Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Příští sezona bude tečkou za mou kariérou, říká stříbrný světový vrchař

Příští sezona bude tečkou za mou kariérou, říká stříbrný světový vrchař
foto: Petr Kostovič (archivní foto)

Daniela Havránková | 26.06.2018 | přečteno: 2857×

Letos 40letý Robert Krupička vybojoval stříbro na nedělním MS v dlouhém horském běhu do vrchu a dočkal se i – jak sám říká – nečekané perličky, v níž už moc nevěřil, v podobě týmového zlata. Jak to bude s jeho avizovaným koncem závodění, když ukazuje, že i ve svém věku patří ke světové vrchařské špičce?

Jak těžký byl závod vzhledem k podmínkám, tedy chladu, dešti a větru, které v Krkonoších panovaly?

„Mně osobně a myslím, že i ostatním českým klukům, chladnější a třeba i deštivé podmínky vyhovují. Jakýkoliv závod běžený na výsledek s maximálním úsilím je velmi těžký a tento nebyl výjimkou. Myslím, že nám oproti konkurenci také výrazně pomohlo skorodomácí prostředí a trať podobná našim tréninkovým kopcům (úsměv)."

Chvíli jsi běžel i na čele, jak přesně se závod z tvého pohledu vyvíjel?

„Závod jsem rozbíhal rozumně okolo dvacátého místa. Na třetí místo jsem se postupně propracoval při náročném stoupání na první Sněžku. Vedl jsem pouze v závěrečném druhém kole na vrcholu Sněžky, kde jsem předběhl dva vedoucí Američany. O první místo jsem pak přišel v závěrečném seběhu ze Sněžky do cíle.“

Jak vnímáš druhé místo z MS v rámci své kariéry? Zraješ věkem?

„Že bych zrál věkem, si nemyslím (úsměv). Řekl bych, že celou svoji sportovní kariéru se udržuju stále na vysoké výkonnostní úrovni a u takto silově-vytrvalostní disciplíny není ještě věk okolo čtyřicítky hlavním limitujícím faktorem. Medaili z mistrovství světa takto na konci mé sportovní kariéry vnímám jako perličku, ve kterou jsem už nevěřil (úsměv).“

Měl jsi za sebou nějakou speciální přípravu směrem k závodu? Pomohla družstvu znalost trati?

„Na úplně speciální přípravu vzhledem ke skyrunningovému závodu Zegama – Aizkorri, který se konal před čtyřmi týdny, nebylo moc prostoru (Robert doběhl na skvělém 11. místě, pozn. red.). Každopádně jsem v tréninkovém procesu udělal několik věcí, které fungují a povedlo se. Bohužel jsem se na trénink po závodní trati nedostal kvůli nachlazení, ale naordinované jsme to s Ondrou Fejfarem v tréninkovém plánu měli. Ondra s Milanem Janatou na trati trénovali dvakrát a pomohli všem v týmu s radami, kde a na co si dát pozor.“

Jak byl závod připraven ze strany organizátorů?

„V organizaci samotného závodu bylo pár divočejších věcí, ale nakonec bylo vše ok jako vždycky (úsměv).“

A co fanoušci? Přeci jen, běželo se na tak trochu domácí půdě…

„Myslím, že budu mluvit za všechny české běžce, když řeknu, že nás čeští fanoušci při závodě skvěle podpořili. Všem, co byli na trati nebo i fandili z domova, moc děkujeme! Pomohlo nám to neskutečně!“

Nyní by se klidně dalo říct, že Češi jsou vrchařská velmoc. Nevnímáš to jako paradox vzhledem k našim přírodním podmínkám?

„Samozřejmě za vrchařskou velmoc se považovat můžeme. Podmínky, které skýtají české kopce a hory jsou dostatečné k tomu, abychom se zde mohli na klasické vrchařské závody připravit. Ono v horských závodech je obecně velké množství disciplín a každý běžec se trochu lépe cítí v něčem jiném. Sněžka byla taková trať pro univerzálnější běžce a to, si myslím, právě my Češi jsme.“

Pomáhá, že máte podporu od Českého atletického svazu a že jsou vaše akce regulérně zahrnuty do reprezentačního kalendáře?

„Za vrchaře musím na tomto místě poděkovat českému atletickému svazu za to, že nás plně podporuje a je to určitě znát i na dobrých výsledcích českých vrchařů.“

O víkendu se koná další velká akce, vrchařská Evropa. Nejdou tyhle akce tak trochu proti sobě, co se termínů týče?

„Tyto akce proti sobě jdou, ale opravdu jen trošičku. V podstatě se jedná o dvě odlišné sportovní disciplíny, které běhají i odlišní závodníci. Přirovnal bych to třeba k rozdílu mezi 800 m a 5000 m na dráze. Já i Ondra Fejfar jsme o účasti na ME uvažovali jen právě proto, že jsme univerzálnější běžci.“

A co komerční skyrunningové akce, které lákají elitu? Koná se jich dost, máte teď docela rušno, ne?

„Je to, jak jsem již uvedl. Běžeckých disciplín v horách je až příliš mnoho a každý běžec preferuje více to, co je mu bližší. Klasický skyrunning je od klasického běhu do vrchu v mnohém velmi odlišný.“

Dá se porovnat, jak moc se bere medaile z MS a jak třeba nějaký vyhlášený skyrunningový zá­vod?

„Osobně bych řadil vítězství na MS v běhu do vrchu, MS ve skyrunningu nebo vítězství třeba na Sierre-Zinal či Zegama-Aizkorri na stejnou úroveň.“

Jak po takové porci kilometrů a výškových metrů regeneruješ?

„Rok od roku déle a hůře (smích).“

Tvůj běžecký důchod je, předpokládám, v nedohlednu? Co tě ještě čeká letos?

„Můj běžecký důchod je v dohlednu už několik let, ale výsledky, kterých dosahuji, a lidé okolo, mě stále motivují pokračovat. Vím jistě, že příští sezona bude tečkou za mojí závodní kariérou. Letos bych chtěl ještě běžet závody Sierre-Zinal a možná Dolomitenmanna a MS ve skyrunningu ve Skotsku.“

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

daniela82 žena 26.06.2018 21:12:52

Letos 40letý Robert Krupička vybojoval stříbro na nedělním MS v dlouhém horském běhu do vrchu a dočkal se i – jak sám říká – nečekané perličky, v níž už moc nevěřil, v podobě týmového zlata. Jak to bude s jeho avizovaným koncem závodění, když ukazuje, že i ve svém věku patří ke světové vrchařské špičce?
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.