„Myšlenka přihlásit se na půlmaraton přišla jednou od kamarádky Evy na příjemném obědě v restauraci u nás v Jičíně. Mě samotnou to nikdy dříve nenapadlo, ale hned se mi to zdálo jako skvělá příležitost a obrovská výzva,“ říká pedagožka Alena Babáková. „Během pár dní jsme byly kompletní, a tak vznikly Hbité kuny,“ vzpomíná.

Eva Špirochová, inženýrka ekonomie, která v současné době pracuje jako produkční festivalu Jičín – město pohádek svůj nápad objasňuje: „Bylo to z hecu a navíc jsem typ soutěživý, tak to pro mě byla velká výzva. Když se totiž můj muž vloni připravoval na pražský půlmaraton, řekla jsem mu, že když to dá on, tak já pak taky. Co na tom, že jenom štafetu… A taky chci slyšet hrát při startu Vltavu,“ dodává.

Čtveřici tvoří samé bývalé závodní sportovkyně. Hrály například basket či volejbal, zkusily i přespolní a orientační běh. Nyní se rekreačně věnují kolu, běžkám, lyžím, plavání, squashi, józe a nejčastěji se scházejí na basketu. „K němu jsme se vrátily nedávno a při společných hrách se tam setkává i naše štafeta,“ dodává Alena ke sportovnímu základu, který mají holky právě z košíkové.

„Na výkon jsem nikdy neběhala, ale mám ráda dálkové pochody s jasně daným cílem. Mám prochozené úplně celé Krkonoše,“ říká další členka štafety, tlumočnice Hana Čechotovská, která žije na rozdíl od ostatních v horách. Její příprava se odehrávala i ve vrchlabském fitcentru pod vedením trenéra. „V zimě jsem střídala běh na pásu a klasickou sérii posilování zbytku těla s běháním na běžkách a se psem. Rady jsem hledala také v časopisu Běhej,“ říká ke svému tréninku.

„Zpočátku byl problém vůbec vyběhnout, neboť je úžasně jednoduché vymyslet důvod, proč to právě dnes nejde. Ale vínko po pravidelném sportovním výkonu si musíme nějak zasloužit, a proto na sport nedám dopustit,“ vysvětluje se smíchem Alena. V Jičíně můžete tuhle partičku potkat v Lipové aleji, kde čtveřice běhá nejraději. Krásné stromořadí tu je ještě z dob Albrechta z Valdštejna, láká nejen běžce, ale i chodce k procházce. A kdo chce, může pokračovat do volné přírody.

„Všechny jsme se shodly, že nastal moment, kdy jde běh čím dál hůř, s větší těžkostí a pomaleji. Zkrátka přišla i malá krize! Občas jsme uvítaly, že se některé z nás rozvázala tkanička anebo přišel úsek, kdy musíte počkat a dát přednost projíždějícím autům,“ vypráví Eva. „Největší obtíž je rozhoupat se a vyrazit do deště z tepla bytu a pohodlí křesílka. Jinak to chvilku trvá než si zvyknou nohy a plíce,“ líčí čtvrtá z party, Vladimíra Smolíková pracující v jičínském odboru životního prostředí.

Postupem času a s novými běžeckými botami přešly od střídavých úseků běhu a chůze k běhu plynulému. „Navíc počasí je teď v předjaří na běhání úžasné oproti předchozím obdobím mrazu. Doufáme, že budeme po náležitém tréninku skutečně hbité,“ těší se na sobotní prověrku dosavadní přípravy Eva.

Dva týdny před startem členky štafety svolaly válečnou poradu. „Konečně jsme se sešly všechny čtyři pohromadě, domluvily se na vyzvednutí čísel a probraly předávku. Vzhledem k tomu, že je to naše první společná účast na tomto závodě, padly nepatrné obavy z hladké předávky a především z optimálního nastavení tempa běhu,“ hlásí aktuálně Eva.

A s čím půjdou Hbité kuny na start? „Ten závod chceme nejen přežít, ale hlavně si ho náležitě užít. A opravdu se těšíme,“ říká za všechny Alena.

Pěkný závod všem v sobotu přejí Hbité kuny z Jičína!