Libore, máš za sebou šestý ročník Beskydské sedmičky (B7), největšího horského běhu a pochodu v Česku co do počtu účastníků. Jak jsi spokojen s tím, kam se „Sedmička“ za ty roky posunula?

„Myslím, že by na mém místě byl každý spokojen, když vidí, jak jeho “dítě” roste a sílí. Úplně z ničeho se nám podařilo vykřesat úspěšný podnik, který se lidem líbí. Jsem rád, že jsme přišli s něčím, co je pro ostatní motivací a vzorem. Čekal jsem, že by se náš nápad mohl zamlouvat pár ultravytrvalcům. Ani ve snu mě nenapadlo, že zaujme i běžné turisty.“

Jaké je největší úskalí organizace závodu pro tři tisíce běžců?

„Jednoznačně bezpečnost účastníků. S tím bojujeme každý rok. V kategorii sport jsou závodníci ostřílení a absolutně samostatní. Máme ale na trase ještě dva tisíce jedinců v kategorii hobby, kteří obvykle tolik zkušeností nemají. My pořadatelé musíme během závodu určovat hranice, co je ještě pokus o překonání sebe sama a kde už jde o hazard se zdravím. Navíc i obyčejná bouřka nebo silnější vítr mohou v horách nadělat spoustu nepříjemností. Když se vám třítisícové pole roztáhne po celých Beskydech v hada dlouhého 60 kilometrů, tak je opravdu náročné mít všechny pod kontrolou.“

Jaké máš s B7 ambice do budoucna?

„Naším cílem je, aby byla Sedmička nadále top závodem. Aspektů, na kterých se dá pracovat, jsou mraky. Ochrana přírody, měření časů, zpracování výsledků, občerstvovačky, zázemí pro závodníky, školení pořadatelů… V Česku už má závod svoje jméno, takže bychom jej rádi prosadili i za hranicemi. Chtěli bychom na start přilákat víc cizinců z okolních států, hlavně Slováků. Příští rok nás čeká jubilejní sedmý ročník, pro který bychom rádi získali status česko-slovenského mistrovství. Hlavní a nejtěžší úkol je dostat k nám na startovku celou slovenskou elitu.“

Zapojuješ se i do organizace dalších závodů?

„Ano, organizujeme také zimní dvacetičtyřho­dinovku na Lysé hoře a v létě vytrvalostní závod na inlinech kolem Olešné přehrady. Nedávno jsme také spustili akci s názvem LH365, což je celoroční projekt měřených výstupů na Lysou horu. Vyhrává ten, kdo za celý rok vystoupí nahoru nejvícekrát. Je to fér soutěž pro každého, protože neměříme čas, ale jen počet výstupů. Přihlásit se může opravdu kdokoliv, od desetiletých dětí až po důchodce.“

Jak má zájemce postupovat, pokud se chce do projektu zapojit?

„Člověk se přihlásí, zaregistruje a dostane čip, který je platný jeden rok. Ten čip musí mít u sebe při každém výstupu na Lysou horu. Na vrcholu je fotobuňka, kde si orazí čip a nechá se vyfotit. To je pro nás důkaz, že jedinec na Lysou horu skutečně vystoupil. Poskytujeme online nonstop servis fotobuňky. Zájemci mohou vyrazit na vrchol v kteroukoliv denní či noční hodinu.“

Vrátíš se v dohledné době k závodění?

„Určitě se budu snažit, protože mi strašně chybí. Nikdy jsem třeba nevynechal účast na svých vlastních závodech, až letos poprvé jsem nešel ani Lysou horu ani Sedmičku. Vždycky jsem se s větším či menším úspěchem snažil na závodech okupovat první desítku, ale to je teď úplné sci-fi. Momentálně se bohužel řadím spíš k těm, kteří by měli problém náročnější závod vůbec dokončit. Takže je pro mě primární, abych se mohl znovu hýbat. Kvalitní umístění na závodech je v tuto chvíli druhořadé.“

Nejen o vzniku Beskydské 7, ale i o sportovních snech Libora Uhra se dočtete v novém čísle Běhej.com, které vyjde 29. října.