Naprosto unikátní je v Košicích prostor prezentace a výdeje startovních čísel. Ten probíhá v místech Dolnej brány, kde je také umístěno Archeologické muzeum. V praxi to znamená, že se prakticky každý, kdo chtěl běžet jednu z vypsaných tratí, prošel Košickým podzemím. Ti, kteří sem zavítali prvně, možná pár minut marně hledali, kde že je vlastně výdej čísel. Příjemná byla i atmosféra, přestože celou sobotu buď pršelo, nebo přímo lilo a to pochopitelně diváky odrazovalo. Přesto na pasta party se sešlo docela hodně závodníků a ještě větší počet se dal očekávat další den… 

V neděli ráno již bylo hotové ohraničení trati i tribuny z obou stran v prostoru doběhu, prostě perfektně připravená trať i zázemí, které obětaví organizátoři začali připravovat už v podvečer předešlého dne, v sobotním dešti. Jelikož byl prostor startu dost široký, mohl si každý vybrat, odkud bude startovat. 

Je sice příjemné být na startu vpředu, ale každý soudný člověk si snad uvědomí, že pokud běhá pouze pro radost, nemá pro něj smysl stát hned za elitou. Ostatně první metry po startu jsou pak případně nebezpečné pro něj i pro ostatní závodníky. 

Krátce po startu se pole slušně roztáhlo a tak si mohl prakticky každý běžet své tempo a nepodřizovat se tempu davu jako například na akcích PIM. 

Dalším plusem byly modré několik metrů dlouhé šipky na silnicích na začátku označené zkratkou MMM. Skutečně nikdo tak nemohl zabloudit. Zabloudit bylo nereálné i proto, že i přes poměrně studený vítr bylo v ulicích mnoho diváků, další fandili z oken svých bytů či domů. Místy byli diváci poněkud chladnější, ale celková vzpomínka na ně a atmosféru, jakou dokázali vytvořit, je velmi příjemná. Divákům pomáhalo i pár hudebních kapel, které hrály skvěle do rytmu, ale bylo jich poměrně málo. 

Občerstvovací stanice se opakovaly po pěti kilometrech, i přes nepříliš teplé počasí mezi nimi byly „osvěžovačky“. Zatímco na občerstvovacích stanicích byl k dispozici iontový nápoj i voda v lahvičkách, kdo si bral pití na osvěžovací stanici a nezvolnil, většinou se z kelímku slušně polil. V lepším případě – perlivá voda nebyla tím pravým pro tuto příležitost. 

Dalším příjemným detailem je jméno závodníka a vlajka státu na startovním čísle. Tím by se zřejmě mohli inspirovat i mnozí pořadatelé významných domácích závodů. Oproti již zmiňovanému PIMu ale chybělo vyrývání na medaile a ten, kdo chtěl běžet na určitý čas a potřeboval k tomu pomoc vodičů, tuto službu také postrádal. 

A jak závod dopadl? V druhém nejrychlejším čase historie 2:10:51 zvítězil Dejene Yirdaw z Etiopie a na stupně vítězů jej doprovodili Keňané Jonathan Kibet (2:12:23) a Joseph Mutiso (2:12:25). 

Kromě trofejí a věcných cen předali organizátoři třem nejlepším při slavnostní dekoraci na stupních vítězů také živé holubice míru, které za znění etiopské státní hymny vypustili do vzduchu. 

Nejlepší Slovák se vešel do elitní desítky – devátý byl Imrich Pástor (2:26:05). Skvělého umístění dosáhl i čtyřicátník Vlastimil Bukovjan z Otrokovic, který doběhl v čase 2:33:58 na 13. místě mezi muži, což v jeho kategorii znamenalo 2. místo, když prvenství mu uniklo jen o 17 sekund.

Půlmaraton vyhrál v čase 1:09:53 Miroslav Vanko. 

Mezi ženami si vítězná Selino Chelima zaběhla osobní rekord 2:34:23. Druhá Firehiwot Dado (2:37:34), která den před závodem měla žaludeční potíže, ale na neděli ustoupily a třetí Radyia Adlo (2:39:21) běžely vůbec své první maratony. 

Na šestém místě proběhla cílem Ingrid Petnuchová (2:48:23) jako nejlepší slovenská žena a hned za ní na sedmém místě skončila v čase 2:49:24 Ivana Martincová z AC Moravská Slavia Brno. 

Půlmaraton vyhrála v kvalitním čase 1:18:05 Katarína Berešová. 

85. ročník MMM Košice je za námi. Kdo letos okusil skvělou atmosféru tohoto závodu, rád se za rok vrátí.

Web závodu

Výsledky závodu – muži

Výsledky závodu – ženy

Výsledky půlmaratonu – muži

Výsledky půlmaratonu – ženy

Výsledky – ostatní vložené závody