Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ROZHOVOR: Na Kunratickou potřebuješ rychlost, sílu a umění běhat v terénu

ROZHOVOR: Na Kunratickou potřebuješ rychlost, sílu a umění běhat v terénu
foto: archiv Romana Skalského

Radek Narovec | 16.11.2017 | přečteno: 3075×

Český Mizuno Team tvoří čtyři lidé – všichni čtyři mají reprezentační zkušenosti v běhu do vrchu a všichni čtyři již poznali chuť vítězství na nejpopulárnějším českém krosu Velké kunratické, naposledy Jan Janů a Kamila Gregorová. Jejich šéf Roman Skalský, spolupořadatel pražských „parkových“ závodů, dokázal poskládat partu, která dokázala vklínit Mizuno mezi lídry českého trailu Salomon a Inov8.

Jak hodnotíš výkon svého týmu na letošní Velké kunratické? Asi nemůžeš být nespokojen…

„Máš pravdu, jsem opravdu velmi spokojený. Před pár dny jsme byli v Itálii, kde jsme běželi italské mistroství ve štafetách. Všichni běželi super výkony a tam jsem nadhodil, že by bylo super vyhrát Velkou kunratickou ve všech kategoriích jako loni a stát na stupních v barvách Mizuna. Podařilo se to, až na mě. (úsměv) Byl jsem druhý ve čtyřicítkách.“

Čím byl letošní ročník specifický?

„Pro nás právě v obhajobě loňských prvenství. Snažit se obhájit první místo z předešlých let je těžké, ale hned třikrát?!? To už je hop, nebo trop.“

Radil jsi něco svým svěřencům?

„Nic jsem radit nemusel. Všichni jsou velmi zkušení běžci a sami dobře ví, co je potřeba. Radil jsem jen loni Honzovi Janů, při jeho prvním startu a on to zvládl na výbornou. Letos dokonce o vteřinu překonal můj nejrychlejší čas z roku 2000.“

Chyběl letos někdo z velkých favoritů?

„Neběžel Robert Krupička, se kterým jsem mluvil týden před Kunratickou, a Ondra Fejfar (pozn.red.: byl po nemoci). Honza letos ale běžel tak rychle, že by to na celkovém výsledku asi nic nezměnilo.“ (úsměv)

Komu trať Velké kunratické nejvíc vyhovuje? Vrchařům? Sprinterům?

„Když se podíváš zpět do výsledků za posledních 15 let, tak to vyhráli běžci, kteří běhají v terénu (vrchaři, orienťáci, krosaři). Kunratická má specifickou trať, kde potřebuješ rychlost, sílu a umění běhat v terénu, kde se často mění tempo a povrch. To dráhovým běžcům moc nevyhovuje. Vrchař nebo orienťák občas v závodě použije i ruce, opře se do kolen, kdežto dráhový běžec (sprintér) požívá jen nohy.“

Dá se na ni dozrát, nebo jsou spíš zapotřebí rychlé nohy a velké plíce?

„To je asi různé. Někdo ji běhá už odmala, pak přejde mezi muže a postupem času se zlepšuje, zraje. Když jsem ji běžel poprvé, tak jsem to vyhrál a vůbec neznal trať! Další roky jsem sice vítězství zopakoval, ale už ne v tak dobrém čase. Honza taktéž běžel loni poprvé, vyhrál a letos vítězství zopakoval. Běžec se prostě musí potkat s dobrou formou a pak je úplně jedno, jestli ten závod někdy běžel a trať dokonale zná, nebo vůbec. Musí se jen dobře pohybovat v terénu a umět se zmáčknout.“

Býval jsi a pořád jsi skvělým vrchařem. Jak vidíš budoucnost českého běhu do vrchu? Je skyrunning, ultratrail a dneska i třeba towerrunning velkou konkurencí?

„To je otázka na dlouhé povídání, snad na samotný článek. V posledních letech popularita běhu do vrchu hodně stoupla. Už jen zařazením ME a MS pod křídla IAAF a tím pádem také zařazení těchto závodů do kalendáře Českého atletického svazu se běh do vrchu hodně zpopularizoval. Je to ale i dobou. Prožíváme jeden velký běžecký boom. Dříve na závodech bylo pár nadšenců a dnes je na nich narváno, organizátoři hlásí naplněnou kapacitu. Skyrunning, ultratrail nebo towerruninng… To je jedno, každý má svoji cílovou skupinu. Uvidíme během pár let, kam se to vyvine. Sám jsem zvědav.“

Věk nezastavíš, je ti 42 let. Lákají tě veteránské šampionáty?

„Ne, vůbec. (smích) Šampionáty a velké závody jsem běhal ve své vrcholné formě, když jsem věděl, že mám šanci bojovat o přední příčky. Teď už je motivace pryč.“

Jak moc tě pohlcuje manažerská práce?

„Někdy toho je docela dost, ale je to spíše koníček. Jsem rád, že jsem zůstal u sportu a mohu být stále mezi běžci.“

Vytvořili jste doma silný tým běhající pod značkou Mizuno. Jaké máte ambice?

„Především zvýraznit značku Mizuno mezi běžci. Chceme společně s vedením českého zastoupení značky ukázat, že japonské Mizuno je špičkovou běžeckou firmou, která v poslední době rozšířila svoje pole působnosti do trailrunningu. A zatím se nám to daří.“

Zatím ale ne tak, že byste se sportem uživili. Uvažuješ o tom být naplno manažerem?

„Pracuji jako kondiční trenér v Mariánských Lázních a od loňska jsme začali s Honzou Mrázkem organizovat sérii závodů v Praze. (pozn.red. populární Prague Park Races) O práci manažera na plný úvazek jsem zatím neuvažoval.“

Sám stále závodíš, trénuješ se svými mladíky?

„Běhám pořád, ale tréninkem se to už nazvat nedá. Tedy pokud beru, jak jsem trénoval dříve. Chodím běhat cca 4× do týdne 12 –14 km v tempu 4 min na km. Letos jsem běžel opravdu jen pár závodů a jedním z nich byla Velká kunratická. Čtrnáct dní před závodem jsem tam zařadil pár rychlejších úseků, aby mě Pavla s Kamčou nakonec neporazily. Už tím pomalu začaly vyhrožovat. (smích) Jsou fakt dobré.“

Máte týmový tréninkový areál?

„Nemáme. Každý trénuje sám. Holky se někdy domluví a sejdou se na horách nebo na nějakém reprezentačním soustředění. Každý je individualista a potřebuje svoje podmínky.“

Dá se v Česku kvalitně trénovat na evropské vrchy?

„Určitě dá. Já sám jsem trénoval v Mariánských Lázních, kde jsou kopce maximálně 900 m.n.m. Všechny klusy a tempa do 4 minut na km jsem běhal v terénu, dělal jsem různé modifikace. Z jara jsem se potřeboval na max. dvou závodech venku rozběhnout, abych si zvykl opět na zátěž, a poté jsem spíše mezi vrchy trénoval na rovině, jelikož je potřeba zapojit taky jiné svaly a neztratit rychlost. Honza Janů studuje a trénuje v Pardubicích a tam těch kopců moc není, tréninkový plán má vcelku stejný.“

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Radek Narovec muž 16.11.2017 08:41:09

Český Mizuno Team tvoří čtyři lidé – všichni čtyři mají reprezentační zkušenosti v běhu do vrchu a všichni čtyři již poznali chuť vítězství na nejpopulárnějším českém krosu Velké kunratické, naposledy Jan Janů a Kamila Gregorová. Jejich šéf Roman Skalský, spolupořadatel pražských „parkových“ závodů, dokázal poskládat partu, která dokázala vklínit Mizuno mezi lídry oboru Salomon a Inov8.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.