Kde nyní jsi a jak probíhá regenerace?

“Byl jsem stále v Praze, ale už se vracím domů do Švýcarska. Jsem vyčerpaný, mám naražené koleno z pádu před cílem. Regenerace probíhá úměrně vynaloženému úsilí.” (úsměv)

A to bylo převeliké! Ale k tomu se dostaneme. Jak vypadala tvá příprava na mistrovský maraton?

“Příprava se odehrála bez větších zdravotních komplikací. Měl jsem pouze jednu krizi, deset dní před startem maratonu: Tělo na jeden den přestalo trávit, zvracel jsem, díky tomu jsem byl vyčerpaný a dehydrovaný, dvakrát jsem omdlel a nebyl jsem schopný se držet na nohou. Tělo se z toho ale oklepalo rychle a do závodu jsem šel připravený.”

Pane jo, jeden by v tomto stavu účast určitě odvolal. Musel jsi mít určitě silnou motivaci a vůli. Šel jsi do toho s tím, že chceš vyhrát?

“Soustředil jsem se na dílčí cíle závodu, tedy správné tempo, stravování a dobré naladění. Tento rok si na sebe kladu mnohem menší tlak a paradoxně se to pozitivně projevuje na mých výsledcích, které si také mnohem víc užívám. Nejsem pouze běžec, a nikdy nebudu. Jsem také pěvec, student, pracuji na psychologické klinice. Co se týče sportu, jsem amatér.”

S výkonnostní hodně dobrého atleta… Dělal jsi nějaké zásahy do stravy?

“Ano, jím mnohem více než dříve. A nese to ovoce. Už nesleduju kolik vážím, ale jak se cítím, váha přestala být tak důležitá, ani nevím, kolik teď mám. Vrcholový sport není o zdraví, proto, co se stravy týče, musím dělat pro tělo maximum v rámci možností.”

Už od začátku jsi na nic nečekal a šel dopředu před ostatní Čechy. Věřil sis?

“Ano, věřil jsem si! Hodně jsem pracoval na psychice. Mám ambice i pokoru, pro maraton obojí klíčové. Neřešil jsem ostatní, věděl jsem, jak chci běžet. Bohužel jsem byl takřka celý závod osamocen, nebo v trojici (poté dvojici), kde spolupráce úplně nefungovala. Od startu jsem běžel před ostatními Čechy, ale nebyl to můj primární záměr. Já běžel jak jsem chtěl, ostatní také. Prostě se to tak odehrálo.”

Řada běžců vypadala strhaně, ochlazení přišlo asi moc pozdě (až v samotný den závodu)? Nebo za tím byly i jiné faktory?

“Já na teplo dost reaguji, byl jsem taky dost unavený, ale věděl jsem, že je to vedrem a že to v den závodu bude v pořádku. Maraton byl poznamenaný především silným větrem, na který jsem byl sám. V tom jsem měl obrovskou nevýhodu proti ostatním Čechům, kde kluci podle záběrů, co jsem viděl, běželi spolu, navíc s nejlepšími ženami a jejich pacemakery. Teplo pak přišlo taky, ale mohlo to být horší. Zvládl jsem stravování a pití před a při závodě, zvracel jsem jen trochu, až v cíli, to bylo klíčové.”

Co si pamatuješ z doběhu a momentů po něm? Na Instagramu už to bereš s humorem, ale moc nechybělo a třeba Vítek tě předběhl. O zdraví nemluvě.

“Závod se mi běžel velmi hladce a komfortně až do 36. kilometru, pak to začalo být dost náročné a poslední dva kilometry to byla už jen čistá bolest. Myslím, že to bylo i dost o psychice, hlava i tělo vypnuly na modrém koberci v cílové rovince. Ale do cíle jsem se dostal na prvním místě. Zvracel jsem, hned mě někdo sebral a odvezl na kapačku. Nebyl jsem si vůbec jistej, zda jsem vyhrál, v hlavě jsem měl prázdno, sestra mě pak ujistila, že ano, když jsem ležel ve zdravotnickém stanu. Obrovsky se mi ulevilo.”

Věděl jsi o dotírajícím Vítkovi? Nakonec vás dělilo jen osm vteřin…

“Viděl jsem záběry ze závodu, bylo to dramatické, s Vítkem jsme do toho oba dali maximum, zachránil jsem se náskokem, který jsem si na těch 42 kilometrech vytvořil. Od začátku jsem netaktizoval a běžel si svůj závod a to se vyplatilo.”

I Vítek po závodě konstatoval, že ty jdeš vždy na maximum a někdy i o kousek za maximální hranici.

“Sport nedělám pro zdraví, rozhodně nejsem vzor pro ostatní. Dělám to, co miluji, jak nejlépe dovedu. Na instagram si nechodím stěžovat, jsem autentický a rád si ze sebe i trochu dělám legraci. Tento maraton a vše, co mu předcházelo, byl pro mě šílený příběh.”

Který skončil tvým mistrovským zápisem, vůbec prvním v tvé kariéře. Letos šlo pod 2:27 hned deset českých borců, a to ještě pár skvělých jmen chybělo či na maratonskou premiéru čeká. Příslib do budoucna?

“Maraton je nepředvídatelný. Všem přeji, aby zaběhli časy, na které mají natrénováno. A to samé si přeji pro sebe, mám tam pořád spoustu rezerv. Nicméně Pražský maraton je velmi specifický. Je krásný a pro mě unikátní, ale existují i rychlejší tratě.”

Kdo je podle tebe aktuálně nejlepší český vytrvalec? A kdo jím bude třeba za rok, dva?

“Přeji nám všem jen to nejlepší! Běhám pro sebe a okolí tolik neřeším. Nemám důvod nás srovnávat. Jsem v přítomnosti.”

Ptát se tě na rezervy po tom hrozivém doběhu je nyní asi mimo, ale přesto. Jsi mladý, trénuješ se skvělými borci, přemýšlíš jinak?

“Rezerv mám mnoho, především v regeneraci a stravě. Vše se ale lepší. Poslední dva roky trénuji takřka výhradně sám. Moje tréninková skupina se připravuje na kratší tratě, což znamená, že máme naprosto odlišné tréninkové plány. Dva týdny před maratonem jsem také změnil trenéra, a opustil tak tréninkovou skupinu. Nyní se připravuji u Václava Janouška, trenéra Moiry Stewartové, vyladili jsme spolu na maraton a jen dělám, co můžu, abych byl dobrým svěřencem. Potřebuji čas, je mi pouze 24 let, na maraton pořád velmi mladý věk.”

Vašek je určitě skvělou volbou, je to mistr citlivých běžeckých duší! Prozradíš své další běžecké záměry? Nejbližší, i ty dlouhodobější.

“Své běžecké záměry musím skloubit s těmi neběžeckými. V pondělí mne čeká zkouška ze zpěvu, poté další tři koncerty. Zakončení magistra z klinické psychologie, tedy prezentace diplomové práce… Co se týče běžeckých závodů, jsem přihlášen na maraton do Valencie a už teď se moc těším. Předtím bych rád šel alespoň jeden půlmaraton a jednu desítku. To vše ale musím probrat s trenérem.”

Dáváš běhání fakt maximum, není to někdy až za hranou?

“Může to tak působit, ale dává mi to smysl. Rozhodně to nikomu nedoporučuji a nechci nikoho nabádat k ničemu podobnému. Přijde mi, že celkově můj život je i na mě občas za hranou, včetně závodění, ale cítím, že tohle jsem já. Není to pokaždé ten nejhezčí obrázek, ale cítím v tom svou autenticitu. Za svůj život a běh ale zodpovídám jen sám sobě, proto si do věcí nenechám moc mluvit. Naslouchám, ale nenásleduji slepě. A neposlouchám ty, kterým bych si nikdy neřekl o radu.”

Máš běžecké vzory?

“Nemám. Je plno lidí, kteří mě inspirují! Snažím se v nich vidět to nejlepší a pracovat sám na sobě.”

Tvá oblíbená značka? Boty, hodinky…

“Aktuálně Nike a Garmin, ale to se může změnit. Na značkách nelpím.”

Máš motivační motto?

“Nemám. Není to o jednom mottu, ale o celkovém mindsetu. Mám spíše sadu věcí, které si připomínám, když se daří méně. Tento rok se konkrétně soustředím na to, že běh dělám pro sebe, chci z něj mít radost a dobrý pocit, nehledě na výsledky. A ve finále mám oboje!”