BĚH V TĚHOTENSTVÍ: Půlmaratonský test

Jsem duší závodnice. Z?stalo mi to z dob, kdy jsem coby sprinterka sbírala body na ligových dvoustovkách a ?tvrtkách. Potom, co jsem pov?sila tretry na h?ebík a zam??ila se na zp?v, jsem se smí?ila s udržováním kondice a postavy na delších okruzích v lese, by? zna?n? nepravidelným. Ne však nadlouho. Brzy jsem m?la „abs?ák“.

K prvnímu p?lmaratonu a v tom samém roce i k maratonu jsem se dostala jako slepý k houslím. Byla jsem si v?doma, že nemám natrénováno, ale zárove? jsem si byla jistá, že ten rok nemám co ztratit. Finan?n? to nic nestálo, a tak by m? nemuselo tolik mrzet, kdybych to vzdala.

Že ale jen tak n?co nevzdám, jsem se pak na obou tratích p?esv?d?ila. P?lmaraton jsem (po zimním spánku) tenkrát zvládla za 1:53. Poslední kilometry byly krušné a asi ?ty?i dny potom taky. Na maraton jsem už natrénováno aspo? n?co málo m?la. Bylo z toho 4:19 a cítila jsem se po dob?hu podstatn? lépe. B?hem dalších let jsem se propracovala na 1:35,53 a 3:22,52 a plánovala další vylepšení.

P?íroda ale naplánovala jinak a já te? musím honbu za super ?asy pon?kud odsunout. Bude nás doma víc. To bych ale zase nebyla já, abych vynechala sezónu. Bez téhle drogy nemohu být. Chci si udržet kondici a vrátit se ješt? letos.

V kv?tnu to vidím tak na tu dvoukilometrovou procházku Prahou, p?ipravená už na trochu jiný maraton s naším p?ír?stkem do rodiny. B?hám ale stále – je to jen trochu jiný stav, ale nikoliv nemoc. Se špuntíkem jsme našli zp?sob, jak na to. On ví, jak mi dát najevo, kdybych to náhodou p?ehnala, a já to umím poznat, respektovat a v?as zabrzdit.

Cítím se dob?e. Jednak proto, že mohu s ohledem na možnosti b?hat, jednak proto, že jsem te? v sedmém m?síci nabrala celkem p?ijatelných šest kilo a nevlá?ím s sebou žádné velké pand?ro, protože mám vcelku dob?e zpevn?né svaly. Díky tomu si nemusím st?žovat na bolavá záda, dýchavi?nost nebo jiné problémy, které touto dobou jinak bývají. A špuntík se vyvíjí zdárn? a b?há mi pod žebry.

P?lmaraton si nedovedu p?edstavit vynechat. T?i hodiny ?asového limitu jsou turistika. Vzhledem k tomu, že se mi bez problém? da?í b?hat p?ibližn? v tempu 8,5 km/h i více, není to nereálné. T?ším se, že si tu báje?nou atmosféru v klidu vychutnáme ze zadních pozic skute?n? beze sp?chu.

Ot?esy jsou minimální. Prakticky jsem vynechala letovou fázi, ale po?ád je to ješt? jakž takž b?žecký, tedy spíše joggingový krok. To by ?lov?k nemohl nasednout ani do vlaku. Pro všechny pochybova?e: jsem také p?ipravena kdykoli vzdát nebo nenastoupit, kdyby mi to ten den nesedlo. Hazard mi za to skute?n? nestojí.

A jak se mi te? b?há? Má to výkyvy. N?kdy je to báje?né, dala bych si dvakrát tolik. Jindy to nesedne a sotva se vle?u, v depce, že ješt? tak dlouho zbývá a já bych nic nemohla d?lat, jen kynout. O to víc, když jsem se dote? hýbala. Doba, kdy se vrátím v plné form? na závodní trasy, na kterých mi budou ta?ulda i syná?ek fandit, se ale také rychle blíží.

I když si jiná pozitiva, která tenhle ?as p?ináší, naplno užívám, musím ?íci, že m? tohle v?domí také hodn? drží p?i život?. Co bude ?i nebude te? v sobotu, nemohu stoprocentn? odhadnout, a tak své p?lmaratonské rozjímání nechávám zcela s otev?eným koncem…

Vanda Kade?ábková-B?ezinová