideální podmínky – rozlehlé lesy a orientačně náročné terény. První závod se uskutečnil v Norsku roku 1897 a až do poloviny 20. století se OB prakticky nedostal za hranice severských států. Od roku 1966 se pravidelně koná mistrovství světa. Dnes se orienteeringu (jak je OB celosvětově nazýván) věnuje okolo 1 milionu lidí na celém světě. V 67 státech je registrováno přes 350 000 závodníků ve více než 4 000 klubech. V Českém svazu orientačního běhu je registrováno více než 200 klubů a 6 800 závodníků z řad orientačních běžců. Jen pro představu ČAS registroval k 1.1.2008 15 474 závodníků. Do kategorie orientačních sportů se kromě pěšího OB řadí taktéž LOB (lyžařský OB), MTBO (horská kola) a Trail-O. (disciplína, kterou mohou provozovat i zdravotně handicapovaní)

Zelený sport
Největší chloubou OB je jeho provázanost s přírodou. Závodit se dá prakticky kdekoliv. Městskými uličkami počínaje, bažinatými močály konče. Ovšem orienťák jako takový patří především do lesa. Díky měkké lesní podložce se neničí vaše klouby tak jako při běhu po asfaltu a hlavně je člověk v přírodě na čerstvém vzduchu, kde je dostatečně izolován od každodenních stresů. Jediné, čemu OB škodí, jsou kotníky náchylné v nerovném terénu k podvrtnutí. Je opravdu náročné najít odpovídající běžeckou techniku, když se vám charakter trati mění každým metrem. Běžec musí daleko víc dbát na zpevnění celého těla, držení rovnováhy a především být neustále ve střehu. Specialitou OB je fakt, že každý závod je jiný a nikdy se vám nestane, že byste běželi tu samou trať.

Ségro, mámo, dědo! Jde se běhat!
Závodů OB se může účastnit úplně každý a dost často závodí i celé rodinné klany. Vypisuje se zde totiž mnoho odlišných kategorií s tratěmi různých délek a obtížností, odstupňovaných podle věku, pohlaví a náročnosti. Rekreační běžci si chválí OB díky tomu, že je v lese bez diváků nic nenutí jít až na hranici svých sil.
Ovšem ti, kteří to s OB myslí opravdu vážně, čeká stejně jako v každém sportu léta dřiny a nabírání zkušeností. Orienťák začíná být u dospělých kategorií opravdovou výzvou. Brodění hlubokých bažin, prodírání se po hlavu v ostružinách, přelézání skalek a kamenných polí nezvládne úplně každý. A to ještě nemluvím o specialitách typu noční OB… Zajímavostí je, že každý orienťák, který podává v lese kvalitní výsledky, dokáže běhat slušné časy na dráze, v běhu do vrchu a samozřejmě i na přespolních bězích. Není náhodou, že celou řadu prestižních závodů vyhrávají orientační běžci a specialisté jenom koukají, kde že se tu ten pan neznámý vzal. Je tomu několik let, co změřili síly norští reprezentanti s nejlepšími keňskými vytrvalci. Zatímco na jednoduchých cestách Afričané jasně dominovali, v členitém terénu je dokázali Norové naprosto deklasovat.

Chtěl bych to zkusit, jak na to?
Orientační běh není finančně náročným sportem. Buzola se dá pro začátek zapůjčit, stejně jako elektronický čip. Z obuvi je nejvhodnější obuv se špunty – nejlépe kopačky. Jako oblečení lze použít prakticky cokoliv, v čem se vám dobře běží. Je dobré mít krytou celou dolní polovinu těla. Poslední dobou se prosazují vršky s krátkým rukávem, což se ovšem nedoporučuje slabším povahám – závodník se nevyhne většímu poškrábání končetin. Speciální výstroji pro OB se budeme věnovat v dalším článku.

Mám vybavení, co teď? 
Pokud o žádném závodě v OB nevíte, podívejte se na oficiální stránky Českého svazu orientačního běhu, kde je vyvěšená termínovka závodů a seznam všech oddílu v republice. (http://www.orientacnibeh.cz) Závody probíhají o víkendech od jara do podzimu, v době letních prázdnin pak můžete absolvovat i vícedenní závody s možností kempování, vycházek po okolí a příjemně strávené dovolené.

Závěrem bych chtěl pouze podotknout, že orientační běh není jenom sport, ale je to i způsob života. Je to dáno tím, že většina závodů je na celý víkend. Díky tomu máte možnost se seznámit s celou řadou nových lidí, můžete si večer u pivka popovídat se svými soupeři, dostáváte se do míst, o kterých jste ani neměli páru… Navíc neznám žádný jiný sport, ve kterém by bylo takové množství vzdělaných lidí. Naprostá většina orienťáků jsou (bývalí) vysokoškoláci, kteří rádi cestují, nebrání se poznávání nových lidí a hlavně, je z nich cítit opravdová oddanost vůči svému sportu. Tak co, přidáte se k nám?