Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Lubomír Tesáček: Špičkovým vytrvalcem díky respektu z vojny

Lubomír Tesáček: Špičkovým vytrvalcem díky respektu z vojny
foto: Tomáš Zeman

Dagmar Zemanová | 10.02.2010 | přečteno: 14047×

Mezi atlety má přezdívku Tesi. Je halovým mistrem Evropy z roku 1984, držitelem českých halových rekordů na 3 000 a 5 000 metrů, pětinásobným vítězem Běchovic v řadě, ale také oblíbeným spolupracovníkem, pohodářem a „bigbíťákem". Takový je přední český vytrvalec osmdesátých a první poloviny devadesátých let Lubomír Tesáček. PTEJTE SE LUBOMÍRA TESÁČKA V KOMENTÁŘÍCH.

Vím, že před odchodem na vojnu jsi běhal jen rekreačně. Co tě tenkrát motivovalo k běhu a jaké byly tvé výsledky?

Hrál jsem country hudbu. Když jsem měl volno, tak jsem si šel zaběhat. Jen tak na pohodu. Běhal jsem krajskou soutěž, výsledky ale nebyly moc dobré. Já jsem nikdy nebyl žádný talent. Jako žák nebo mladší dorostenec jsem nezaběhl jeden kilometr ani pod tři minuty. Prostě obyčejný buran z vesnice.

Co bylo příčinou pozdější změny? Změnil jsi přístup k běhu a začal trénovat tvrdě. Co tě motivovalo k výkonům na vrcholné úrovni?

Vojna. Vážil jsem tehdy 54 kg, a tak jsem se chtěl dostat někam, kde přežiju ty dva roky, aniž bych utrpěl šikanu. Začal jsem tedy rok před nástupem na vojnu běhat, dostal se do juniorské reprezentace a narukoval jsem do Dukly Praha, kde jsem běhal s tehdejším špičkovým běžcem Josefem Plachým. Měl jsem vynikajícího trenéra Lišku a výsledky se začaly dostavovat.

Jak vypadal trénink, který tě přivedl k času 7:50 na 3 000 metrů?

Rekord mám 7:46 venku a 7:48,8 v hale, na 5 000 m pak 13:39. Univerzální návod neexistuje. Trénink prostě bolel. Nebyl jsem žádný talent, a tak jsem musel běhat o nějakých 30% více než ostatní. Hodně mi dávaly hory, bez hor bych to v životě nedokázal. Na Štrbské pleso jsme jezdili půl roku na opakovaná soustředění. Zpravidla jsme byli tak tři týdny v horách, pak jsme sjeli na závody a za měsíc jsme se zase vrátili do hor. Tohle dneska nikdo nedokáže. Myslím, že každého to táhne do Ameriky, na Kanárské ostrovy a podobně, ale to je jen ztráta času. Každý si myslí, že když bude trénovat na Kanárských ostrovech, bude mistrem světa. Skutečnost je ale jiná. Kdybych byl o 20 let mladší, tak budu pořád rychlejší než dnešní běžci. Před pětadvaceti lety v době KSČ, kdy byly podle mě daleko horší podmínky, jsme mohli jezdit jen na soustředění s nároďákem.

Jak to myslíš, že dnes mají běžci lepší podmínky? Vždyť sportovní kluby nejsou tolik dotované a lidé běhají po pracovní době.

Je fakt, že jediný běžecký oddíl je Kroměříž a těm stačí vyhrát mistrovství republiky v podprůměrném čase. Důležitý je zisk titulu, za to dostanou odměnu a to je uspokojuje. Vlastně když nemají konkurenci, tak proč by se víc snažili.

Co chybí dnešním běžcům, aby dokázali to, co ty v dobách své největší slávy? 

Je třeba, aby maximálně využívali pobytu na horách, stačí u nás. Aby na sobě pracovali a trénovali na maximum a nadoraz, za každých podmínek. Není to vůbec o trpění, jde o to, že člověk je schopen obětovat všechno a vydat ze sebe maximum.

Jak by měl tedy vypadat trénink?

Základem je nedělat žádné přestávky, všechny běhané úseky mít spojované, aby si tělo zvyklo na zátěž. Při běhu na 3 km je základem úsek o délce 1 km. Když jsem se rozklusával na 3 km, končil jsem posledním kilometrem za 2:45. Vedle mne běhali úseky a já jsem běhal 1 km. Tělo se musí zahřát a být připraveno na výkon. Pak jsem běžel třikrát kilometr s meziklusem o délce 400 m. První kilometr za 2:31, druhý za 2:30 a třetí za 2:28. Pro normální běžce to asi použitelné není, ale pro ty vrcholové je to základ.

Znám spoustu lidí, kteří naběhají stovky kilometrů za měsíc, dávají běhu všechno, někteří změnili práci, aby mohli víc trénovat, někteří se dokonce rozvedli. Ale výsledky se stejně nedostavují?

Objem 400 km za měsíc by měl být dostatečný, ale trénink by měl být přiměřený, zátěž je třeba zvyšovat postupně tak, aby člověk využil maximálně svou kapacitu. Běhat jen spoustu kilometrů není dobré, trénink musí být pestrý, nejde to podle nějaké šablony „trénink na měsíc" a běhat stále stejně. Člověk se na trénink musí těšit, pak ho víc baví a tím se zlepšuje.

Na vrcholu své závodní kariéry sis po útoku psa poranil achilovku. Proč ses nepokusil po vyléčení o návrat na závodní dráhu?

Protože po zranění achilovky jsem měl čtyřletou pauzu, neměl jsem problémy jen s achilovkami, bylo toho víc. Doktorů jsem měl dost. Taky jsem soudný, chodím do práce na dvanáctihodinové směny, trénovat pořádně nemůžu, a aby mě porazil někdo, kdo běhá podstatně pomaleji než já tehdy, tak to nemám zapotřebí. Já jsem si splnil, všechno co jsem chtěl. Po dobu tří let jsem byl nejlepší na světě v hale, zvítězil jsem na mistrovství Evropy, mám celkově 34 zlatých medailí. Ty stříbrné a bronzové nepočítám, to byla vždy prohra. Zajímá mne jen první místo, takže nevidím důvod, proč běhat za veterány. Na počátku mých problémů byla zranění, pak na mne skočil ten pes, a to byl začátek mého konce.

Nevadí ti, že si již málokdo vzpomene na mistra Evropy z roku 1984? Nemyslíš si, že média by měla naše úspěchy z minulosti častěji připomínat?

Já nejsem ješitný, je mi to jedno. Mám kamarády jako je Jarmila Kratochvílová, Táňa Kocembová, Imrich Bugár, Remek Machura, Milena Hübnerová (olympijská vítězka ve skoku do výšky z OH 1968 v Mexiku), Jiří Vyčichlo (trojskokan – olympionik) a spoustu dalších. Čas od času se sejdeme, pohovoříme a je nám fajn.

Kterých svých úspěchů si ceníš nejvíc?

Hodně si cením úspěchů na závodech, které u nás lidé vůbec neznají. Jsou to různé závody v zahraničí. Zprávy z nich se vůbec neobjevily v tisku, ale nás tam dobře znali. Čechy měli opravdu rádi. Byla to řada závodů ve Švýcarsku, v Německu, v Holandsku, ve Francii, v Belgii. Velkým zážitkem byl závod Marseille – Cassis (Francie), kde jsem běžel v čele pelotonu 20 000 běžců. Tento zážitek je pro mne cennější než zisk titulu mistra Evropy.

Traduje se o tobě, že před dopingovou kontrolou jsi na některých místech odmítal vypít vodu. Je to pravda?

Ano, bylo to na více místech. Ve Švýcarsku jsem při Grand Prix musel na dopingovou kontrolu při každé mé účasti. Tam nám dali vypít pivo, to bylo v pohodě. Už mě tam znali a věděli, že zase bude průšvih, že Tesáček dopingový vzorek nedodá, takže tam pro mě to pivo už měli připravené. Ale v rakouském Kitzbühelu jsem si po doběhu do cíle musel koupit pivo za vlastní, abych se mohl vymočit, takže to vypadalo, že to, co jsem vyhrál, jsem tam utratil za to, abych mohl projít dopingovou zkouškou. Ale naštěstí to za mě nakonec pořadatelé zaplatili. Na Běchovicích jsem byl na dopingové kontrole pokaždé. Měli tam na mě spadeno.

Vraťme se znovu k běhu. Máš za sebou úspěšnou profesionální běžeckou kariéru, co bys rád vzkázal našim běžcům a zvlášť pak běžkyním a začátečníkům?

Běh, když se dělá rozumně, přináší krásné zážitky. Pocit z proběhnutí se po silnici nebo v terénu nic nenahradí.

Je to krásnější pocit, než být třeba mistrem Evropy?

Důležitý je pocit po každém běhu a ten je krásný. Pocit, že člověk udělal něco pro sebe, je důležitější než titul mistra Evropy.

Profil Lubomíra Tesáčka
narozen 9. 2. 1957 ve Slavkově u Brna
současné bydliště: Stochov u Kladna
současné zaměstnání: správce sportovního areálu Stromovka
halový mistr Evropy z roku 1984
držitel halových českých rekordů na 3 000 a 5 000 m
pětinásobný vítěz Běchovic v řadě
držitel 18 individuálních mistrovských titulů v běžeckých disciplínách na dráze, v hale i na silnici
11 mistrovských titulů Dukly v soutěžích družstev

Osobní rekordy:
1 500 m: 3:42,3
3 000 m: 7:48,8 hala (dosud platný český rekord na 3 000 m v hale)
5 000 m: 13:25,62
10 000 m: 28:09,4
Půlmaraton: 1:02,58
Maraton: 2:13,48,8 (Vídeň 22. 4. 1990)

9. února 2010 se Lubomír Tesáček dožívá 53 let. Gratulujeme!

Lubomír Tesáček rád v komentářích odpoví na vaše otázky týkající se jeho zkušeností s běháním.


 PLNÉ ZNĚNÍ ROZHOVORU S LUBOMÍREM TESÁČKEM PŘINESEME V PŘÍŠTÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BĚHEJ. VYCHÁZÍ 26. ÚNORA. 


 

 

Komentáře (Celkem 23)

Nalezené položky: 24 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Praha

Celkem 6176,6 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:41:15 (2009)
půlmaraton: 1:34:00 (2005)
maraton: 3:23:32 (2006)

Radek Narovec muž 09.02.2010 22:10:43

Ahoj Luboši,
jak jsi řešil tehdy v tréninku únavu? Regeneraci? Jak vypadala tvá strava?

avatar

hary muž 10.02.2010 09:49:13

Jak hodláš vyřešit resty, které po tobě zůstaly z dob běžecké kariéry? Hary Hudák. Kontakt r.voda@seznam.cz.

avatar

Tesi muž 10.02.2010 10:32:18

>> Radek Narovec, 9. 2. 2010 22:10:43

Existují dva druhy únavy 1) krátkodobá – po náročném tréninku a 2) dlouhodobá – běžci tomu říkají „zavaření“ z tréninku.

1)Při té krátkodobé stačí následující 2–3 tréninky snížit intenzitu, počet úseků, nebo je zkrátit tzn. třeba místo 1km běhat jen 800m apod. Odpolední fázi pak pouze jogging dle chuti. Zvýšit podíl regenerace (masáže, teplá-studená voda)gymnastiku (protahování je hodně důležitý) a rovinek. Dát si třeba 10 úhlopříček na stadionu, a třeba i na boso, prostě „pobavit se“ tím.

2)Ta dlouhodobá je horší. Je to celková únava organismu, nechuť trénovat a hlavně to vůbec nejde. U mne to někdy trvalo i 3 týdny než jsem se z toho dostal. Základ je vypustit veškeré rychlostní úseky, pokračovat pouze klusáním 2× denně, ale bez měření, dle pocitů. Pokaždém běhu rovinky a rozložit je (tzn. stupňovaně, rovnoměrně, pomalu-rychle-pomalu, začít rychle pak pomalu,atd.) Je třeba si s tím hrát, aby se rozbil ten stereotyp. Trénink musí bavit. A samozřejmě více gymnastiky, protahování, regenerace a masáže.

Pocit= běžet do doby než se člověk začne cítit unavený. Může to být 5 někdy 10km, ale hlavně to nervat a okamžitě přestat.

Každý pozná, kdy se cítí lépe a může POSTUPŇĚ(!) najíždět na normální trénink.

Co se týče stravy, v tom vám moc nepomůžu. Já totiž jedl úplně všechno. Jednou jsem před maratonem zkusil dietu, co dělali kluci u Benčika a dopadlo to tak, že jsem nemohl vyběhnout ani na julisku – samozřejmě před závody jsem to upravil. Večer špagety, ráno káva, piškoty nebo lehký moučník, a když jsem běžel večer, tak už pouze vývar. Byl jsem zvyklý běhat „prázdný“. Každý je jiný, chce to zkoušet, třeba před těžkým tréninkem.
Moje krédo bylo, že ani sebezdravější strava vám nenahradí, to co jste odflákali v tréninku.

avatar

Jihlava

vohlidal muž 10.02.2010 10:40:38

Tesi dodatecne vsechno nejlepsi, nedavno jsme se Zdenkem Moravcikem bavili, co jste vsechno byli schopny odbehat v Tatrach. Mej se a at se dari. Robin Vohlidal

avatar

Praha

Celkem 6176,6 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:41:15 (2009)
půlmaraton: 1:34:00 (2005)
maraton: 3:23:32 (2006)

Radek Narovec muž 10.02.2010 10:59:55

>> Tesi, 10. 2. 2010 10:32:18

Díky za odpověď!
Měl jsem na mysli tu okamžitou únavu, prostě cos dělával hodiny PO tréninku, kdy má člověk pocit, že mu „upadnou“ nohy :)

Co se týče stravy, mluvíš mi z duše – experimenty s umělými preparáty jsou vesměs cestou k nerovnováze. Základem asi bude běžná (pestrá) strava.

avatar

Ústí nad Labem

Celkem 4025,22 km
Minulý měsíc 15,5 km
10 km: 0:45:53 (2008)
půlmaraton: 1:42:24 (2008)
maraton: 3:54:51 (2004)

PetrK muž 10.02.2010 11:06:37

Luboši, říká se, že ionťák jsi poprvé pil až při prvním maratonu. Jak ses tedy občerstvoval během závodů o délce půlmaratonu nebo při závodu na 25 km? Díky za odpověď.

avatar

Postrizin

Celkem 41 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:34:30 (2011)
půlmaraton: 1:13:56 (2011)
maraton: 2:39:32 (2011)

SlavoK muž 10.02.2010 11:23:18

Zdravím Luboši,
Jak vypadali Vaše soustředění v Tatrách? Na co byl zaměřený trénink a čím se lišil jednak trénink, ale i další aktivity okolo (rege., doplňkové sporty) oproti bežnému období doma?
Díky,
Slavo

avatar

Tesi muž 10.02.2010 15:09:30

>> Radek Narovec, 10. 2. 2010 10:59:55

Po závodě je třeba ¨do sebe dostat co nejvíc tekutin, raději víc, než míň. Důležité je donutit se k velmi pomalému výklusu, minimálně 10–20min velice volně. Plus uvolňovací cviky (strečink)já preferoval střídat teplou a studenou koupel nohou. Pokud je k dispozici plavat, tak to vyplavat. Protože v cíli většinou jsou omezené možnosti, je dobré si doma večer vzít dva kbelíky a naplnit si jeden teplou a druhej studenou vodou. Tím se uvolní hlavně lýtka a chodidla. Npaříklad na Olympu mají na léto jednu popelnici s ledem.
Druhý den pouze lehký jogging a pokud je možnost tak to ještě vyplavat.
Podle náročnosti tréninku tak ty 3 dny nechodit kvalitu, ale pouze běhat a rovinkovat.

avatar

Tesi muž 10.02.2010 15:10:47

>> vohlidal, 10. 2. 2010 10:40:38

Čau Robine, díky za přání. Já si už jen poklusávám a na Tatry jenom vzpomínám. Bylo tam fajn.

avatar

Tesi muž 10.02.2010 16:11:25

>> PetrK, 10. 2. 2010 11:06:37

Pitný režim by se měl dodržovat i při normálním tréninku. Při dlouhých bězích na maraton je potřeba najít si okruh cca 5km a pravidelně pít. Člověk si musí na občerstvení zvyknout, aby ho nezačalo případně píchat v boku, nebo nepřišli žaludeční problémy. Já samozřejmě při tréninku pil, ale jen čistou vodu, protože mě isostar nechutnal. První setkání s isostarem bylo při posledním dlouhém tréninku před maratonem. Na maratonu jsem ho pil čistej, na 20km jsem měl jednu ampuly kofeinu a na 30.km taky. (Je to neškodné, byl jsem mnohokrát na dopinku).

Co budete pít záleží na vás, jak co snášíte. Dnes je velký výběr, ale pozor na krásný barevný krabičky, může na nich být zajímavý pouze obal. Lepší je poradit se s odborníkem, co je pro maraton z dnešní nabídky nejvhodnější. Vyzkoušet to na tréninku a pak už jen běžet.

Při kratších závodech (do 25km)jsem pil maximálně jen vodu.

avatar

Praha 12 - Modřany

Celkem 123843,95 km
Minulý měsíc 969 km
10 km: 0:40:21 (2006)
půlmaraton: 1:26:59 (2008)
maraton: 3:15:43 (2004)

Mirek Kostlivý muž 10.02.2010 20:07:21

Ahoj Luboši,
můžeš blíže popsat, jak došlo k tomu zranění achilovky? Podle toho popisu to bylo v souvislosti s útokem psa, takže předpokládám, že na Julisce to asi nebylo.
Díky za odpověď. Mirek K.

Motto: Běhat bez ohledu na věk a okolí !
avatar

Tesi muž 10.02.2010 20:26:17

>> SlavoK, 10. 2. 2010 11:23:18

Tatry byla vždy meta všech běžců, stačí když vyjmenuji pár jmen, s kterými jsem tam běhával jako" S. Hoffman, Moravčík, Plachý, Uvizl, Sýkora, Vrábel atd. Jezdili tam na přípravu i chodci, Pribilinec, Blažek, Mrázek a další.

My jsme začínali vždy na přelomu listopadu-prosince, říkali jsme tomu seznamovací soustředění, i když jsme se všichni znali. Další bylo 3 týdny v lednu. Pak následovala halová sezóna a v dubnu na novo na 3 týdny atd.

Já osobně jsem tam byl 4 měsíce za rok. Po příjezdu byla 3 dny aklimatizace, kdy jsme pouze klusali. Třetí den už byly odpoledne rovinky a další dny už byl plný trénink dle plánu trenérů.

Kilometráž konkrétně u mně činila zhruba 190 km týdně. Zaměření bylo vytrvalostně silové, tj. objem a síla s běháním do kopců. Kdo pak uměl tu sílu převést dole do rychlosti, tak běhal jako bůh. Pro zajímavost v Tatrách jsem ten rok běžel nejrychlejší kilometr za 3 min., přímo ze soustředění do Ostravy na Mistrovství České republiky, první obutí do treter a první závod 7:52–3km. Za tři dny rovinkování, Stromovka 7:48. To myslím mluví za vše.

Rozdíl mezi horami a nížinou je ten, že dole bylo vše víc zaměřováno na dráhu, speciální rychlost a speciální tempo, i když i dole se museli neustále obnovovat vybíhané svahy.

Regenerace byla na horách stejná jako dole. Vířivky, bazénky, sauna, posilovna, velký bazén a tělocvična.

Jako doplňky běžky, ale sjezdovky byly zakázané. Pak také bazén, tělocvična a tůry.

Na závěr: Kdyby mi někdo nabídl balík peněz ať si vyberu soustředění v Americe, nebo já nevím kde, tak bych, přísahám, dal vždy Tatry.

avatar

Tesi muž 10.02.2010 20:46:27

>> Mirek Kostlivý, 10. 2. 2010 20:07:21

Zranění achilovky: O tom se dost blbě píše, vždyť to ukončilo mojí kariéru. No budiž. Běháním jsem se živil, to znamená, když přišlo zranění, nezávodil jsem, a neměl tedy žádný příjem. No a stalo se.

Zánět v achilovce z tréninku: léčení, elektrika, magnety, ozařování a nic. Na konec mi nezbylo nic jiného, než si tu achilovku nechat opíchnout. Poprvé, podruhé, po xté a zase nic.
Vím, že kortikoidy jsou svinstvo, achilovka mi zvápenatěla a pak stačil jeden blbej odskok od útočícího psa a bylo zaděláno.

Nutno říct, že v Ivančicích mi to Mudr. Kania vyléčil tak, že kdybych byl o 30let mladší, můžu klidně závodit dál.

avatar

Sedlčany, Praha 3 - Vinohrady

Celkem 8264 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:09 (2009)
půlmaraton: 1:26:09 (2008)

Oslík muž 11.02.2010 15:15:49

Zdravím Luboši,
z rozhovoru se mi zdá, že dle Tebe nezáleží tolik na talentu, ale hlavně na vlastní píli a svědomitému tréninku – skutečně si myslíš, že na talentu ve vytrvalostních bězích skoro nezáleží a je důležitý hlavně trénink? Že v podstatě každý běžec může být v maratonu úspěšný, když se bude snažit?

Motto: Už nemůžeš? Tak musíš!
avatar

Tesi muž 11.02.2010 20:31:47

>> Oslík, 11. 2. 2010 15:15:49

Každý člověk může běžet maraton.Záleží na tom, jestli si ho chce proběhnout a nebo se dostat na hranici svých možností. A k hranici svých osobních možností se každý může dostat dostat právě tím tréninkem. Osobně nevím, podle čeho se určuje, že má člověk talent na maraton. Maraton je dlouhej a je tam spousta faktorů, vnějších i vnitřních, to znamená třeba postava, váha, částečně i styl běhu a pak svalová hmota, VOmax atd. Je tam toho opravdu hodně.

Co je to podle tebe vlastně být v maratonu úspěšný?
Pro mě úspěšný neznamená zaběhnout světový rekord, protože na něj nemám, jsem soudnej, ale je pro mne úspěch, že jsem se přiblížil ke svému maximu.

avatar

Sedlčany, Praha 3 - Vinohrady

Celkem 8264 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:09 (2009)
půlmaraton: 1:26:09 (2008)

Oslík muž 12.02.2010 11:17:36

>> Tesi, 11. 2. 2010 20:31:47

Schválně jsem nepsal nějaký konkrétní úspěch, protože je to, jak píšeš – každý má jiné ambice. Já osobně jako velký úspěch beru umístění na stupních při MČR, tzn. čas zhruba 2:25…

Podle tebe tedy není něco jako talent na maraton?

Motto: Už nemůžeš? Tak musíš!
avatar

Tesi muž 12.02.2010 13:44:14

>> Oslík, 12. 2. 2010 11:17:36

Talent klidně být může. Já jen nevím, jak se zjišťuje – tedy jaký jsou kritéria atd.
Existuje talent na běhání, ale že by existoval talent na maraton, o tom jsem neslyšel.
Samozřejmě ve svalech existují 2 druhy vláken rychlý a pomalý – takové testy nám dělali, ale to že má někdo rychlý vlákna,ještě neznamená, že zaběhne rychlý závod na střední tratě… Pomalý vlákna se sice vztahují k vytrvalostním disciplínám, ale neznamená to, že takový člověk bude dobrý vytrvalec.

Tohle neřeš a raději trénuj. Těším se, že dáš za 2:20 – dej mi vědět. 

avatar

pavel42195 muž 13.02.2010 12:17:42

Ahojky,

moc díky za upřímné a inspirující vyprávění. Vážím si Tebe i všeho, co jsi dokázal. S Tatrami máš pravdu i s nutností pravidelných kempů tam, jen s pěti týdny dovolené se to blbě uskutečňuje :-))


Měj se hezky!!

Pavel N

avatar

Tesi muž 14.02.2010 20:05:32

>> pavel42195, 13. 2. 2010 12:17:42

Ahoj Pavle,
děkuji za zprávu. Co se týče hor, nemusí to být zrovna drahé Tatry, ale i u nás máme krásné hory na běhání, které splní prakticky skoro to samé,co Tatry. Chce si to po skončení zimní sezóny vyjet někam na výlet (třeba na šumavu) podívat se na terény a poohlédnout se po nějakém privátě na léto. Pokud máš rodinu, tak zabiješ 2 mouchy jednou ranou. Oni budou mít krásnou dovolenou a ty si pořádně zatrénuješ.

Držím palce.
 Tesi

avatar

Sedlčany, Praha 3 - Vinohrady

Celkem 8264 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:09 (2009)
půlmaraton: 1:26:09 (2008)

Oslík muž 15.02.2010 21:13:51

>> Tesi, 12. 2. 2010 13:44:14

Snažím se, trénuji, ale na čas pod 2:30 je to myslím pořád dost málo. :-) Ale díky za odpovědi, měj se hezky. :-)

Motto: Už nemůžeš? Tak musíš!
avatar

pavel42195 muž 17.02.2010 08:35:37

>> Tesi, 14. 2. 2010 20:05:32

Ahojky,

vážím si Tvého přístupu. Oni Tatry nejsou až tak drahé, dá se tam sehnat dobré ubytování a relativně levně(k tomu je tam nádherně), ale problém je spíš ten, že ze všech hor to mám daleko do práce, takže delší soustředění si můžu dovolit jednou za rok a to je málo.


Hodně jsem jezdili na Dvorskou boudu, je také cca 1.300 m.n.m.,po­dobně jako Štrbské pleso. Nejblíže to mám na Šumavu(asi 250km, občas tam taky s klukama vyjedeme (Zadov), ale do práce odsud jezdit také nejde.


Chtěl jsem se Tě zeptat, zajímalo by mě, zda jsi se pokoušel prosadit jako trenér?


Pěkný den!

 Pavel

avatar

Tesi muž 19.02.2010 12:11:23

>> pavel42195, 17. 2. 2010 08:35:37

Jako trenér em se prosadin nepokoušel.

avatar

Tesi muž 19.02.2010 21:05:53

>> Tesi, 19. 2. 2010 12:11:23

Nějak mi to „ulítlo“, tak ještě jednou, správně tam mělo být:

Jako trenér jsem se prosadit nepokoušel. 

administrator 03.04.2010 13:33:11

Mezi atlety má přezdívku Tesi. Je halovým mistrem Evropy z roku 1984, držitelem českých halových rekordů na 3 000 a 5 000 metrů, pětinásobným vítězem Běchovic v řadě, ale také oblíbeným spolupracovníkem, pohodářem a „bigbíťákem". Takový je přední český vytrvalec osmdesátých a první poloviny devadesátých let Lubomír Tesáček. PTEJTE SE LUBOMÍRA TESÁČKA V KOMENTÁŘÍCH.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 24 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.