Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Jan Kreisinger: Naděje pro naše štreky

Jan Kreisinger: Naděje pro naše štreky
foto: Martin Symon

Zdeněk Smutný | 17.02.2010 | přečteno: 10404×

Maratony (zatím) neběhá, ale časy z jiných disciplín jej dělají jednoho z nejlepších současných českých vytrvalců. Řeč je o pětadvacetiletém Janu Kreisingerovi, opoře domácího týmového lídra AK Kroměříž.

Vyrůstal na sídlišti Čtyři Dvory v Českých Budějovicích a ve zdejším atletickém klubu začínal v sedmi letech. „Pár mých kamarádů z domu tam chodilo trénovat, tak jsem to šel s nimi zkusit," vzpomíná na své dětské začátky. „Už tehdy mě nejvíc bavilo běhat, ale specializovat jsem se začal až tak někdy v patnácti letech. Do té doby jsem si otestoval všechno. Z atletiky jsem zkusil snad všechny disciplíny. Tedy vyjma kladiva, to bych mohl vylétnout z klece místo něj."

V současné době bydlí s přítelkyní v Lipně nad Vltavou, kde letos odkrajuje i své pravidelné denní tréninkové dávky.

„V počátcích mé běžecké přípravy mě vedl Luboš Rákosník," hodnotí Jan své dosavadní trenéry. „Ten byl první, kdo do toho mého běhání vnesl nějaký rozumný systém. Jenže po roce odešel, a tak jsem to zkusil sám. Dvě léta mi to vydrželo. Potom jsem se potkal s Jardou Schmiedem. U něj se mi začalo nebývale dařit. Výkonnost šla prudce nahoru a ještě jako junior jsem zvládl desítku za 30:16."

Po čtyřech rocích jejich společné přípravy však už další vzestup nenastal a navíc Honza přestoupil do AK Kroměříž, kde se v posledních letech pod vedením schopných manažerů buduje kvalitní atletický tým. Mimochodem v soutěži družstev získali muži tohoto klubu s přehledem mistrovský titul.

Členem oddílu je i evropská vytrvalecká hvězda nedávných let, Róbert Štefko, který zde začíná vést jako trenér tým našich elitních běžců. „Vedení AK Kroměříž po mně chtělo, abych zkusil běhat pod ním," popisuje svůj přestup do Róbertovy stáje. „Tak jsme se do toho pustili. Trvá to už čtyři roky a velmi mi to vyhovuje, i když je to jen na dálku. Vidíme se ovšem často na závodech, tak tam spolu hodně věcí prokonzultujeme."

A že se jim daří, to dokumentují i Janovy osobní rekordy: V roce 2006 si otestoval půlku a zvládl ji za 1:53:54. Následující rok si vytvořil řadu velmi kvalitních osobáků od 1 500 m, kterou dal za 3:43,83, přes 3 000 m za 8:10 a 5 000 m za 14:13, až po půlmaraton, na němž zaběhl čas 1:05:04.

I on se velmi rychle a často přesvědčil, že bez pevného zdraví běhat prostě nejde. Užil si s různými potížemi své a dost to ovlivnilo i jeho další výkonnostní rozvoj. Pokud to vezmeme po pořádku, rok 2004 narušil natržený lýtkový sval, kdy byl „mimo hru“ šest týdnů. Další rok v podstatě musel vysadit skoro celý, poněvadž si odněkud přivezl infekční mononukleózu. To znamenalo tři měsíce pauzu a poté pomalé zatěžování se speciální dietou.

Když se konečně v roce 2007 nadechl k velkému rozletu, ihned jej zase příští rok zabrzdil dopad přechozené nemoci, po které měl oslabenou imunitu a únavový syndrom.
Tím byla opět celá sezóna prakticky v háji.

„Teď to snad vydrží, loni v Berlíně se mi zadařilo a zvládl jsem tam 10 km na silnici za 29:46. Snad už jsem si všechnu smůlu vybral a teď to půjde už bez nějakých větších problémů," doufá. Svoji formu pak potvrdil na podzim na Basler Stadtlauf ve Švýcarsku, když na tamní rychlé trati zaběhl 10 km za 28:58.

Žádných ze svých dosavadních výsledků z velkých světových soutěží si nijak zvlášť necení, ale přesto nejsou zanedbatelné. Vždyť v roce 2002 skončil druhý v kategorii juniorů ve Světovém poháru v běhu do vrchu a v témže roce vybojoval i na mistrovství Evropy v krosu 43. místo.

V následném roce opět nezklamal na ME juniorů na dráze, když doběhl desátý na 10 km a též na Evropě v krosu se neztratil, neboť finišoval do cíle na skvělém 23. místě. Při svém prvním startu mezi dospělými v roce 2004 skončil na ME v krosu na 80. místě.

„V tréninku toho už zvládnu celkem dost," bilancuje své objemové zatížení. „V přípravném období tak kolem 160 km týdně, v závodním pak od 100 do 130 km a to vesměs zvládám ve 12 tréninkových jednotkách za sedm dní."

Je mu jedno, kde závodí, ale nejraději má silniční běhy, na druhé místo řadí dráhu a až na konec kros. „Od malička mě bavily dlouhé tratě," zamýšlí se nad svým přechodem mezi vytrvalce. „Je to nádhera, když to jde, pak to běží samo a závod, ale i trénink, si potom nesmírně užívám."

Snad i český maraton se dočká v nedaleké budoucnosti lepšího výsledku, i když sám Honza říká, že se na něj hned tak nechystá: „Maraton jsem ještě nikdy neběžel a zatím ho ani vůbec neplánuji. Ani netuším, jaký jsou v něm moje možnosti.“

„Mrzí mne, že u nás to jde s vytrvalci z kopce. Bývalá generace výborných běžců stárne a pomalu končí a za nimi se nikdo nový neobjevuje. Není to tím, že by nebyli talentovaní kluci. Já si myslím, že je jich dost. Bohužel vytrvalci potřebují čas a u nás je málo těch, co by jim poskytli podmínky k dostatečně dlouhé a tvrdé přípravě, která by pak přinesla i ty výsledky.“

Vytáhlý hubený běžec jezdí velmi rád na závody nejen do zahraničí, ale často startuje také doma. „Líbí se mi tradiční akce, které si drží svůj styl, ať je to třeba vesnická dechovka u trati anebo guláš po běhu. A jsem přesvědčen, že i tyto naše běžecké soutěže jsou na velmi vysoké úrovni."

Denní program má nabitý, a tak na nějaké záliby se už moc času nenajde, ale přesto obdivuje tuningově upravená auta, neboť nemá v oblibě sériové věci a také se po chvíli pochlubí naším národním koníčkem: „Mám rád jídlo. Pustím se úplně do všeho, ale hovězí steaky, na ty nedám dopustit."

Mladých a talentovaných běžců máme v současné době velmi málo. Honza je jedním z těch, co by mohli převzít žezlo po velkých jménech naší atletiky z minulé doby.

Snad mu vydrží odhodlání, zdraví a chuť něco dokázat. Má pro to všechny předpoklady a možná už i konečně podmínky. Teď jen je třeba, aby se dostal postupně do velkých soutěží, kde se opravdu běhá rychle.

„Nejraději mám závody, kde se běží od startu svižně. Nesnáším Mistrovství republiky, kde se většinou běhá jen na medaile a přitom je to téměř jediná šance, kdy se u nás sejdou všichni, co jsou schopni běžet slušný čas. Jenže jenom kvůli tomu, že je to MČR, tak se celou dobu kluše a čeká na posledních sto metrů.

Přitom s medailí z re­publiky se může jít každý leda tak akorát vyfotit," tvrdí Jan Kreisinger, jeden z mála našich borců, co se nebojí pustit do soubojů i s africkými běž­ci.


VÝKONY JANA KREISINGERA MIMO DRÁHU



JAN KREISINGER
* 16. 9. 1984
Osobní rekordy:
800 m: 1:53,54
1 500 m: 3:43,83
3 000 m: 8:10
5 000 m: 14:13
půlmaraton: 1:05:04
10 km silnice: 28:58
Nejlepší výsledky:
Světový pohár do vrchu 2002 – 2. místo – junioři
ME junioři 2003 – dráha 10000m – 10. místo
ME junioři 2003 – kros – 23. místo

 

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

DaliborB muž 19.02.2010 12:00:20

Ahoj Honzo, předně gratulace k úspěšné loňské sezóně, ať se ti podobně nebo líp daří i letos. Článek bezva, jen mám trochu špatný pocit z té tvojí poslední věty „Přitom s medailí z republiky se může jít každý leda tak akorát vyfotit,“ – pokud pominu úroveň dosaženého výkonu, tak si myslím, že pro většinu nadějných atletů, kteří na MČR jedou, je zisk medaile tou hlavní motivací (mě se to bohužel nikdy nepodařilo – nejlíp jsem na pětku skončil 7.). Druhá věc je, jak závod probíhá – souhlas, že většina vytrv. závodů je na mistrákách takticky na finiš, ale když na to člověk má, může za to sám vzít už od začátku a ostatním utéct.
Jinak se chci zeptat, jestli tě takhle atletika dokáže uživit nebo chodíš ještě někam (např. na poloviční úvazek) do práce ? Dík za případnou odpověď

avatar

krajsik muž 20.02.2010 00:48:20

>> DaliborB, 19. 2. 2010 12:00:20

Čau Dalibore. Dík za gratulaci. Omlouvám se asi jsem to napsal moc tvrdě. Pro mě to byla taky velká motivace. Když jsem měl první medaili, taky jsem byl štěstím bez sebe. Bohužel jsem časem zjistil, že kvalita našich běhů není tak vysoká a proto už neběhám pro medaili. Víš radši bych byl třeba pátej a věděl že jsem předvedl dobrý výkon. Jinak zatím se živím jenom běháním.

S pozdravem Honza Kreisinger

avatar

DaliborB muž 22.02.2010 08:37:15

Honzo, díky moc za odpověď – rozumím ti :) Ať se daří a zdraví drží Dalibor Bartoš

administrator 03.04.2010 13:33:12

Maratony (zatím) neběhá, ale časy z jiných disciplín jej dělají s přehledem nejlepšího českého vytrvalce. Řeč je o pětadvacetiletém Janu Kreisingerovi, opoře domácího týmového lídra AK Kroměříž, která se chystá i na blížící se Rohálovskou desítku.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.