Magda Hajzlerová – Medková

Již jako malé děvčátko udivovala Magda svým dokonalým běžeckým stylem. Tím bylo jasné, že, přestože se věnovala sjezdovému lyžování, skončí u atletiky. "Hrozně ráda jsem běhala, šlo mi to samo a taky jsem všechny běžecké závody jako dítě vyhrávala,“ říká Magda.

Její běžecká kariéra měla závratně strmý vzestu. Už v žákovských kategoriích vytvořila v roce 1987 tři, tehdy československé, rekordy na tratích 1500, 2000 a 3000 m. Vybojovala řadu medailí na Mistrovstvích České i Československé republiky ve všech věkových kategoriích. Svým poctivým přístupem k tréninku byla předurčena i k vyšším cílům.

„Zkoušela jsem i triatlon, duatlon a silniční cyklistiku mezi atletickými soutěžemi, ale běžecké závody to jednoznačně vyhrály,“ tvrdí jedna z našich bývalých nejlepších vytrvalkyň.

Za svou dlouholetou kariéru vyhrála neuvěřitelné množství různých běžeckých závodů, ať na dráze, silnici či v terénu.

„Mým snem byla reprezentace republiky a s rozvojem běhů do vrchu i nás jsem objevila disciplínu, kde bych se mohla prosadit,“ vzpomíná.

V roce 1998 startovala na Mistrovství Evropy v Sestriére. Tam odvedla skvělý výkon, když doběhla na 23. místě. V témže roce se kvalifikovala i na Mistrovství světa, které pořádala Francie na ostrově Réunion, kde opět potvrdila vynikající formu, když vybojovala 40. místo.
A kariéru završila startem na Mistrovství světa pořádaném v Malajsii na ostrově Borneo v roce 1999. Přesto ještě rok nato stačila reprezentovat republiku na Mistrovství Evropy v Medzygórdze.

Svým poctivým přístupem ke sportu i k životu je příkladem i dalším adeptům a adeptkám atletiky, jimž jako trenérka předává zkušenosti, buď při trénincích na nově zrekonstruovaném stadionu ve Vyškově, nebo na atletických soutěžích po celé republice.

Jiří Hajzler

Objevil se na atletickém nebi jako meteor, okamžitě zazářil, ale naštěstí hned nezhasl.

„Do vojny jsem hrával fotbal a hokej,“ vzpomíná Jiří Hajzler. „Po návratu domů jsem hledal sport, v němž bych se mohl prosadit, a učaroval mi běh.“ Ten odpovídal jeho naturelu, protože tam musí každý sám za sebe předvést, co umí, nikdo se za nikoho neschová, nikdo to za nikoho neodběhne. Ty musíš sám dokázat, že na to máš, musíš na to natrénovat a samozřejmě to také prodat.

Přes počáteční nedostatky, které vyplynuly z pozdějšího zahájení atletického tréninku bez předchozích základů běžecké techniky naučené v mládí, se okamžitě prosadil v druhé půli osmdesátých let mezi naše nejlepší běžce na 800 a 1500 m na dráze. Jeho skvělé časy, které zaběhl hned v prvním roce své závodní činnosti, ho předurčovaly pro zářivou kariéru.

„V nejméně vhodnou chvíli mě vyřadila z dobře rozběhnuté přípravy únavová zlomenina stehenní kosti,“ vzpomíná a vzápětí dodává: „Ale podařilo se mi rychle se vrátit na dráhu, ztratil jsem jen jeden rok.“ Po vyléčení neustále bojoval a získával body do soutěže družstev s našimi nejlepšími běžci v dresu extraligového týmu VŠ Praha.

Postupně prodlužoval tratě, na nichž závodil, a stal se brzy postrachem i našich nejlepších vytrvalců. Vyhrál řadu domácích závodů na dráze, silnici i v terénu, ale neustále čekal na reprezentační příležitost. Ta přišla s rozvojem běhů do vrchu a Jirka vycítil možnost dokázat ještě mnohem víc. Pustil se do velmi tvrdého specializovaného tréninku s maximálním úsilím a cílevědomě podřizoval vše startu v reprezentačním dresu. „Mým cílem byla vždy reprezentace republiky,“ říká. „Pokládám to za největší čest pro každého sportovce.“

A ono  to přišlo.

Vybojoval si právo startu na Mistrovství Evropy v Sestriére v roce 1998, když uspěl v nominačním závodě a kvalifikoval se do reprezentačního týmu. Skvělou formu tohoto roku prodal, když doběhl na 42. místě. Ale jeho náročná příprava ho překvapivě dovedla i k titulu mistra České republiky v půlmaratonu, tím si vybojoval nominaci na Mistrovství světa v Curychu v této atletické disciplíně, kde na podzim téhož roku doběhl v obrovské konkurenci všech světových běžců na 106. místě. „Vítězství v půlmaratonu mě velmi mile překvapilo a z nominace na Mistrovství světa jsem byl nadšený,“ tvrdí Jirka. "Jenže v závodě jsem už  pro zranění nemohl podat optimální výkon a výsledek mě moc neuspokojil.“

Kariéru završil startem na Mistrovství světa v běhu do vrchu pořádaném v Malajsii na ostrově Borneo v roce 1999, kde se běželo po neuvěřitelně těžké trati v přírodním parku ostrova. Jirka tam předvedl svůj nejlepší výkon v reprezentačním dresu, když doběhl na 62. místě mezi nejlepšími vrchaři světa.

Manželé Hajzlerovi dnes

V současné době jsou Jiří Hajzler a jeho žena Magda hlavní hybnou pákou atletického dění ve Vyškově. Jiří Hajzler pracuje nejen jako předseda atletického klubu AHA Vyškov, ale i jako trenér a manažer.  Magda je vedoucí trenérkou mládeže sportovních tříd se zaměřením na atletiku při základní škole Letní pole Vyškov.

Spolu vychovávají dva syny Sebastiana a Mária a pokud platí to, že jablko nepadá daleko od stromu, možná opět v blízké budoucnosti bude na stupních vítězů vidět další generace Hajzlerových. Určitě pro to mají všechny předpoklady.

Jiří byl jedním z těch, kteří dokázali na radnici ve Vyškově prosadit kompletní přestavbu atletického stadionu i jeho zázemí. Tím se konečně po desítkách let podařilo vytvořit téměř dokonalé podmínky pro rozvoj atletiky ve Vyškově.

„Snažím se vrátit atletice to, co jsem od ní dostal a věřím, že se mezi námi najdou takoví atleti, kteří budou mít lepší výsledky než já,“ říká Jiří Hajzler.