Jak jsi se vlastně dostala k tomu, že děláš rozhodčí?

Bylo to velice prosté. V rámci trenérské činnosti jsem si ve 21 letech udělala i kvalifikaci rozhodčí a začala vypomáhat při závodech.

Jsi jedna z mála mladých mezi staršími. Čím to je, že mladých rozhodčích je tak málo?

To je dobrý dotaz, ale odpověď se hledá těžko. Já vidím hlavní důvod v tom, že rozhodování zabere v době sezony poměrně dost času a mladým (hlavně v Praze) se nechce věnovat volný čas právě této činnosti. Využiji tohoto dotazu a dovolím si zde apelovat na mladé, nadšené (nadšení zde totiž nemůže chybět) atlety, aby to mezi námi staršími zkusili. Věřím, že se blíží doba, kdy by se v Praze mohly pořádat významné atletické akce a pražské rozhodcovské základně by slušelo omlazení.

Provozovala jsi původně sama atletiku nebo nějaký jiný sport?

Atletice jsem se aktivně věnovala hlavně v žákovských kategoriích. Dalo by se říci, že mojí hlavní disciplinou byl běh bez rozdílu délky tratí. Začala jsem s přespoláky, ještě ani ne jako žákyně. Dělala jsem doprovod bráchovi. Tam byl objeven můj „talent“ a později jsem začala navštěvovat i tréninky pod ODPM P10. Tenkrát jsme je absolvovali na stadionu Slavie (ve starším žactvu jsem za Slavii i hostovala) a poté v Hostivaři na stadionu Vodních staveb.

Co považuješ za své největší sportovní úspěchy?

Úspěchy? Překvapení jsem způsobila na Přeboru Prahy mladšího žactva, kde jsem vyhrála jak nejkratší trať 60 metrů, tak i tehdy trať nejdelší, pětisetmetrovou. Tehdy to navíc bylo v poměrně rychlém sledu za sebou. O něco později jsem se zúčastnila Mistrovství České republiky staršího žactva a celostátního finále běhu Mladé fronty a Smeny. Novinový článek pak o mně vyšel, když mi bylo 13 a na Silvestrovském běhu jsem v kategorii žen podlehla jen naší reprezentantce Jarmile Urbanové.

Kdy jsi skončila se závodním sportováním? Běháš?

Skončila jsem poměrně brzo. V době puberty, kdy si tělo začalo dělat co chtělo a narostlo do rozměrů, kdy bylo těžké ho zvládnout (unést). V době dorostu už šlo spíš jen o lehké tréninky a zároveň přechod k „bafuňařině“. Prošla jsem trenérským školením IV. třídy, následně i třídy III. A začala s výchovou atletického potěru při TJ Vodní Stavby Praha, dnes AC Kovošrot. U toho jsem vydržela až do přestěhování a narození dcery.
V současné době si jdu ráda zaběhat, ale bohužel nejde o žádnou pravidelnost, spíše cítím nutnost se hýbat.

Jaký je postup, když by se někdo ze čtenářů chtěl stát rozhodčím nebo rozhodčí?

Kdo má o rozhodování zájem, může se přihlásit komisi rozhodčích Krajského nebo Pražského atletického svazu. Na začátku projde základním školením 3. třídy. Školením může projít každý, komu už bylo 16 let . Ve věku od 16 do 18 let je tzv. kandidátem a nesmí rozhodovat u dopadu náčiní. A pak už stačí se jen rozhodování „obětovat“.

Na jakých významných akcích tě můžeme potkat (vím, že jsi na všech bězích pořádaných PIMem)?

Potkat mě můžete na všech významných akcích pořádaných v Praze. Rozhodovala jsem na  MČR, Memoriálu Odložila, Policejním  Mistrovství Evropy. U běhů pořádaných PIMem jsem samozřejmě chybět nemohla. Ty jsou každoročně zajímavou a vítanou akcí. Pokud mě osloví, ráda vypomáhám i mimo Prahu, jako například na vícebojařském mítinku na Kladně. Účastním se celé řady mládežnických závodů.  poznámka redakce: Naprosto pravidelně Adriana rozhoduje také na Mladých Běchovicích

Co považuješ za dosavadní vrchol své rozhodcovské kariéry? Komu slavnému už jsi předávala medaile?

V loňském roce jsem pomáhala rozhodovat na Mistrovství světa sedmnáctiletých v Ostravě, což byl pro mě zatím největší rozhodcovský zážitek. Medaile jsem předávala pouze jednou, a to na MČR juniorů a dorostu, tak doufám, že z těch, kterým jsem medaile předávala, někdo slavný vyroste. Já vám pak jeho jméno sdělím:-)

Máš nějaký tajný (nebo třeba i veřejný) rozhodcovský sen?

Aby se u nás pořádala nějaká velká dospělácká akce a já byla u toho…

Přečteš si občas stránky www.behej.com Co se ti na nich líbí nebo co ti tam schází?

Přiznám se, že stránky www.behej.com právě přes vás objevuji.

Co bys popřála čtenářům, většinou aktivním běžcům?

Čtenářům, většinou aktivním běžcům, bych popřála radost z běhání, soustavnost, píli a hlavně pevné zdraví, aby si svoji oblíbenou činnost (povolenou drogu) nemuseli ze zdravotních důvodů odepírat.