S čím jsi do běchovického závodu šel? Pomýšlel jsi na titul?

“Rozhodně jsem neměl ambice na první místo. Byl jsem brán jako černý kůň a nikdo moc neočekával, že bych mohl být první. Já osobně jsem si věřil na první pětku a v duchu jsem si přál medaili. Že to vyjde takhle dobře, jsem opravdu nečekal.”

Kde se v tobě vzalo tolik sil na drtivý finiš? Viktor se ani nesnažil ti sekundovat…

“Neřekl bych, že to byl nějaký extra finiš. Celý závod jsem se držel vzadu a snažil se šetřit sílu. Místo toho byl Viktor poměrně dlouhou dobu v čele a udával tempo. Já jsem se ho jen držel, a když jsem atakoval, tak už neměl dostatek energie. Možná to bylo i tím, že dva týdny zpátky běžel Vltava Run a hodně to tam řezal. Já tam byl sice taky, ale protože jsem věděl do čeho jdu, tak jsem to tolik nehrotil a běžel všechny úseky na dobrý pocit.”

Nestartoval Kuba Zemaník, myslíš, že bys měl i na něj?

“To nedokážu říct. Kuba je výborný běžec, a co předvedl minulý rok, bylo nádherný. Kdyby tam byl a začal to trhat kolem sedmého kilometru, tak bych se taky držel. Ale jak by to dopadlo potom, tak to nevím.”

Cítíš na desítce mimo dráhu ještě rezervu? Jsi pořád mladý…

“Určitě, jak už jsem říkal minulý rok, mám velké cíle. Chce to jen čas a správný trénink. Róbert Štefko, který je mým trenérem, odvádí výbornou práci a já mu věřím každé slovo. Vše má hlavu a patu, takže ani nemám potřebu nějak odporovat. Bere v potaz i můj náročný režim práce-škola. Chápe, že se musím něčím živit a že musím myslet na budoucnost. Proto dostávám tréninkové plány na měsíc dopředu, to mi hodně vyhovuje. Vždy se na nový těším. Zároveň věří, že má vše svůj čas a bere tréninkovou intenzitu pěkně postupně a myslí na budoucnost a na mé zdraví.”

Co vše se u tebe dělo od loňského léta, kdy jsme si podrobně povídali pro tištěné Běhej?

“Stalo se několik zásadních věcí. Změnil jsem trenéra a pracovní pozici. Dále jsem pomohl vytvořit super tréninkovou skupinu zvanou AKBK, která se skládá z výborných běžců. S nimi jsem absolvoval celou zimní přípravu, velkou část jarní přípravy a běháme spolu doteď minimálně klusy. Dále jsem si zaběhl kopu skvělých osobáku od 1000 m do 10 km. Nejvíce si cením osobáku na 3.000 m 8:17 a 5.000 m 14:22. Mimo to jsem získal plno medailí a hlavně nová přátelství.” 

Nyní tě čeká půlmaraton ve Španělsku v Barceloně…

“Ano, přesně tak. Trenér mi řekl, že se můžu takhle na konci sezony vyzávodit na silnici a zaběhnout si, co budu chtít. Maraton byl moc dlouhý, a tak další jasnou volbou byl půlmaraton. Dostal jsem od Top4Running možnost startovat na půlmaratonu v Barceloně, a tak jsem to hned spojil. Podle toho jsem i uzpůsobil konec sezony, abych si mohl dostatečně odpočinout.”

Cítíš životní formu? Máš osobák 1:08:53, padne?

“Vím, že jsem na tom nejlépe, co jsem kdy byl. Výsledky to dokazují a nikdy jsem takhle neběhal. Proto ani nepochybuji, že si zaběhnu osobák. Otázkou pro mě spíš je, jak moc ho pokořím. Zároveň tomu ale nedávám moc velkou vážnost, jelikož to není trať, na kterou bych se specializoval. Trenér každopádně říkal, že bych měl zvládnout čas kolem 66 minut a 30 sekund. (pozn.red.: lépe za poslední tři roky běželi jen Jirka Homoláč, Vít Pavlišta a Jakub Zemaník) A vždycky, když mi předpovídal nějaký čas, tak se to potvrdilo.”

Kde tě dále letos uvidíme?

“Mimo půlmaraton v Barceloně budu startovat ještě na třech závodech. Bude se jednat o přespolní běh v Mnichově a pak MČR v přespolním běhu. Závěr roku ukončím na silvestrovském běhu. Jinak budu pokračovat v objemové přípravě.” 

Co jsou nyní tvé hlavní distance?

“Hlavní distancí je určitě trať na 5.000 m. Snažíme se ale zařazovat rychlost, a proto hledáváme závody například na 1.500 m. S mým osobákem to ale není lehké, a když jsem chtěl zkusit trať na 800 m, tak jsem bohužel nic nenašel, protože nemám zaběhnutý kvalitní čas, který by mě dostal do dobrého závodu.”

Co ty a maraton? Potřebujeme na této distanci generační obměnu.

“Ke konci sezóny jsem o něm lehce přemýšlel, ale věřím, že není kam spěchat. Až trenér řekne, že je čas ho vyzkoušet, tak do toho půjdu. Teď to ještě není. Stále mám velké mezery na krátkých tratích, takže je potřeba se zaměřit spíš na ně.”

Loni jsi zmiňoval nepříjemné zdravotní problémy, které tě limitovaly v progresu. Jak to vypadá nyní?

“Od roku 2019 jsem močil vždy po náročném tréninku a závodu krev. Žádný doktor si s tím nevěděl rady a říkali, že jsem v pořádku. Jenže to nebylo úplně lehké na moji psychiku a dost jsem s tím bojoval. Dokonce tak moc, že mě potkaly tuhle zimu i panické ataky. Pak jsem ale byl na vyšetření v Motole, kde mě pomohli výborní doktoři. Zjistili, že mám vrozenou vadu, která pravděpodobně způsobuje již zmiňovanou krev v moči. Od té doby se mi psychicky ulevilo a panické ataky přestaly, ale stále se muselo dál řešit, jestli půjdu na operaci. Pak to ale – to bylo po MČR na dráze ve Zlíně – najednou přestalo a od té doby to nesleduji, tak snad to tak zůstane.”