BĚH A TĚHOTENSTVÍ: Rodí sportovkyně lépe?

Matýsek (3.10kg/ 49cm) je kone?n? na sv?t? a já bych za tu dobu v sou?tu ub?hla ?ty?i maratony a ješt? p?lku navrch – trvalo to p?es 16 hodin. K tomu už jsme byli navíc tém?? 20 hodin bez vody a já jen trnula hr?zou, aby mi ho kv?li tomu nemuseli vyvolávat. Cht?la jsem p?irozený porod, bez chemie v podob? urychlovák? a anestetik.

Do vody, jak jsem si p?ála, mi to ovšem nešlo, ješt? mi v ní za?ala být zima a ke konci mi docházely síly. Snažili jsme se tedy všelijak. Ta?ulda mn? povzbuzoval jako na závodech a co kontrakce, to n?jaký výživný kope?ek z našich tréninkových tras. Já jsem si také vzpomn?la na n?kolik závod?, kde už jsem mlela z posledního.

P?edstava, že by ho ze m? museli kdovíjak dolovat, mn? d?sila natolik, že jsem se zmobilizovala. Matýsek se narodil nakonec zcela p?irozen? – a vsed?! Doktoru Kavanovi jsem nesmírn? vd??ná, jak to bleskov? vymyslel. Kutná Hora totiž není zatím vybavena tak jako Vrchlabí, kde byl ješt? loni primá?em. Na vodorovném stole si nelze ani u… – vyprosila jsem si tedy, že musím dol?. Ta?ku tedy posadili na sesli?ku (porodní tam zatím nemají, tak zcela oby?ejnou) s nohama od sebe.

Dostal za úkol mn? držet a pak už to byl fofr. Vzpomn?la jsem na lo?ský maraton, jak jsem poslední kilometr kopla pod 4:30, zmobilizovala zbytky sil a Matýsek byl na sv?t?. Hlavi?ka, t?lí?ko, najednou. Ani jsme se nepotrhali, nebylo t?eba st?íhat ani šít, za což jsem hrozn? ráda. P?lho?ku jsem pak Matýska mohla ješt? obaleného mázkem mít p?ímo na t?le, vyšet?it ho šli až potom a pak mi ho op?t vrátili. Okamžit? se p?isál k mám? a máma si kone?n? oddechla.

P?edstavy kopc? a závod? mi hodn? pomáhaly, ale to bylo asi všechno, co to m?lo spole?ného. Porod je prost? porod a a?koliv jsem do toho nešla s obavami a naopak v??ila svému t?lu, m?la jsem toho plné zuby. Na pokoj jsem si ale už došla sama a druhý den pro mne nebyl problém procházet se po chodbách, ?tvrtý den jsem celkem bez problém? vstala z lehu do sedu (aniž bych se o to n?jak snažila).

Po týdnu jsem byla na své váze a za necelé dva týdny už na mn? nikdo nepozná, že jsem vlastn? porodila, i když já sama cítím, že jsem p?ece jen dost ztratila na svalech.

Takže – jde to možná ztuha, ale vrátit se op?t do formy nám sportovkyním jde ur?it? rychleji. Nyní, ve t?etím týdnu po, už jsem op?t najela na tutéž rychlou ch?zi, s jakou jsem p?edtím kon?ila. Svaly pánevního dna jsem za?ala budovat zpátky prakticky od za?átku, pokra?uji v tom samoz?ejm? stále a moc se t?ším na okamžik, kdy se budu moci regulern? rozb?hnout.

A jak to zvládly ostatní sportovkyn??

Podle studie (Melpomene Institut, 1981), která zkoumala 195 b?žky? s kilometráží v pr?m?ru 40 týdn? t?i m?síce p?ed porodem (já tehdy b?hala 45) porodily všechny zdravé d?ti s pr?m?rnou váhou 3.30. Císa?ským ?ezem rodilo p?es 19% procent z nich, což je více než je pr?m?r. Jsou za tímto ?íslem vyb?hané tuhé svaly, nebo prost? Amerika a s tím snaha mnoha žen „vyhnout se“ porodním bolestem?

Ingrid Kristiansenová zahájila trénink již 9 dní po porodu a za p?t m?síc? vyhrála maraton. Bára Dibelková vyhrála t?i m?síce po porodu republiku, Katka Neumannová sv?tový pohár. Lyža?kám to v?bec sv?d?í. Norská biatlonistka Liv Grete Poiréeová p?ivedla na sv?t dceru Emmu a poté ovládla biatlonové mistrovství sv?ta v Oberhofu 2004 ziskem ?ty? prvenství.

Zda?ilý comeback do bílé stopy slavily též matky ?epalovová a Kirvesniemiová. Biatlonista Raphael Poirée, manžel Poiréeové, však upozor?uje: „Nechali jsme si na toto téma vypracovat odbornou studii. Podle ní se jen deset procent výborných sportovky? dokáže po porodu vrátit do absolutní špi?ky.“ Nap?íklad trojskokanka Šárka Kašpárková, mistryn? sv?ta z roku 1997, po narození dcery Terezky skákala o metr mén?.

Byla jsem zv?davá i na Paulu Radcliffeovou. Ta se s porodem potrápila 27 hodin, za?ala s joggingem 12 dní po n?m a…za?átkem kv?tna si ud?lala únavovou zlomeninu obratle! Tedy prrr! Krom? toho, že t?lo si v šestined?lí pot?ebuje opravdu odpo?inout, ostatn? i to lítání kolem mimíska dá zabrat, je to také metabolicky náro?né období.

?lov?k se m?že cítit dob?e a být na sebe pes, do svého t?la však nevidí, co kde chybí. I když není pravda, že dít? stojí matku jeden zub, p?esto platí, že špuntíci pot?ebují vápník ješt? v b?íšku a pak ješt? do mléka. A berou si ho z mat?iných kostí, které se tím odvápní. K maminovským vitamín?m tedy vedle mlé?ných výrobk? užívám ješt? extra vápník.

Necht?la bych se do?kat ani problém? s inkontinencí, jak se to stalo jiným sportovkyním, které to zkrátka p?ehnaly a za?aly d?íve, než si „zrestaurovaly“ pánevní dno. Lé?ba pak trvala mnohonásobn? déle. Za?ínám tedy velmi obez?etn?…

Vanda Kade?ábková-B?ezinová