Evansovo vítězství přišlo po 174 vyčerpávajících kilometrech a téměř 10 000 metrech převýšení kolem masivu Mont Blanc. Jeho vítězný čas ho postavil na nejvyšší stupínek pódia, které britským mužům unikalo po celou 21letou historii závodu, což znamená nejen osobní vítězství, ale i milník pro britský trail running.

Před dvěma lety zažil Evans jednu z nejdramatič­tějších epizod UTMB, když se ztratil na trase při zhoršujících se povětrnostních podmínkách. Záchranné týmy ho nakonec našly dezorientovaného a podchlazeného, následovalo DNF a hospitalizace a obavy celého sportovního světa o jeho zdraví a přemýšlení o smysluplnosti tohoto typu závodů. „Tehdy mne to naučilo, že hory se nestarají o vaše očekávání nebo vaše ego. Vyžadují respekt, přípravu a pokoru,“ říkal před letošním ročníkem.

Vojenská disciplína vštěpovaná během jeho služby u Welsh Guards v Sandhurst se stala jeho základem pro fyzickou i mentální obnovu. Evans přistupoval ke svému comebacku s metodickou přesností vojenské operace, analyzoval každý aspekt svého neúspěchu v roce 2023 a systematicky řešil každou slabinu.

Evansova cesta k tomuto okamžiku začala daleko od Alp, na ragbyových hřištích, kde kdysi zkoušel v Harlequins a reprezentoval anglické školáky. Jeho atletická dráha začala až během vojenské služby, když objevil nadání pro vytrvalostní běh během výcvikových cvičení.

„Pamatuji si, když jsem poprvé běžel hodiny ve velšských horách během vojenského cvičení,“ vzpomínal kdysi Evans. „Něco se mi rozsvítilo. Bolest se stala účelem, utrpení se stalo silou.“ A samozřejmě pomohla i sázka. Díky ní se v roce 2017 dostal na třetí pozici na Marathon des Sables 2017 a chytil novou chuť do ultraběhu. Jeho tréninkový režim kombinuje vojensky inspirovanou disciplínu s nejmodernější sportovní vědou. Pečlivě sleduje každou metriku – variabilitu srdeční frekvence, kvalitu spánku, nutriční příjem a markery regenerace – zachází s tělem jako s přesným nástrojem.

Jeho nutriční strategie, vyvinutá prostřednictvím let experimentování a neúspěchů, se stala legendární. Evans konzumuje více než 100 gramů sacharidů za hodinu během závodů, především prostřednictvím produktů Maurten, udržuje energetické hladiny, které mu umožňují tlačit tempo, když konkurenti začnou slábnout. Na UTMB tak odvařil všechny soupeře, kde oni vláčně stoupali, on běžel. Kde zakopávali o kořeny při sebězích, on působil téměř svěže.

Evans vstoupil do letošní sezony razantně: Jeho přesvědčivé vítězství na Arc of Attrition 50 v lednu bylo signálem, že je ve své nejlepší formě. Výhra na Tenerife Bluetrail by UTMB ukázala jeho taktický vývoj a obnovenou sílu. Nicméně DNF na Ultra-Trail Snowdonia a osmé místo na Lavaredo Ultra Trail připomněly, že ultraběh umí pokořit i ty nejpřipravenější.

Jenže Evanse to ještě víc nakoplo. „Každý závod vás něco naučí,“ vysvětloval. „Výhry vás učí, co funguje, ale těžké dny vás učí, kdo jste.“

Od pátečního startu v 17:45 v Chamonix Evans ukázal taktickou vyspělost. Místo aby se nechal vtáhnout do brzkých tempových bitev, běžel svůj vlastní závod. Trpělivě čekal. Protože věděl, že stomílovka se rozhoduje až ve druhé půlce.

Jeho strategie se dokonale rozvíjela přes noc, respektive nad ránem. Zatímco ostatní slábli, Evansovy mezičasy odhalovaly konzistenci, kterou by si mohl nechat patentovat. Pomalu ale jistě se sunul pořadím až na čelo. Z Arnouvaz vybíhal mezi čtvrtou a pátou ranní jako první a ve stoupání na nejvyšší bod trasy na Grand Col Ferret svou dominanci potvrdil. Pramálo mu vadila mlha, vítr a déšť. Neděsil ho ani pohled na sněhové pláně a teploty prakticky na nule.

Na čele se usadil na další dlouhé hodiny. A užíval si to naplno. Jako třeba průběh davy necelých 20 km před cílem. Ve Vallorcine to vypadalo jak na Tour de France či Solarer Bergu v Rothu! A Evans natěšené fanoušky, kteří uskakovali těsně před ním a běžícím kameramanem, ještě více rozpumpovával. Už neměl soupeře!

Jak moc si užíval masy lidí v Chamonix. Převzal od fanoušků britskou vlajku, zastavil se metr před cílovou páskou a zasalutoval, jak je pro něj typické. Tóny Dobytí ráje od Vangelise tak moc rezonovaly s emocemi, které s ním prožívaly desítky tisíc diváků kolem.

Kdyby salutování protáhl o dvě sekundy, mohl cílový čas zaokrouhlit na kouzelných 19:19. Na druhého v pořadí, Američana Bena Dhimana, musel čekat půl hodiny! Domů si vítěz poveze šek na 20 tisíc euro, pravděpodobně nejvyšší sumu, která kdy byla na bězích mimo silnici vyplacena.

Toto vítězství má pro Evanse ale zvláštní význam nad rámec atletického úspěchu. V květnu se stal otcem, což přidalo nový rozměr k jeho motivaci. Jeho manželka Sophie Coldwell, sama profesionální triatlonistka, rozumí obětem vyžadovaným na elitní sportovní úrovni. V cíli Toma čekala s dcerou a byl to hodně dojemný moment: „Anything is achievable. Dokážete všechno,“ byla jeho slova v prvním rozhovoru v cíli. „Prostě jsem chtěl podat takový výkon, abych se pak mohl podívat na sebe v zrcadle a být na sebe pyšný!“

Vítězství znamená také hodně pro britský trail running. Zatímco Velká Británie celé generace produkovala světové fell runnery, na úspěch na UTMB čekala. Evansův průlom by mohl inspirovat novou generaci britských trail runner! Na třetím místě dnes navíc finišoval Josh Wade, taktéž z Velké Británie…

Bohužel, jako se radují Britové, fandové českého ultra se letos nedočkali. Do Chamonix odcestovala historicky nejsilnější výprava. Ale Marek Causidis po 80 km odstoupil ze slibné 18. příčky, protože střevní potíže prodělané v týdnu před startem se prostě nemohly na jeho zdraví nepodepsat.

Naopak Aleš Sedlák pokračuje ve skvělých a konzistentních představeních. Doběhl třetí ve své věkové kategorii M35–39, celkově na 33. příčce v mužích. Vylepšil si i osobák na 24:24:37 na trase, která byla letos o něco zkrácena kvůli nepřízni počasí v technickém úseku, zato ale tento ročník doprovázel silný déšť a zima. Šedesáté druhé místo a čas 26:15:21 určitě nebudou těšit Tomáše Štveráka, skvěle běžící 46letý Jirka Petr v posledních fázích před sebe pustil Zdendu Hrušku, který si lépe rozvrhnul síly.

V ženách se dočkala vítězství Novozélanďanka Ruth Croft (skvělých 22:56:23). Je to historický zápis – stane se první ženu v historii UTMB, která vyhrála UTMB, OCC a CCC. Favorizovaná Courtney Dauwalter dlouho vedla, ale úplně odešla, poslední desítky kilometrů střídala pomalý běh s chůzí. Zranění? Nějaká chyba v přísunu živin? Vůbec na ní nebyl hezký pohled a ztrácela jednu pozici za druhou. Obdivuhodné jen bylo, jakou měla vůli dokončit!!!

VÝSLEDKY ZÁVODU