BĚH A TĚHOTENSTVÍ: Maraton pět měsíců od porodu

Nutno p?iznat, že v mnohém to byl krok do neznáma a p?ipadala jsem si, jako bych m?la b?žet úpln? poprvé. Možnosti na n?jakou tu trojku ?i p?tku lze totiž jakž takž odhadnout a podle toho trénovat. Pro srovnání – trojky jsem šla letos dv?, první na lize bez jednoho dne t?i m?síce po porodu za 12.05, druhou ve st?edu p?ed maratonem na Kotlá?ce za 11.34,9 (11s za osobákem, zato bez žádného extra tréninku, protože vše mí?ilo k maratonu).

T?lo se do bývalé formy dostává postupn?, zlepšení p?icházela každý týden. Jak ale odhadnout maratonská tempa, když se vše takhle rychle m?ní? ?ídila jsem se tedy p?edevším tepovou frekvencí jak v tréninku, tak na závodech. Také mi hodn? pomohly testy v laborato?i CASRI – hned po šestined?lí, te? nedávno a srovnání s lo?ským rokem. Je p?íjemné pozorovat, jak si ta laktátová k?ivka lehá a posunuje se doprava… Bylo mi jasné, že nemohu po?ítat s útokem na osobák, ale mohu jít hluboko pod ?ty?i hodiny, pravd?podobn? i pod 3:50.
Nebo lépe? 

Základní vytrvalost jsem t?hotenstvím neztratila, ve vyšších obrátkách to ale bylo podstatn? t?žší, anaerobn? nic moc. Nebyl proto problém brzy dosáhnout svých d?ív?jších tréninkových objem? a dokonce je proti lo?sku lehce navýšit, ale všechna tempa byla pomalejší. Velkou ?ást trénink? mne doprovázel Matýsek ve formuli, b?hala jsem tedy o n?co pomaleji a ?ídila se spíše tepy. Absolvovala jsem své b?hy na 25, 30 a 24 (p?i posledním jsem cht?la 26–28, ale syná?ek v kokpitu se p?ihlásil o svá práva) a navíc už nebyl ?as. Kv?li n?kolika závod?m p?edtím jako liga a B?chovice, kde nemusím p?ed tím n?jak zvlášt? vyla?ovat, jsem navíc tyhle štreky šla pom?rn? pozd?.

Vyhlídky na chladné po?así mne, tak teplomilné stvo?ení, brzdí v ješt? v?tším rozletu. Navíc ani Matýsek, jindy závid?níhodné mim?o v noci spící, toho tentokrát moc nenaspal. A já pochopiteln? s ním. K prezentaci jsem dorazila deset minut p?ed startem.

První kilometry jsem m?la jít za 5:10, pak zrychlit na 5 ?i 4:50, pokud mne do toho tepovka pustí. M?la jsem pocit, že vybíhám jak šnek, p?esto jsem na met? byla za 4:44. Zvolnila jsem a držela si p?ibližn? 5:00/km. P?esto to bylo s tepy ob?as více než na hran?. No uvidíme. Zima mi bere síly, mnohokrát jsem litovala toho, že mé b?žecké rukavice z?staly odložené v batohu. Na ob?erstvova?kách jsem si dávala pak už rad?ji ?aj – když jsem se napila vody, bylo mi, jako kdyby mi n?kdo st?íkl do krku kelénem. Mezi?asy 5 km 25:03, 10 km 50:51, 15 km 1:16,09. Po cest? potkávám partu Katky Klouparové a Miloše Škorpila a ?adu dalších fandících lidi?ek, ?tu povzbudivé nápisy k?ídou na asfaltu. Výborný nápad! U vchodu na atle?ák stojí Ivo a neúnavn? povzbuzuje a informuje, jak jsem na tom. Dokonalý p?ehled. 

Pouze jednu hlášku jsem považovala spíše za dobrý vtip – že se za?ínám dob?e rozbíhat. Pravda, p?ibývalo lidi?ek, které jsem p?edb?hla, ale už jsem za?ínala nemoct. Asi to na mn? ale nebylo zatím tak moc vid?t. 20 km 1:41, 25 km 2:06. Pomalu zpomaluji, v duchu se modlím, aby p?ede mnou nevyrostla ona pov?stná ze?, myslím na Matýska a na to, jak mi ho ta?ka p?inese do cíle, jak jsme se domlouvali p?edem. Tak a? na mn? nemusí moc dlouho ?ekat… Za?ínám cítit jistý p?etlak – Matýsek je kojenec „na plný úvazek“ a doufám, že jím ješt? hodn? dlouho bude. Dnes se bude muset napít ze zásob z mrazáku a z flašti?ky to moc neumí. Hlad ho asi nau?í, když mu ješt? n?jakou chvíli nic jiného nezbyde…

N?jak se to p?ede mnou ale vrší a vzdouvá. V duchu odhazuji kameny a cihly z trosek zdi, ko?eny mezi rybníky nabývají obludných rozm?r?, z dvoumetrového kope?ku na hlavní okruh se lé?ím n?kolik stovek metr?. 30 km 2:33. U ob?erstvova?ky beru svoji druhou tubu s Enduro Gelem jable?ná p?íchu?, exnu do sebe t?i ?aje a posunuju se dál. Jestli jsem dote? myslela na ?as pod 3:40, musím to už asi p?ehodnotit. Na 33. se snažím vycucnout zbytek gelu, pomáhám mazlavé hmot? z tuby a po rukou se mi rozlívá cosi, co svou barvou a konzistencí pon?kud p?ipomíná produkt zažívacího traktu mého drobe?ka. Slížu ten sladký sliz z prst?, odhodím obal a snad n?jaká asociace ?i co zafungovalo tak, že jsem musela honem rychle zajet do box?. Zpod tisu, nebo co to tam roste, vidím, jak mne p?edb?hlo n?kolik b?žc?, se kterými jsem si p?edtím dala tu samou práci.

Rychle se vracím na tra?, kupodivu mne ten krátký odpo?inek nezazdil. Rychle vst?ebatelná energie z gelu asi zabrala také. Hrav? p?edbíhám celou skupinku a jsem na 35. km za 3:03, p?i?emž chytám jakýsi druhý dech. Op?t zrychluji a p?i 40. km 3:29 zase v??ím, že by to pod t?ch 3:40 mohlo být. P?idávám, mám už toho ale plný kecky. Pomáhá mi p?edstava Matýska v cíli, pár fanoušk? u trati a nep?ímo i n?kolik b?žc?, kte?í už tolik zrychlit nemohli. Cože jsem ale ta?ku s ko?árkem nikde nevid?la? 

Jsou možná v cíli, ?íkám si a už docela bez zábran docela hlasit? ukrajuji poslední desítky metr?. Nevidím je ani tam, zato se aspo? dovídám, že jsem v kategorii na bedn?. Magická hranice 3:40 mi utekla asi o 15 vte?in. Co je ale 15 vte?in v maratonu? Jsem spokojená. Navíc, nebýt té drobné zastávky ?i drobných zastavení u ob?erstvení (n?jak jsem zapomn?la pít „za chodu“), pod 40 by to bylo stoprocentn?. Rodinku se špuntí?kem potkávám až ve chvíli, kdy se vracím z šaten. Mates spí jak dudek. Na stupn? si ho tedy nakonec neberu, jak jsem p?vodn? cht?la. V duchu mu aspo? posílám pusu – a také ta?kovi s babi?kou, že se o n?j tak p?kn? postarali – poprvé byl beze mne tak dlouho.

D?kuji všem dobrým boh?m za to, že jsem m?la tak pohodové t?hotenství a že i po porodu se mi návrat vcelku vyda?il. Že jsem mohla b?hat. Cítím se dob?e a t?ším se na to, jak se po n?jaké té regenera?ce po?ádn? op?u do p?íští sezóny. Padne hranice 3:20?