Transe Gaule - přes tisíc kilometrů od moře k moři

Je sobota 28. srpna, něco před čtvrtou hodinou ráno. Probouzím se sama od sebe. Je ještě tma, ale kolem mě ve sportovní hale panuje čilý ruch. Rychle se převlékám do závodního, aby mě nikdo neviděl. Třeba se za chvíli rozsvítí. Nerozsvítilo se. Beru baterku a jdu na záchod, umýt se a snídat se svým hrnkem, talířem a nožem. Natočím si uvařené kafe, přidám cukr a mléko, beru si plátek sýra. Sedám si ke stolu, sedí tu už hodně běžců. Jejich čelovky matně ozařují stůl. Odlamuji kus bagety, krájím, mažu máslem. Musím se pořádně nasnídat.