Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Ultramaraton na Islandu - na dno sil

behej.com | 17.08.2006 | přečteno: 9541×

Island je zemí krásnou, ale nesmírně drsnou. Jeho slavný ultramaratón by si vysloužil spíše jen druhý přívlastek. A přesto jeho účastníci (i ti pokoření) opouštějí ostrov s jasným cílem za rok se vrátit. Dva účastníci přetěžkých 55 km ve špíně a slotě se podělili o zážitky z letošního ročníku a krátké video z loňského ročníku.


datum konání: 15.?ervence 2006
trasa: Landmannalaugar – Thórsmörk
délka: 55 km
?as vít?ze: 5:26:05
?as posledního v cíli: 9:02:26
web,
oficiální fotografie, fotografie Islandu 

Pavlína Hanušová:

Island je pozoruhodná zem?. Lidé jsou milí a ochotní, turist? se zde vyskytuje p?im??ené množství a zem? sama nabízí bohatství termálních pramen? ke koupání, což je pro návšt?vníka uvyklého chlorovanému bazénu nevídaná v?c. Ale aby to turisti (a b?žci) nem?li tak jednoduché, ob?as si p?íroda zahraje s po?asím a všem dá pocítit, že pár metr? od polárního kruhu se mohou t?šit na p?knou slotu.

Byli jsme na ostrov? dva týdny. Po?así se nám p?edstavilo v celém rejst?íku. Zažili jsme úchvatné severské léto, ale i celodenní dešt? a zimu. Nejhorší po?así bylo v den závodu.

Ráno to nevypadalo tak hrozn?. Ovšem to jsme ješt? netušili, co nás po cest? potká. P?ed startem jsem prohlédla vyfasovanou mapu. Byly na ní vyzna?eny celkem t?i brody. To se mi nezdálo zas tak moc. Ale Islan?ané jsou jiní. Za brod považují pouze brod p?es ?eku. N?jaké potoky pro n? nep?edstavují žádnou p?ekážku.

A tak jsem záhy pochopila, že dnes mi na nohy teplo nebude a že hezké po?así je, když nepadají kroupy a poryvy v?tru nám neženou do tvá?e ?edi?ový prach. Ale nezbylo mi, než se s tím prost? smí?it a b?žet. Když to ?lov?k p?ijme, cítí se lépe.

Než jsem to p?ijala, trvalo to hodinu. Hodinu b?hu, kdy jsem rozhodn? nebyla v nejlepší pohod?. N?kde po p?ti kilometrech jsme probíhali oblastí fumarol (výron? plynu) a sirných jezírek. Pokud si chcete vyzkoušet, jaké to je, zapalte si metrák sirných knot? a b?hejte okolo, dokud budou ho?et. Je to skv?lé! Nejvíce m? ovšem rozhodil potok, který z t?ch útvar? vytékal a do kterého jsem omylem šlápla. P?íštích p?t kilometr? jsem p?emýšlela, zda ta tekutina v n?m byla dost silná na to, aby mi trošku „ožrala“ nohu.

Z trat? samotné, tedy z krajiny okolo, nemám tém?? nic. Zm?? brod?, prudkých seb?h? a kopc?, pole lávového prachu a v nejvyšších místech sníh. Hustý déš? a kroupy, prudké poryvy v?tru, které vhán?ly prach do o?í. B?žela jsem sklon?ná a vid?la jen stopy lidí na cest? pod nohama.

Pouze jednou, a to na 30.km, jsem uvid?la ukazatel vzdálenosti. „Thósmork, 25 km“, hlásala cedule. Spo?ítala jsem si ?as. V té chvíli jsem si ješt? myslela, že m? ?asový limit neohrozí. Ohrozil. ?ekala m? dv? výrazn?jší zdržení. P?ib?hla jsem na rozcestí, a nikde žádná zna?ka. „Jsem v háji.“ Zabloudit v islandském vnitrozemí bych necht?la ani v trekových botách a goretexové bund?.

Zachránila m? Islan?anka, která zjevn? ?ešila stejný problém. V blízké chat? se prost? zeptala na cestu. Jinak to byl smolný úsek, v místech, kde jsme zrovna b?žely, nebyla v dohledu ani noha. Pak p?išel brod, krásná ?eka, ale hluboká do p?li stehen, a za ním, aniž jsem to ?ekala, okamžik, který byl asi rozhodujícím faktorem mého neúsp?chu. P?evlékla jsem si kalhoty a boty a vyb?hla na celkem rovinatý úsek s vírou, že te? už m? nezastaví nic. Sn?dla jsem gel, vypila vodu a prost? mi to šlo.

Prudká p?ehá?ka s kroupami m? znovu namo?ila. Pak p?išel další pom?rn? široký brod a s ním poznání, že b?žecká ?ást skon?ila a za?al op?t „boj s horami o ?as“. Dalších pár kilometr? jsem zdolávala snad celou v??nost. Byla to ?edi?ová pouš?. Uprost?ed té pustiny stál džíp a u n?j Islan?an s vodou. Napila jsem se a on mi pop?ál p?kný b?h. No, m?l smysl pro ironii.

A tady jsem si poprvé p?ipustila myšlenku, že by snad bylo možné to i vzdát. P?i dob?hu na h?eben nad chatou Emstrur jsem koukla na stopky a jen tak voln? seb?hla dol?. P?icházel ke mn? záchraná? a ?ekl mi, co už jsem v?d?la. Pro p?ekro?ení ?asového limitu kon?ím. Musím se poctiv? p?iznat, že jsem byla ráda, že tu chatu vidím. M?la jsem za sebou 39 km b?hu v nejhorších podmínkách, které jsem kdy zažila. V chat? byl kdekdo. Islan?ané, N?mci, Angli?ani, Ameri?ani, Finové, všichni zmrzlí ale odhodlaní jít do toho znovu. Po b?žecké stránce bych to p?ežila, ale boj se silným protiv?trem a zimou jsem prost? prohrála.

Myslela jsem, že už to bude pohoda. Odvezou nás do údolí Thósmork, kde ?ekají ostatní b?žci, termální bazén, suché oble?ení a ve?erní hostina. Krutý omyl! Kv?li vydatnému dešti se v oblasti rozvodnily ?eky a n?která místa byla od?íznutá od hromadné dopravy. Nejprve jsme dv? hodiny ?ekali na další opozdilce a na auta z ostatních záchytných stanoviš?, která p?ivážela b?žce, co to vzdali d?íve.

Pak jsem pochopila, pro? servis na téhle trati zajiš?uje záchranná služba. Terénními auty nás sváželi na místo, odkud (jak všichni doufali) bude moci odjet autobus. Autobus v islandském podání je k?íženec autobusu s džípem. Ale ani tento dopravní prost?edek se do místa cíle závodu nedostal, a tak jsme se ocitli (stále v mokrých b?žeckých botách a v mokrém oble?ení) u benzinové pumpy na Ring Road, jediné po?ádné asfaltce, která na Islandu je. Také jsme se všichni museli jmenovit? hlásit, aby organizáto?i zjis­tili, zda jsou všichni b?žci v cíli nebo n?kde na cest?.

Zhruba po sedmi hodinách p?esun?, mrznutí a ?ekání kone?n? jedu do údolí Thósmork. Cestu jsem si užila. Vezli nás v obrovských džípech p?es rozvodn?né potoky a údolí, okolo ledovcových splaz? a jezer, po nichž plavaly kry. Na konci cesty m? ?ekala teplá postel. Spát jsem šla bez ve?e?e, nic nám nenechali…

Ješt? pár dn? po skon?ení závodu jsme v okolí Rejkjavíku potkávali kolegy b?žce (poznávali jsme se podle tri?ka) a probírali závod. Nejlepší byl Ital, který si šel koupit nové oble?ení a už druhý den po závod? se chystal na další ro?ník. P?iznám se, že jsem reagovala stejn?. Kdyby mi dnes n?kdo ?ekl, že za týden mohu b?žet znovu, nebudu se rozpakovat ani minutu.

Post?ehy: V pr?b?hu závodu m? osobn? nejvíc vadila jakákoliv absence možnosti sledovat vzdálenost. Bylo to možné pouze podle ?ty? horských chat, které jsme po cest? míjeli. V?tšina b?žc? používá náramkové GPS p?ístroje.

Podcenili jsme zrádnost klimatu. Pokud na Islandu klesne teplota, máte okamžitý pocit mrazu. Zem? není proh?átá sluncem jako u nás, je ledová. Nevyza?uje v?bec nic, o n?jaké akumulaci tepla nelze mluvit.

Tra? vede po celou dobu po náhorní plošin?, nem?žete se spolehnout na n?jaké záv?t?í. Bude tvrdá i p?i dobrých podmínkách, ale pokud je hnusn?, vyzkouší vás dokonale.

A moje rada na záv?r? Je?te na Island. Stojí to za námahu. A v??te nebo ne, v téhle zemi za všechno m?žou trollové. Islan?ané na to v??í a já už taky.

 

Vojt?ch Stavný:

Na senza?ní nápad p?ipojit se k závodu jsme p?išli p?i návšt?v? maratónu ve Frankfurtu. List barevného papíru  formátu A4 umn? n?kolikrát p?eložený, opat?ený úžasnými fotografiemi s nabídkou zážitku na celý život a b?hu na všech myslitelných i nemyslitelných površích, nám nedal spát. Realita však p?ed?ila o?ekávání ve všech možných aspektech.

Podmínky závodu byly jasn? dány regulemi a veškeré informa?ní materiály, tri?ko (avizován byl svetr…) a mapa bylo možné si p?evzít den p?ed závodem v Reykjaviku (sou?asn? s možností odložení bat?žku se suchými svršky a náhradními botami…), nebo v den závodu na startu v Landmannalaugaru.

Poplatek za ú?ast byl pon?kud vyšší než je zvykem u m?stských b?h? a ?inil 140 €. Nutno však poznamenat, že na Islandu je vše tak trochu komorn?jší a náro?n?jší na p?ípravu. Dopravit ob?erstvení na stanovišt? a zajistit záchraná?e podél trati, kde cíl je o 55km dále, kde jízda ze stanovišt? 16 km p?ed cílem trvá t?i hodiny a je možná jen terénním automobilem na vysokých kolech, je nesrovnateln? dražší a tudíž ani nelze o?ekávat stejnou výši poplatku a už v?bec ne stejný komfort.

Na cca 8 ob?erstvovacích stanicích byly k dispozici vždy voda a Powerade, na n?kterých (zejména na t?ch v po?átku) banány a na konci pak na kousky rozkrájené energetické ty?inky.

Závod sám za?al pro mne nezvykle, krátkou p?edpov?dí po?así, informaci, že n?kte?í ze závodníku nenastoupí a zejména pak jmenovitou kontrolou ú?astník?. Pro? to vše jsem  pochopil v pr?b?hu závodu. Islandští meteorologové nám p?islíbili teploty od 8 do 11 stup??, jemný déš?, siln?jší deš?ové p?ehá?ky, vítr ?elní od 10 do 15 m/s s možností zhoršení…, kdesi jsem zaslechl, že organizáto?i u­važovali snad  i o zrušení závodu, ale to byl jist? jen babský tlach…

V 9 hodin ráno vyb?hlo 139 b?žc? ze 159 p?ihlášených. Start byl hromadný a závodníci b?želi jen s ?íslem bez ?ipu.  Sou?asn? s výst?elem za?alo jemn? pršet a lehce zesílil vítr. V první fázi se stoupalo lávovým polem kon?ícím pod „duhovými horami“.

Celá první ?ást trasy vede geotermáln? velmi aktivní oblastí (den p?edem v?tšina závodník? trávila slastné okamžiky v horkých pramenech 50m od  kempu) a tak se zhusta objevují výrony sirovodíku…

Jakákoliv obuv se sebedokonalejší podrážkou prokluzuje na blát?né cest? a všichni máme místo bot barevné bakule. Bláto totiž nemá klasickou jednotnou barvu, ale pln? respektuje duhové barvy hor. Problémy co s tím vzáp?tí ?eší první sn?hová pole a já si gratuluji ke goretexovým botám. Ovšem moji radost po krátké chvíli ukon?í sn?hové pole – vodní nádrž. Maje vodu po kolena jsem pochopil, že vodní nádrž se ?áste?n? p?est?hovala do volných vnit?ních ?ástí mých adidasek a již mne neopustí.

Následující brody jsem už ne?ešil a sí?ované boty b?žc? z Islandu mne rychle p?esv?d?ily o mém chybném po?áte?ním úsudku a zbyte?né radosti. Na první ob?erstvovací stanici cca 11 km od startu se poprvé divím, že není ?aj… Tedy teplý. Teplota je cca 6 stup??, jemný déš? se zm?nil v liják, za?ali padat malé kroupy a vítr zesílil na 15m/s. Suchého už nem?l nikdo nic, jen Islan?ané v tri?cích s krátkým rukávem a šortkách vesele ?íkali, že v loni tady bylo 20° a vítr jen lehce pofukoval a dokonce snad ?ty?i b?žci byli dehydratovaní…

T?žko k uv??ení. 500 metr? p?evýšení od startu mi ani nep?išlo, obzvlášt? proto, že mi 70 let starý Islan?an doporu?il, abych do kopce neb?žel, ale vždy jen šel, prý je to velmi tvrdý závod… Radši jsem ho poslechl a p?esto, že doma s kopci nemám problém, na této trati se to ur?it? vyplatilo. Vítr a neustávající déš? naprosto zm?nily moje p?edstavy o rychlém b?hu, který bude napln?n velkým množství krásných scenérií. V?tšinu cesty si sklon?ním hlavy chráním obli?ej p?ed drobnými, ale velmi ost?e bodajícími kroupami.

Na druhé ob?erstvovací stanici op?t dopl?uji vodu a piji n?co Poweradu a vzpomínám na luxusní ob?erstvovací „bufety“ na Jungfrau Maratonu. Zhruba v polovin? trati p?ichází na ?adu relativn? široký brod ?eky Emstruá, u kterého asistují záchraná?i, protože vodní živel se lehce vzedmul a kde se mohu p?evléci do suchých svršk?. Pocit sucha mi však vydržel asi patnáct minut,  protože ledový liják op?t p?ekonal všechny mé ochranné vrstvy.

Prakticky celá t?etí ?ást trati vede p?es pouš? z ?erného písku a díky po?así vyhlíží jakoby toužila po ob?tech. Vítr neustává a p?i silných nárazech mám pocit, že je rozhodn? lepší pro p?ekonání t?chto okamžik?  použít ostré ch?ze, než se vysilovat b?hem.

T?etí stanovišt? je na 39.kilometru a pro 20 b?žc? znamená kone?nou, protože zde organizáto?i sta­novili ?asový limit 6 hodin. Jednoženná obsluha ob?erstvovací stanice mne informuje, že mám „št?stí“ a m?žu dále b?žet. Vybíhám na tra? spole?n? s p?íjemnou Islan?ankou, která mne za n?kolik vte?in mentáln? srazí na kolena, když mne informuje, že do cíle to máme ješt? asi dv? hodiny…

Záv?r trati mi donutí si vzpomenout na slova Miloše Škorpila, že na profilu nejsou vid?t ty „kope?ky“. Celkem asi osm ostrých terénních vln mi dá zabrat a po osmi kilometrech, co jsem d?lal rozrážecí štít, mne spole?nice p?vabným b?hem rychle opouští. Mám pot?ebu si na chvilku sednout, jen tak trochu si odpo?inout…

Na posledním nejširším a nejhlubším brodu (voda do p?lky stehen), kde nepohrdnu jistícím lanem, mi stoupne sebev?domí, protože p?edb?hnu dva b?žce. Jeden z nich do kopc? stoupá pozadu (k?e?e…).

Do cíle vbíhám po travnatém koberci, vyfasuji teplou deku a jsem radostí bez sebe. Ptám se na sprchu a získávám informaci, že je kdesi vlevo. Svléknout jsem se mohl v malé d?ev?né boudi?ce plné harampádí a svršk? d?íve dorazivších. Našt?stí je na blízku termální bazének a po krátké chvíli je mi hej.

Na nov? p?íchozích je vid?t, že ?asový limit organizátor? na chat? Emstur má svoje opodstatn?ní, protože jedna norská závodnice není bez asistence svého muže schopna do bazénku dojít.

Na vyhlášení vít?z? organizáto?i vy­jad?ují radost nad tím, že jsou všichni zdrávi v cíli nebo na záchytných stanovištích… a že je možná i dopraví do cíle. Po t?ech hodinách ?ekání prob?hne informace o tom, že voda v brodu prudce stoupla a autobus nedorazí. Náladu nám, co jsme dob?hli, to nekazí, protože bude více grilovaného masa a brambor…

Odm?ny byly symbolické: kámen s vygravírovaným nápisem a funk?ní tri?ko do zimních podmínek. Islan?ané jsou ale báje?ní lidé. Jsou ochotni pomoci kdykoliv a mají stále dobrou náladu. Zemi mají krásnou a mohu všechny ujistit, že slune?né dny se na Islandu také hojn? vyskytují.

Tra? není z hlediska profilu na první pohled náro?ná, ale pov?trnostní podmínky ji ?iní velmi obtížnou. Jílovitý za?átek je velmi kluzký a ?ada závodník? p?es veškerou opatrnost upadne. Veškerá místa nad 500 metr? jsou podrobena t?žkým zkouškám v?tru s dešt?m, který snadno mrzne. Prom?nlivost po?así na Islandu je proslulá. Nejpopulárn?jší je pak vodorovný déš?…

Doporu?uji si pro p?edstavu vyzkoušet b?žet alespo? hodinu v listopadových a b?eznových deštích s teplotami okolo ?ty? stup?? v kopcovitém terénu. Obuv doporu?uji se silnou crossovou podrážkou, bez goretexové membrány, nejlépe se svrchní ?ástí ze sí?oviny. Oble?ení je vhodné dvouvrstvé. Funk?ní prádlo, b?žecké kalhoty a bunda.

Islan?ané m?li velmi zajímavou bundu od firmy CINTAMANI – Soft Shell, která je vyrobena z nového materiálu PONTETORTO, a byli velmi dob?e ochrán?ni. Naše b?žecké bundy jsou v t?chto podmínkách v podstat? k ni?emu. Nezbytnými dopl?ky oble?ení jsou i ?epice a rukavice.

Tak nezapome?te 14.7.2007 to zase za?íná!