Maraton v Curychu: Švýcarská preciznost

Vra?me se ale na za?átek mého maratonského p?íb?hu.

P?ijíždím den p?ed závodem. Jana, moje mladší sest?i?ka, na m? ?eká ne letišti. Po p?íjezdu hned vyrážím na krátký výklus. Dva dny jsem neb?hal, šet?il jsem energii na závod. Musím prokrvit nohy. B?žím po stezce vedoucí okolo pole, míjím výb?h pro kon?. Po?así je zamra?ené, je docela zima, okolo šesti stup??. 

Vzpomínám, jak jsem touto cestou b?žel s Janou p?ed ?ty?mi roky v lét?. M?l jsem pochroumané koleno, zpátky jsem musel jen jít a uvažoval jsem, že b?hání nechám. Po Novém roce mi dal tchán ?lánek z Lidovek s titulkem „Ub?hn?te maraton“ a byl jsem polapen. Pachatel se vrátil na místo ?inu.

Stmívá se, ochlazuje a my se t?eseme na stanici tramvaje zimou. P?ijíždíme do Maratonského Expa, vyzvedávám startovní ?íslo a ?ip a pak jedeme tramvají zp?t do místa startu do Landiwiese  na Pasta party. V ?ele stanu je malinké pódium, nad ním plátno a na n?m promítají záznam z lo?ského ro?níku. Všichni fascinovan? zírají na davy probíhající deštivým m?stem. Kdo b?žel loni, m?že si na sebe po?kat. Kdo neb?žel, nasaje atmosféru. 

Sedím a zírám na plátno. Na pódiu se objevuje spíkr. Dalším bodem programu je p?edstavení vodi??. „Kolegové!“ chce se mi zavolat, ale nerozum?li by mi, stejn? jako já nerozumím jim, takže se ani nedozvím, který z ošlehaných maník? b?ží zítra s balónkem 3:00. T?eba ho poznám osobn?, až ho dob?hnu. To ješt? nevím, že ho druhý den uvidím nejblíže z padesátimetrového odstupu.

Ráno vstáváme velmi brzy. Start je již v 8:30. Místní b?žci asi cht?jí stihnout ned?lní ob?d. Jedeme autem, ale brzy narážíme na dopravní uzáv?ry. P?esedáme na tramvaj. Když p?ijede, už p?i nástupu je cítit vazelína a h?ejivé masážní gely. Maratonská tramvaj. P?ijíždíme do centra a za námi stav?jí p?es koleje kovové zábrany. 

Na start 5. ro?níku Zürich marathonu se má postavit 5000 b?žc?. Brzy nacházíme železni?ní vagóny ozna?ené startovními ?ísly. Ty slouží jako úschovna. P?evlékám se, p?ezouvám do ?ervených závodních adidasek, mažu si nohy Emspomou h?ejivou. Odevzdávám v?ci. Do startu je 20 minut. „Jéje!“ nestíhám protažení. Vyklusávám po trase závodu až ke zna?ce 2 km. Vracím se zpátky a ?íkám si: „Za t?i hodiny tady.“ Mám rád tyhle chvíle, kdy si o?ichám místa, kde bude nejh??. 

Startovní sektory nejsou uspo?ádány podle startovních ?ísel, ale podle p?edpokládaných ?as?, tedy do 3:00, do 3:30 a tak dále. Vodi?i s balónky stojí vždy p?esn? na hranici svého sektoru. Je pár minut do startu. Napodobuji jednoho z b?žc? a p?elézám kovové zábrany. Ocitám se p?ímo v sektoru do 3:00. Uctiv? couvám asi dvacet metr? za vodi?e. Je to naposledy, kdy ho vidím takto zblízka. 

Najednou je tu start. Žádný výst?el neslyším, asi jsem špatn? poslouchal. Probíhám p?es m??ící koberec, ma?kám Garmina a vyrážíme. Virtuální partner a já. B?žci sektory vzorn? dodržují, žádná strkanice se nekoná.

Prvních p?t kilometr? se tra? proplétá st?edem m?sta. Divák? není p?íliš. Není divu, je brzo ráno a chladno. Od  pátého kilometru trasa vede podél prot?jšího b?ehu Zürichsee. Oto?ka je na dvacátém kilometru. Po ub?hnutí t?iceti p?ti kilometr? nás tra? p?ivede zp?t do centra m?sta. ?íkám si, že tam teprve budou diváci. K tomuto b?ehu jezera je obtížné se dostat. Bude to komorní, osam?lá atmosféra. 

Ale kdepak! Zollikon, Küsnacht, Erlenbach, Herliberg, Meilen. To jsou jména obcí, kterými postupn? na protilehlém b?ehu jezera probíháme. Jejich jména jsou uvedena na medaili a jsou partnery závodu. V každé obci kapela, stovky divák?, ?ehta?ky, bubny, píš?alky, neuv??itelná v?ava. Pokaždé, když se z toho povyku dostaneme ven, honem kontroluji tempo. O p?t až deset vte?in na kilometr jsem rychlejší, než mám být. 

Závod utíká, ani nevím jak. Ani na úsecích mezi obcemi neb?žím sám. Tempo kolem 4:16 na kilometr drží pom?rn? hodn? b?žc? i n?kolik b?žky?. Nad b?ehem se zvedají strán? s vinicemi osv?tlené sluní?kem, které se dneska kone?n? probralo. Jinak by bylo až p?íliš chladno. Je okolo deseti stup??, pofukuje jen neznateln?. Ob?erstvova?ky prolétám jako vítr, beru si jen minerálku. Po patnácti kilometrech i ion?ák. Pravideln? se plním Enduro gelem z flašti?ky na opasku. Hlavn? nic nezanedbat. Desítka, dvacítka, oto?ka. Vracíme se zp?t. P?lmaratón. Jde to skoro samo. V protism?ru míjím vodi?e na 3:15. Toho svého vidím v dálce p?ed sebou.

Vždy se t?ším na diváky a kapelu v další obci. N?kde hraje horalská dechovka, jinde jazz, swing nebo beat, ubíhá to p?íjemn?ji. Najednou vidím na chodníku kle?et zdravotníka v reflexní vest?. Balí do termo fólie b?žce. Z fólie vykukují jen hube?ou?ké ?erné noži?ky v maratónkách. Nehýbe se. Nehezký pohled. Po chvíli se mezi b?žci mí?ícími teprve na oto?ku prodírá sanitka. 

Najednou je tu zna?ka 35. km. Následuje kilometrové kole?ko kolem Belleviestrasse a hurá zp?t do m?sta. T?ším se na Janu, má pro m? kofeinový Speed rozpušt?ný v minerálce. Nohy za?ínají tuhnout, ?ili jde do tuhého. Ale po?ád ješt? m?žu dál. Ob?erstvova?ka je až na 37. kilometru. Jana m? zdálky vyhlíží. P?ib?hl jsem prý tém?? p?esn? za 2:30, jak jsem slíbil. Zapíjím ho?kou chu? Speedu a poslední kousek boje je p?ede mnou.

Trasa se zase za?íná to?it uli?kami a bulváry sem a tam. P?ed sebou mám n?kolik b?žc?, za sebe se nedívám. Zna?ení je dobré. Vím kam b?žet. Na bulvárech tisíce divák?, ryk a ohlušující povzbuzování, pak najednou zatá?ka do vedlejší uli?ky a ticho. Jen dech a dupot. Za dalším rohem znovu k?ik a ?ev. 

V jedné vedlejší uli?ce se vedle m? najednou objeví motorka a chlápek v reflexní vest? se ptá: „Wasser?“ Nechápu. Jede k b?žci p?ede mnou, podává mu minerálku a pokra?uje dál. Ob?erstvova?ka už do konce nebude a borci, kte?í jdou na cílový ?as  t?í hodin asi stojí za doušek minerálky navíc. Ale když se pozd?ji vracím po závod? dom?, vidím maratónce b?žící na limit p?ti hodin. Chlápek na motorce nabízí vodu i jim. Najedou poznávám rovinku u jezera, kde jsem se p?ed t?emi hodinami rozklusával. Do cíle mi chybí dva kilometry. Na hodinky nekoukám. Te? už nic nevymyslím, musím to dotáhnout. Tuhnu ?ím dál víc, ale po?ád to jde. 

Cílová ?ára, konec trápení…

Organizáto?i mi navlékají na krk medaili a posílají m? dál se slovy: „Jdi doprava“. Procházím stanem, kde na m? ?eká asi dvacet, možná více pomocník?. Jeden mi ukazuje, a? se posadím na lavici, rozvazuje mi tkani?ku boty, v níž mám zavázaný ?ip, vysouvá ho, zavazuje mi tkani?ku a ?ip mi podává. Ukazuje do dalšího stanu podél kolejišt?. 

Tam jsou bavln?ná tri?ka s nápisem „Zürich Marathon finisher“. Až pozd?ji mi dochází, pro? mi hned podávají velikost L. Mám to napsané na startovním ?ísle, sám jsem si tu velikost vybral p?i registraci, ale kdo by si te? na to vzpomn?l. 

Paní mi podává tri?ko. Natahuji po n?m ruku, ona ucukne, nastaví druhou ruku a povídá: „?ip“. Dobrá finta. Nedáš ?ip, nedostaneš tri?ko, a mají vystaráno. V propozicích je napsáno, že závodník, který neodevzdá do 14 dn? ?ip, dostane poštou ú?et za jeho cenu, ale tri?ko chce p?ece každý, kdo dokon?il. 

Za stanem s tri?ky jsou stolky s bedny jablek, ty?inek Powerbar a láhve isotonického nápoje od téhož výrobce. Jeden z pomocník? podává každému ješt? láhev minerálky Vitel. Ty?inka je banánová, sladká jako cumel, ztuha se kouše, ale je vynikající. 

Po chvíli se mi rozjas?uje zrak. Potácím se kolem vagónu úschovny, schroupu jablko, jednu ty?inku, jednu minerálku, druhou ty?inku, p?itom i slzi?ku na chvíli ukápnu. 

Fakt to dneska skoro vyšlo. Kone?n? docházím k t?icátému vagónu, mám startovní ?íslo 6949. Pytel, v n?mž mám batoh, dostávám v mžiku.

Pravda, moc nás ješt? nedob?hlo. M??íme se navzájem pohledy a odhadujeme, kdo byl pod t?i hodiny a kdo ne. Vezmu si v?ci a koukám, kam bych si sednul. Není kam. Kovové stojany s drát?ným plotem mají betonové podstavce, na n? se dá alespo? položit pití a nedojedená ty?inka. 

Tráva už je totiž docela slušn? rozdupaná a rozm?klá, není to na sezení. Lavice sem mohli p?enést ze stanu, v n?mž byla v?era Pasta party. To je jedna z chybi?ek. Šatny jsou totiž na druhé stran? bulváru, po n?mž stále p?ibíhají další a další maratónci do cíle. Na druhou stranu se dá dostat jen p?es dv? lávky, obležené diváky, jedna má schody. 

Schody! Ne každý hned po dob?hu maratónu vyjde do schod? a sejde z nich. Všichni se p?evlékají u drát?ného plotu. Jde to pomalu, p?i každém p?edklonu ?ekám k?e?e, ale nakonec jsem p?ezutý, p?evle?ený, neumytý.

Voda na umytí je asi, stejn? jako šatny, na druhé stran?. Hotovo, m?žeme jít, osobák je tam! Bylo to p?íjemné sportovní dopoledne. Závod v Curychu se uskute?nil na nové trati, na níž bylo na posledních sedmi kilometrech mén? zatá?ek, loni to prý bylo horší. 

Po?así vyšlo skv?le. Ráno bylo jasné, s teplotou 6°C, Od startu nás na nebi doprovázelo sluní?ko, svítilo jen slab?, místy se ztrácelo v oparu nad jezerem. P?i dob?hu byla teplota 12°C. Panovalo tém?? bezv?t?í. 

Atmosféra závodu byla dokonalá, diváci úžasní. V n?kolika úsecích bez divák? si b?žec trochu oddychl od rykotu ?ehta?ek, hudby, píš?alek a kapel. Organizaci závodu dávám jedna s malinkým mínusem, a to za chabou informaci o umíst?ní Expa a za chyb?jící lavice u vagón? s úschovnou zavazadel. 

Krom? Pasta party nebyla nikde žádná fronta. Ale i tam skoro nestála za ?e?. Servis na ob?erstvova?kách byl bezchybný. K dispozici byla bu? jen minerálka Vitel v hranatých flašti?kách nebo ion?ák a minerálka nebo ion?ák, ty?inka PowerBar a minerálka. Dvakrát navíc i energetický gel PowerBar. Ke konci také banány, které dobrovolníci podávali p?ímo do ruky.

Minerálky byly logicky vždy na posledním stolku ob?erstvova?ky; nejd?ív doplnit energii, pak zapít. 

V kategorii muž? zvít?zil ve výborném ?ase 2:08:19 Švýcar Viktor Röthlin a nechal za sebou i favorizované Ke?any. Závodu žen dominovala v ?ase 2:37:00 Ruska Nina Podnebesnova.

Ros?a Tomeš

OFICIÁLNÍ STRÁNKY ZÁVODU

CELKOVÉ VÝSLEDKY V?ETN? ?ECH? A SLOVÁK?

FOTOGALERIE

DISKUSE NA FÓRU