S Radkem jsem absolvoval mnoho závodů, ať již jako běžec, nebo organizátor a moderátor. Znal jsem dobře jeho přípravu, jeho morálku a nadšení pro běžecký sport, později i pro triatlon. Je ohromná škoda pro běh i triatlon, že Radek již nikomu nemůže předávat své zkušenosti, nemůže táhnout svým příkladem. Takový je už ale život. Nechť tato krátká rekapitulace Radkových výsledků pomůže probudit některý z běžeckých, či triatlonových talentů. On by si to určitě přál!

Byl nejen výborným běžcem, zároveň však viděl dál, než jenom na cílovou pásku, byl také výborným studentem a na svůj mladý věk výborným trenérem. Vystudoval gymnázium (1989), Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1994) a nastoupil jako fyzik do Jaderné elektrárny v Dukovanech. Když zjistil nemožnost skloubení pracovního nasazení s atletickým tréninkem, rozhodl se vstoupit na profesionální atletickou dráhu.

První vážnější tréninkové dávky polykal u brněnského trenéra Sequenta, poslední závodní roky nesmírně tvrdou maratónskou přípravu podstupoval u trenéra Lišky. Vyhrával dobře obsazené závody v Čechách i na Slovensku (Vrbové, 2× Uherské Hradiště atd.).

V rámci tréninku si zaběhl Ostravský maraton, kde za deště a chladu a bez nějakého velkého vyčerpání dosáhl času těsně nad 2:18! Dál tvrdě trénoval, ale myslím, že jeho výsledky neodpovídaly odvedené atletické práci.

Přišel však rok 1994. Radek se vrátil ze soustředění na Štrbském plese a čtyři dny poté nastupuje na nezapomenutelný start velmi těžkého závodu Žebrácké 25. Špičkový souboj našich elitních běžců, při němž Ivan Uvizl běžel s Radkem až do 18. kilometru a na trati nechyběli ani další výborní vytrvalci jako například Luboš Tesáček, Luboš Šubrt, Martin Vipler a Petr Pipa, korunuje famózním traťovým rekordem 1:17:36!

Do dnešního dne nebyl tento čas překonán ani plejádou běžců z Keni a výborných běžců z Polska. Například Adam Dobrzynski absolvoval Žebrák jako test v tréninku na pozdější vítězný maraton v Košicích a zaostal za rekordem téměř o minutu. Nepodařilo se to ani výborným běžcům z Běloruska a dalším. Před několika lety se nejvíce, na pouhých 12 sekund, rekordu přiblížil skvěle připravený Róbert Štefko.

Radkovy enormní tréninkové dávky v maratonské přípravě však nepřinášejí očekávané výsledky, začíná koketovat s triatlonem. Po srážce na kole s bezohledným řidičem však musí podstoupit operaci achilovky a končí se špičkovým závodním sportem.

Studuje kinanthropologii na FTVS a pracuje tam jako vědecký pracovník. Začíná taktéž pracovat jako trenér našich výborných triatletů. Je osobním trenérem Lenky Radové, radí Čelůstkovi, Vabrouškovi, Krňávkovi a dalším. V roce 2004 se stává trenérem roku, je zvolen do výboru Českého triatlonového svazu a pracuje jako šéf reprezentační komise. V letech 2002–2003 působí na univerzitě v Soulu jako trenér korejských reprezentantů a účastní se s nimi OH v Aténách.

V roce 2005 se opět do Korey vrací, projevuje se však náhle vážné onemocnění plic. Znamená to předčasný návrat domů a Radek podstupuje na Masarykově onkologickém ústavu v Brně intenzivní léčbu. Ani jeho silný organizmus však nevydrží prudký nástup choroby a Radek umírá 13. října 2006 v Kladně, ve věku pouhých 36 let. Triatlonový svaz ho zařazuje v anketě trenéra roku na druhé místo za J. Seidla – in memoriam.

Jeho nesmazatelná stopa zůstala v oddílech TJ MEZ Vsetín, Slovácká Slávia Uherské Hradiště, Technika Brno, atletika Třebíč a krátce i v Jiskře Otrokovice.

Radek je pohřben v Lánech, nedaleko hrobu T. G. Masaryka. Až vás někdy cesty zavedou na tato památná místa, nezapomeňte položit kytičku také na místo posledního odpočinku skvělého běžce a člověka, který sport tolik miloval, mnoho dokázal a ještě daleko více dokázat mohl…