Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ORIENTAČNÍ BĚH: Tak trochu jiný běh

ORIENTAČNÍ BĚH: Tak trochu jiný běh
foto: Flickr CC (Glutnix)

Tereza Rozehnalová | 05.10.2008 | přečteno: 14563×

Běhám. Pravidelně běhám a ráda běhám. Ale chce to něco víc. Maratonská hranice je už dávno pokořena, tak co dál. Vydat se na nějaký extrém a likvidovat tělo za živa? Či si k běhu přidat něco navíc, buď kolo či plavání a nebo buzolu? Jak můžu ale vzít do ruky kompas, když prý stejně  neumím číst v mapách?

Kdo se rozhodl jednou běhat, vysní si cíl, který dřív nebo později zdolá. Pak ho zdolá ještě párkrát, vylepší si čas, vzpomínky a boty a kouká, co by mělo být pro něho další výzvou. I já. Přece to ale nezabalím, když už všichni okolo ví, že všude s sebou tahám běžecké boty, nebo nezačnu dělat něco jiného, když už o tom dokážu i psát. Kam se ale nasměrovat?

Jakékoliv extrémní záležitosti předem vypouštím z hlavy. Co mě stojí sil se vůbec donutit a přidat v objemech, když se blíží právě ten maraton. Natož abych přidávala ještě víc! Víc kilometrů, víc bolesti, víc oběhaných bot… Ekonomické hledisko je přece jasným argumentem, ten rodina ocení, do extrému nejdu. Zatím.

Taktéž nemůžu po svém těle chtít, když po hodině doběhne domů, aby se ještě vydalo někam na kole či se máchalo v chlóru. Z kola mě bolí zadek a bojím se sjezdů. Dalo mi hodně práce překonat hrůzu a pustit brzdy, aby mě chytil radar a naměřil rovných 27 km/h z kopce. Záměrně mlčím o pravé a levé brzdě, stále ještě nevím, která je zadní. No a sloupat se jak had z kůže po každé návštěvě bazénu, to taky nemusím.

Něco si vymluvím sama, něco je mi předem rozmluveno. Co takhle orientační běh? Pěkně s mapou někde po lese se proběhnu, občas přes kontrolní stanoviště, žádné masy v ulicích, žádný smog, jen jehličí, cestičky, srnečci, prostě ideál. Předem vytyčená trasa, žádné překvapení. Jsem ale žena a ty přece neumí číst v mapách. Tak jak se s tím poperu?

Dle obecně platného tvrzení nejsem schopna se zorientovat v terénu, najít vrchol kopce, natož umět rozpoznat vrstevnici, nedělám rozdíly mezi vodní a zastavěnou plochou, louky a lesy je to samé, když je to přec zelené. Nic mi ani neříkají puntíky, kostičky, kolečka a jiné obrázky, které jsou stejně tak malé, že ani nestojí za pozornost. Co se tedy stane, když na startu závodu vyfasuji mapu? Zabloudím. Pokud ne hned, tak do příští kontroly zcela jistě. Jsou na takových akcích vůbec nějací dobrovolníci pátrající po zbloudivších závodnicích? Ani nepíšu mužský rod, u nich se takový nedostatek zcela vylučuje. Kdo ho ale přisoudil ženám?

Který vědátor či znalec ženské mentality to řekl jako první? A na základě čeho? Toho bych totiž ráda přesvědčila o opaku. Já to prostě UMÍM. Umím číst v mapě, vím kde je na ni sever, umím používat buzolu a možná bych po pár dnech trápení a hladu určila i souřadnice.  Nutno ale přiznat, že jsem coby žákyně základní školy křižovala lesy v okolí Brna a dokonce nějaký ten závod vyhrála. Nakolik se ale změnily podmínky závodů dnes, nedovedu posoudit. Buzolu mi už do ruky nikdo nesvěří, dospěla jsem v ženu, a ty přece neumějí číst v mapách.

Mám to! Tak pro nás byly vymyšleny navigace. A dá se s nimi běhat?

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Sokolov

Celkem 13617 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:52 (2004)
půlmaraton: 1:31:48 (2004)
maraton: 3:37:28 (2004)

koyama muž 05.10.2008 00:14:55

Motto: Kdo se odváží, zvítězí.
avatar

svirda muž 05.10.2008 18:48:31

Ahoj, orientační běh provozuji už od svých desíti let. (je mi 17 let) Když jsem byl menší, tak jsem stejně jako většina kluků hrál fotbal. Časem jsem si udělal o fotbalistech svůj názor a řekl si, že ten mizerný kolektiv za to nestojí. Díky kamarádovi jsem se tedy dostal k orientačnímu běhu. Když jsem se poprvé dostal na oblastní závody, nevěřil jsem svým očím. Takovou skvělou a přátelskou atmosféru jsem nikde jinde neviděl. Mladí respektovali ty starší, nikdo se s nikým nehádal, nikdo nikomu nenadával za špatný výsledek… Okamžitě jsem si to tu zamiloval. Chvíli mi sice trvalo pochopit mapu, ale časem se do toho člověk dostane a na běh s mapou v ruce nedá dopustit. Pokud nejsou nějaké OB závody, tak se aktivně účastním různých přespoláků, atletických závodů apod. Jsou to také pěkné akce, ale s orientačním během se to nedá vůbec srovnávat. Těžko se to vysvětluje, musíš si to vyzkoušet sama!
Určitě neměj strach o to, že by orienťák neběhaly i ženy. Spíš naopak!!! Třeba v našem oddíle (KOB Sokolov) jsem jediný kluk v mém věku a mám po boku pět dorostenek! Podobné situace jsou i v ostatních oddílech poměrně obvyklé…
Určitě se toho neboj a zkus zabrousit na ofic. stránky svazu: http://www.orientacnibeh. … /index.php
Kdyby něco, tak mi klidně napiš…

administrator 03.04.2010 13:32:36

Běhám. Pravidelně běhám a ráda běhám. Ale chce to něco víc. Maratonská hranice je už dávno pokořena, tak co dál. Vydat se na nějaký extrém a likvidovat tělo za živa? Či si k běhu přidat něco navíc, buď kolo či plavání a nebo buzolu? Jak můžu ale vzít do ruky kompas, když prý stejně  neumím číst v mapách?


Odkaz na článek
avatar

Strakonice

Celkem 831 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:16 (2011)
půlmaraton: 1:52:09 (2011)

VV1967 muž 16.06.2011 14:08:08

„… nejsem schopna se zorientovat v terénu, najít vrchol kopce, natož umět rozpoznat vrstevnici, nedělám rozdíly mezi vodní a zastavěnou plochou, louky a lesy je to samé, když je to přec zelené.“

Ahoj, už jen z tohoto co píšeš soudím, že víš o čem píšeš, takže jsi schopna se naučit i to rozlišovat …

Ono to zase není až tak složité, když se to naučí i malé děti. Např. můj 6 letý syn už běhá sám.

PS: Louka je žlutá …

Motto: Každý orientační běžec chce být mistrem světa.
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.