Ivano, co pro tebe vítězství v anketě znamená?

„Samozřejmě mě to těší. V minulých letech jsem si vždy říkala: ‚Zase budeš v pořadí až za Petrou Kamínkovou,‘ a teď již po druhé za sebou mi čtenáři Běhej.com dali své hlasy. Mám velkou radost.“

Řada čtenářů tvrdí, že tím, že anketa má široký záběr a zahrnuje tratě od stýplu a pětky až po ultramaraton, nemá ideální vypovídací hodnotu. Co si o tom myslíš?

„Četla jsem komentáře připojené k anketě. Někteří čtenáři v nich uváděli, že titul mistryně světa v ultramaratonu, který získala Míša Dimitriadu, je víc než účast na olympiádě. Myslím si, že obě máme jiný typ fanoušků, proto ta diskuse. Ultramaratonské výkony Míši obdivuji, je k nim potřeba obrovské vůle, smekám před ní, pro mě však účast na olympiádě stojí výše. Sama pro ultramaraton nemám tu pravou motivaci, myslím, že bych jej zvládla. K tomu, abych se mu věnovala, mi však chybí osobní odpověď na otázku ‚Proč?‘ A titul mistryně světa jsem přece také získala, v běhu do vrchu veteránů. Myslím, že počtem lidí, kteří se ultramaratonu a běhu do vrchu věnují, jde o srovnatelné disciplíny.“

Na maraton ses dokázala připravit souběžně s povoláním středoškolské učitelky na sokolovském gymnáziu. Tedy v amatérských podmínkách, na rozdíl od ostatních českých olympioniků. Máš představu o tom, kam by ses mohla výkonnostně posunout, kdybys měla podmínky s nimi srovnatelné?

„Mám své výkonnostní hranice, ty už v tomto věku příliš neposunu, i když nějakou rezervu asi ještě mám. Kdyby někdo přišel před lety a řekl: ‚Ivano, máš na to, abys běžela maraton na olympiádě v Londýně, vytvoříme ti profesionální podmínky pro přípravu,‘ asi bych takovou nabídku zvažovala. I když bych musela hodně přemýšlet. Mám dceru a takové rozhodnutí by v případě dlouhodobého tréninku v zahraničí zasáhlo i do jejího života. Dnes si však nedovedu představit, že bych ve škole řekla: ‚Balím, končím tady, na viděnou za rok, odjíždím trénovat do zahraničí.‘“

Po olympiádě nepřišla žádná zajímavá nabídka?

„Účastí na olympiádě jsem rozhodně nezbohatla. Byl to pro mě především skvělý zážitek. To, že jsem to dokázala, mi ohromně zvedlo sebevědomí. Překvapila mě řada lidí, které jsem do té doby vůbec neznala. Poté, co slyšeli o tom, že se připravuji v amatérských podmínkách, se mi ozvali se mi s tím, že mají menší finanční obnos, který právě nepotřebují, a rádi by mi ho na přípravu věnovali. Mně však nepřipadá fair brát peníze od soukromých osob, jejich případné získávání by mělo souviset se sportovní činností.“

V této souvislosti mě ještě napadá, že muži mají alespoň částečně profesionální podmínky v podobě fungování klubu AK Kroměříž. U žen žádný takový model nefunguje. Nepřipadá ti to nespravedlivé?

„Že bychom něco podobného jako AK Kroměříž založily(i)?“ (smích)

Raději opět vážně. Změnily se nějak tvé sportovní cíle a priority pro rok 2013?

„Ne, nejvíce mě po Londýně láká silnice. Ráda bych posunula své půlmaratonské maximum z roku 2011. Tehdy jsem v Pardubicích zaběhla čas 1:15:24. Na jaře zkusím z plné přípravy mistrovství republiky v krosu. Kdyby se nedařilo v půlmaratonském tréninku, je tu ještě další moje oblíbená disciplína, běh do vrchu. Trenéři a odborníci, jimž důvěřuji a naslouchám, mi říkají, že mým ideálním prostředím je silnice, půlmaraton a maraton. Jim se hodlám v budoucnu věnovat.“

V jaké fázi přípravy se nyní nacházíš?

„Od 14. ledna bych měla začít se speciální přípravou na půlmaraton. Do této doby jsem během zimního období jen klusala. Od trenérů jsem měla předepsané výběhy podle chuti. Snažila jsem se držet týdenní objem naběhaných kilometrů na úrovni 70, každý den tedy kolem deseti kilometrů. Po Vánocích narušila přípravu dost drsná chřipka, kterou jsem si pravděpodobně „vysloužila“ účastí na Ski Sprintu v Karlových Varech, kde se běhalo v dobových kostýmech. Kvůli onemocnění jsem přípravu musela přerušit. Už jsem zase zpátky a v uplynulém týdnu se mi podařilo opět naběhat zmíněných 70 kilometrů. Trenér sice hudral, ale přes onemocnění jsem nemohla vynechat Novoroční běh, závod na šest kilometrů. Říkám si totiž, že jak na Nový rok, tak po celý rok a k mému běhání tedy každý rok tento výběh patří.“

Jsi se svým sportovním a osobním životem spokojena?

„S tím sportovním rozhodně ano. Rodinný by asi mohl být jiný. Před deseti lety jsem se rozvedla a dceru vychovávám sama. Životního partnera nemám. Možná o leccos přicházím, zvykla jsem si však, mám svůj zaběhnutý režim a klid. A třeba, kdybych měla stálého partnera, který by mě podporoval, možná by mě to tolik nehnalo vpřed a byla bych línější.“

Ivana Sekyrová

• narozena: 1971
• klub: AK Sokolov
• zaměstnání: učitelka na gymnáziu v Sokolově
• další činnost: AK Sokolov – předsedkyně klubu a trenérka

Největší úspěchy v roce 2012

Dráha:

• mistryně republiky v běhu na 10 000 metrů (35:12.47)

Silnice:

• splněný limit A IAAF pro start v maratonu na OH – maraton v Rotterdamu (2:34:23)
• maraton při OH v Londýně (2:37:14)
• Kbelská desítka – 34:42 (os. rekord)

Běh do vrchu:

• titul mistryně světa veteránů v kategorii nad 40 let

Kros:

• 3. místo na mistrovství republiky

VÝSLEDKY ANKETY O VYTRVALKYNI ROKU 2012

• 1. Ivana Sekyrová – 287 hlasů
• 2. Michaela Dimitriadu – 193
• 3. Pavla Schorná Matyášová – 41
• 4. Kamila Gregorová – 24
• 5. Petra Kamínková – 19
• 6. Květa Pecková – 18
• 7. Petra Pastorová – 16
• 8. Lucie Sekanová – 14
• 9. Radka Churaňová – 12
• 10. – 12. Kristiina Mäki – 9
• 10. – 12. Táňa Metelková – 9
• 10. – 12. Monika Preibischová – 9
• 13. Iva Milesová – 3

Celkem hlasovalo 654 čtenářů.

ROZHOVOR S IVANOU SEKYROVOU Z PODZIMU 2012