Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Úspěch brněnských ultras v Itálii

Úspěch brněnských ultras v Itálii
foto: Zdenek Krchák

Jaroslav Kaše | 25.05.2010 | přečteno: 3284×

Po víceméně náhodném bloumání po internetu jsem objevil stránky Italské ultramaratonské asociace, která pořádala mistrovství Itálie v běhu na šest hodin v městečku Banzi na jihu Itálie (oblast Bazilicata) pod názvem 6ore Templari – Memorial Vito Fragione. Místo se zdálo být jako stvořené pro pokusy o překonání rekordních zápisů v šestihodinovce.

Po loňském neúspěšném pokusu o překonání světového rekordu na šest hodin v kategorii M55, který jsem propásl o 110 metrů, jsem dlouho hledal možnost, jak rekord získat pro Českou republiku. Dále jsem hledal příležitost pro svoji svěřenkyni Šárku Macháčkovou zaběhnout kvalitní závod, na kterém by se pokusila překonat stávající český rekord v běhu na 6 hodin žen. Po jejím úspěšném vystoupení na Lískoveckém šestihodinovém běhu a Brdské stezce byla reálná šance tento rekord zlomit.

Závod se běžel 8. května na uzavřeném dvoukilometrovém zvlněném okruhu v centru města. Start byl naplánován na 14:00 a kupodivu v tuto hodinu byl skutečně odstartován. V ulicích se sešlo snad tisíc mohutně povzbuzujících diváků a zvláště v cílové rovince odměňovali diváci běžce frenetickým potleskem a hlasitým povzbuzováním (jaký to diametrální rozdíl od našich závodů).

Po startu se na špici tvoří asi pětičlenná skupinka, která se rychle vzdaluje zbytku pole. Bohužel v ní chybím, a tak bojuji s kilometry téměř celou dobu sám. Na třech místech okruhu se závodníci na krátkou dobu míjejí. Snažím se sledovat, jak si vedou naše děvčata. Ze začátku potkávám často Šárku a vizuálně se mi její běh vůbec nelíbí. Běží jakoby v křeči a ani tempo mi nepřipadá optimální. Její soupeřky jsou daleko před ní, takže bojuje osamocená na zatím 4. místě, protože ani Uomini (páni) se nemají k tomu, aby jí pomohli.

Zato Hanka (pozn. redakce: Kašová) valí jak utržená, až ji musím krotit, aby zvolnila. Ale je to marné. Při dalším míjení běží zas jak o život. Jenom trnu, kdy ji potkám, jak sedí na patníku. Po hodině míjím Hanku o kolo a za pár minut dobíhám i Šárku. Podle zvukového signálu vnímám, že běží přes určenou tepovku, a tak se ptám, kolik má. Po informaci, že to je 168, mám málem kolaps. Tak vysoko nemůže vydržet celých šest hodin. Snažím se ji zklidnit a zpomalit, ale tvrdí, že se jí běží dobře. Tak pokračuji dál ve svém tempu a doufám, že se nezahltí.

Po další hodině je míjím o další kolo. Hanka běží v pohodě téměř stejným tempem přes deset km/hod. Šárka mi připadá stále neuvolněná a i tepovku má stále vysokou. Tréma zřejmě hraje svou roli. Po čtyřech hodinách mám natočeno přes 51 kilometrů a stále doufám, že bych svěťák mohl dát, i když už začínám pociťovat mírnou únavu. Hanku předbíhám o další kolo, ale Šárka začíná vzdorovat. Třetí kolo jí dávám až za další půlhodinu.

Po čtyřech a půl hodinách přichází krize a začínám tušit, že bude hůř. A taky bylo. Najednou mě z letargie probere radostný výkřik: „Už jsem třetí“. Šárka kolem mě prosviští jak uragán a mílovými kroky se mi vzdaluje. Hanku nikde nepotkávám a obavám se, zda není již ve sprše. Bohužel mám starosti sám se sebou, a tak nemám čas pátrat, co s ní je.

Půl hodiny před koncem časového limitu nás pořadatelé navádějí na malý, 600 metrů dlouhý okruh, aby všichni běžci slyšeli signál o konci závodu a aby se snadněji dala doměřit uběhnutá vzdálenost. Sen o slušném výsledku se mi dávno rozplynul, a tak se spíše soustřeďuji na likvidaci dobrot na občerstvovačce a dokončení závodu bez vážnější újmy.

Do konce zbývá dvacet minut a už je tady zase Šárka, která se mezitím probojovala na první pozici mezi ženami a svým tempem přivádí diváky doslova k šílenství. Cestou musí odmítat několik nabídek k sňatku, někteří temperamentnější hoši vbíhají do dráhy, chtějí ji uznale poplácat po zádech. Z posledních zbytků sil ji bok po boku doprovázím a mám tedy možnost sledovat dění kolem.

V poslední minutě závodu probíháme zrovna cílovou (nebo startovní) rovinkou a takový řev, jaký Šárce diváci připravili, jsem snad na žádném závodě neslyšel. Doslova nás to zbývajících pár metrů neslo. Konečně závěrečný výstřel a ohňostroj. Je konec. Radujeme se z vítězství, soupeři chodí gratulovat Šárce a náležitě oceňují její výkon.

Když se po chvíli všichni najdeme, jdeme se k autu převléci a sdělujeme si čerstvé zážitky. Děvčata jsou nadšena, já víceméně nemluvím, protože můj výkon spíše připomíná známou historku o sedlácích u Chlumce.

Vyhlašování probíhá s tradiční italskou precizností (asi o hodinu později než bylo plánováno). Na pódiu se postupně vystřídali italští mistři v jednotlivých kategoriích a závěrečný ceremoniál byl věnován absolutním vítězům v mužské a ženské kategorii, takže si Šárka užila minimálně patnáct minut slávy na pódiu.

Předávání cen vítězům kategorií probíhá již mimo pódium v kanceláři závodu (zas něco jiného než u nás). K naší radosti zjišťujeme, že Hanka skončila na celkově vynikajícím pátém místě mezi ženami a jasně vítězí v kategorii MF 55 ve skvělém osobáku 57,756 kilometrů, což je letošní jedenáctý výkon průběžných světových tabulek v běhu na šest hodin žen. Moje zklamání z předvedeného výkonu nakonec mírní malinkatá radost z celkového 8. místa a nečekané vítězství v kategorii MM 55 za bídných 69,783 kilometrů.

Šárka Macháčková zvítězila výborným výkonem 65,823 kilometrů, kterým zaostala o pouhých 647 metrů za českým rekordem. Současně se zařadila na čtvrté místo průběžných letošních světových tabulek v běhu na šest hodin žen.

Přijetí naší minivýpravy bylo od italských pořadatelů velice vřelé a po celou dobu se nám snažili vyjít ve všem vstříc. Myslím, že naše výprava udělala našemu ultramaratonu dobré jméno a vyšlapala cestičku pro další naše běžce pro případnou účast na tomto pěkném závodě.

Tak snad zase příští rok ,,Ci vediamo a Banzi“


WEB ZÁVODU

VÝSLEDKY ZÁVODU

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jkase 25.05.2010 00:01:14

Po víceméně náhodném bloumání po internetu jsem objevil stránky Italské ultramaratonské asociace, která pořádala mistrovství Itálie v běhu na 6 hodin v městečku Banzi na jihu Itálie(oblast Bazilicata) pod názvem 6ore Templari – Memorial Vito Fragione. Místo se zdálo být jako stvořené pro pokusy o překonání rekordních zápisů v šestihodinovce.
Odkaz na článek

avatar

Praha

Celkem 52442,8 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:43:42 (2006)
půlmaraton: 1:36:28 (2006)
maraton: 3:39:37 (2006)

Štefan muž 26.05.2010 07:50:20

Blahopřeji děvčatům ke krásným výkonům i umistnění.

Motto: Dnešní den s úsměvem. When troubles attack you, just smile them away.
avatar

Brno

Celkem 26381 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:29 (2009)
půlmaraton: 1:33:05 (2008)
maraton: 3:23:02 (2012)

running-observer muž 26.05.2010 08:56:48

Díky, Jardo, za pěknou reportáž. Jste bojovníci! Gratuluju.

avatar

Praha

Celkem 52110 km
Minulý měsíc 127 km
10 km: 0:47:15 (2010)
půlmaraton: 1:46:26 (2010)
maraton: 3:46:35 (2012)

mapo žena 26.05.2010 09:00:04

Taky gratuluju :-))

Motto: ------------------ vytrvale jako smrt
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.