Jak hodnotíš uplynulou sezonu, kterou jsi vyšperkovala stříbrem na krosovém mistrovství?

„Spokojená jsem hodně. Myslím, že se mi sezona povedla nad moje očekávání, zlepšila jsem si osobáky na hlavní tratě (pozn.red.: 5 000 m a 10 000 m) o minutu.“

Které závody jsi absolvovala?

„Mistrovství ČR jsem absolvovala všechny, kromě silničního mistrovství. Z hlavních závodů pak Evropský pohár na 10 000 m v Minsku, Evropský pohár družstev v Lille, kde jsem běžela 5 000 m. Vrcholem mojí sezony pak bylo mistrovství Evropy do 22 let, kde jsem se rozhodovala mezi desítkou a pětkou. Nakonec jsem zvolila pětku a doběhla na sedmém místě. To byl pro mě velký úspěch a beru to jako svůj nejlepší výsledek. Na závěr roku jsem běžela ME v přespolním běhu, které se mi nepovedlo zrovna podle mých představ, do závodu jsem šla s většími ambicemi.“

Nezmínila jsi ten stříbrný úspěch na republikovém krosovém šampionátu. Jak jej hodnotíš?

„Jako překvapení! Ten závod se mi hodně povedl, měla jsem dobře vyladěno a ten den mi všechno sedlo, jak tempo, tak trať. Závod byl rozběhnutý tempem, které mi vyhovovalo. Držely jsme se skupinka pěti holek první dvě kola. Ve třetím jsem zkusila zrychlit a zůstaly jsme jen se Simčou (Vrzalovou, pozn.red.). Poslední kolo jsem na ni už bohužel nestačila.“

Tato medaile patří mezi tvoje dosavadní největší úspěchy. Vzpomeneš si na své běžecké začátky?

„Běhat jsem začínala ve čtrnácti letech, někdy v deváté třídě. Chodila jsem na atletiku do mamky kroužku u nás v Chuchli, asi po roce nebo po dvou jsem přešla na Spartak Praha 4.“

Běháš raději na dráze, silnici nebo v přírodě? Nebo máš ráda všechno?

„Nejraději mám dlouhé výběhy v přírodě, u nás v lesích a po polích a po silnici podél řeky. Nevím, co mám ráda víc. Většinou záleží na náladě a jak jsem zrovna unavená. Podél řeky na cyklostezku jdu běhat, pokud mám unavené nohy. Na dráhu se vždycky těším v létě, hlavně protože ji mám spojenou s teplem. V zimě mi dráha moc příjemná není, jelikož tréninky začínají až za tmy a náš stadion má velmi slabé osvětlení, tak to působí depresivně a to má pak i vliv na celý trénink.“

Oba tví rodiče jsou úspěšnými běžci. Matka Miriam má osobák na desítce pod 35 minut a otec Eddie uměl maraton kolem 2 hodin a 20 minut. Předávají ti své zkušenosti a jsou ti oporou?

„Ano, kecají mi do toho. (smích) Samozřejmě v tom dobrém. Ale hlavně mě velmi podporují, objíždějí spoustu závodů, aby mi mohli fandit.“

Jak vypadají tvé současné tréninkové podmínky?

„Podmínky mám velmi dobré, máme velkou tréninkovou skupinu, převážně kluků, kteří mi hodně pomáhají s tempem. Vždycky mě to vytáhne nahoru. Holky ze skupiny pak se mnou častěji absolvují soustředění. Pořád mám s kým běhat. Jinak momentálně zimní přípravu absolvujeme hodně v atletické hale na Strahově a i v oddílové posilovně, samozřejmě tréninky venku jsou taky zahrnuty. Trénuji v atletickém oddíle Spartak Praha 4 u trenéra Václava Janouška.“

Vstupuješ do další sezony. S jakým cílem a ambicí?

„Jelikož mě letos už nezachrání žádné závody do 22 let, kde byly lehčí limity, cíle budu mít spíše v posouvání svých osobních rekordů. S trenérem jsme mluvili o splnění limitu na Evropský pohár na 10 000 metrů v Londýně. Limity na ME v Berlíně jsou těžké, ale loni jsem si taky zlepšila časy o minutu, třeba se mi povede něco podobného i letos. Rozhodně nebudu limity honit jako zběsilá, dám tomu pár pokusů. Pokud to nevyjde, tak to prostě nevyjde. Závody dopředu na celý rok neplánuju. Samozřejmostí jsou republikové šampionáty, na které ladíme, ale záleží taky na zdraví.“

Prozradila bys svůj nejoblíbenější závod? Čím je pro tebe zvláštní?

„Už šest let se ráda vracím na jeden dvojzávod do italské Bielly. Nemůžu říct, že by byl nejoblíbenější, ale jezdím tam od dorostenek, tak na tom asi něco bude.“

Jaký je tvůj běžecký sen?

„Jako většina sportovců mám sen olympiádu, ale jestli se tam dostanu, je ve hvězdách. Samozřejmě budu makat, abych se tam dostala. Nejdřív se musím držet při zemi a cílit mezi českou a evropskou úroveň.“

A běžecký vzor?

„Už delší dobu fandím skotské běžkyni Lauře Muir. Je to neuvěřitelný dříč a dokáže držet tempo s africkými běžkyněmi, což je dneska velmi obdivuhodné. V juniorském věku jsme běhaly podobné časy, to je pro mě velká motivace.“