Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Bůh Běhu, aneb jak jsem přišla k běhání I.

Bůh Běhu, aneb jak jsem přišla k běhání I.

Olga Bednářová | 16.12.2007 | přečteno: 12590×

Když se seznámíte s běžcem, oslní vás elegancí svých pohybů, znalostmi o zdravé výživě a skrytou vášní v očích, která, jak časem pochopíte, nepatří vaší osobě, ale Běhu. Jak se přesvědčíte později, Běh je skutečným božstvím, které vyžaduje nemalé oběti a na oplátku rozdává endorfiny a slibuje nesmrtelnost, i když jen ve výsledkových listinách.

Ale o tom zatím nemáte ani potuchy, a proto se zamilujete do běžce bez problémů. Ty nastanou až později, těsně po svatbě.

O první svatební noci, přímo v posteli, započne běžec sérii protahovacích cviků dolních končetin, kterou bude neúnavně provádět po každý večer. Pozornost vám věnuje jen tehdy, když skončí celou sadu, a tak to bude po celý váš společný život. Ale to je maličkost.

Co vás skutečně zaskočí, je stálé množství zpoceného šatstva, které se zabydlí nejen v koupelně, ale i všude, kde si to jen dovedete představit. Vlhká trička, roláky, čelenky, ponožky a trenýrky zaujmou ve vaší domácnosti přední místo, a vy (spolu s pračkou) s nimi povedete nerovný boj, předem odsouzený k porážce.

Časem vám dojde, že se veškerý váš společný život odvíjí od běžeckých tréninků a závodů. Nečekejte, že s vámi manžel půjde na romantickou procházku. Většinou se zrovna ten den odrovná při běhu a je neschopný jakéhokoli dalšího pohybu. Skončíte nakonec v hospodě, kde si dáte ohřátý džus a manžel vám bude vášnivě vyprávět o romantice, kterou zažil při ranním běhání v lese. Ale i toto je maličkost.

Poznenáhlu vám začne docházet, že vlastně i víkendy byly vymyšleny proto, aby se závodilo. Neúprosně a pravidelně. Manžel bude možná tak laskav, že vás pozve i na samotnou běžeckou akci. V zimě vám dovolí držet svoji bundu a v létě podat nápoj. Svou lásku můžete rovněž upevnit tím, že ho budete během závodu povzbuzovat a u finiše uděláte fotku jeho vysílené tváře.

Když se ze společenských důvodů pokusíte zapojit do rozhovorů, které manžel zapřádá se svými kolegy-běžci, pochopíte, že je to absolutně nemožné. Dojde vám, že jsou uzavřenou komunitou mimozemšťanů a že společně vedou spravedlivou válku proti zloduchovi jménem Čas. Ze všech sil se ho všichni snaží porazit, ale přitom se neustále poráží navzájem. Zvláštní, ne?

Když tedy delší dobu žijete s běžcem, dříve nebo později se ocitnete v opozici. Není proto divu, že na obligátní manželovu otázku: „Nešla by sis se mnou také zaběhnout?“ jsem odpovídala vždycky odmítavě. Nakonec se tento dialog stal v našem manželství rituálem: na stejnou otázku vždy následovala stejná odpověď.

Jenže přišel okamžik, kdy jsem si všimla, že muž už mě k běhu nevyzývá. Jen tak mlčky se obléká do běžeckého a odchází do lesa. Bylo to z jeho strany vážné porušení obřadu, a vyprovokovalo mě k tomu, abych zničehonic projevila o běhání nesmělý zájem.

Pokračování příběhu vám přineseme příští týden.