Zamračená obloha, teplota čtrnáct stupňů Celsia a naprosté bezvětří – v takto příznivých běžeckých podmínkách se na trasu druhého nejstaršího maratonu v Česku vydalo 461 maratonců. Od pořadatelů dostali ještě jeden „dárek“, oficiálně přeměřenou trať. Zjistilo se totiž, že v minulých letech se běhala trasa o 215 metrů delší, než je kodifikovaná maratonská vzdálenost.

Dražan v osobním rekordu

Souboj o první místo v soutěži mužů nabízel drama prakticky jen první půlhodinu. Pak se z vedoucí skupinky odpoutal Jaroslav Dražan a „v úniku“ vydržel až do cíle. „Je škoda, že jsem tak dlouho běžel sám. Kdybych měl s kým běžet, mohl z toho být ještě lepší čas,“ tvrdil v cíli.

Nemluvilo z něj ovšem zklamání. Naopak. Na květnovém PIM se poprvé dostal pod hranici 2:30, dnes si pozici na desátém místě letošních maratonských tabulek upevnil osobním rekordem 2:28:48. „Běželo se mi dobře, nepřišla žádná krize a bylo pěkné počasí. Když jsem viděl startovní listinu, řekl jsem si, že bych mohl mít šanci na vítězství. Jsem rád, že to vyšlo,“ vyprávěl Dražan.

Třicetiletý běžec závodící za HISport Team se na maratony nepřipravuje speciálně. „Běhám je z tréninku, z něhož běhám i desítky a půlmaratony. Konkrétně to znamená, že týdně dávám jen 70–80 kilometrů, z toho dvakrát až třikrát se zaměřuju na kvalitu.“

Druhý skončil Petr Minařík (2:31:51) a třetí doběhl Petr Švarc (2:37:42).

Trénink pro Vabrouška

V prvním okruhu se ve vedoucí čtyřčlenné skupince (patřil do ní v té chvíli i nakonec celkově sedmý Jiří Brychta) držel také triatlonista Petr Vabroušek, pak zpomalil a časy z předchozích ročníků nezopakoval. Není divu, před třemi týdny jej při tréninku srazilo auto a navíc se teprve ve středu vrátil z havajské Kony, kde potřinácté absolvoval nejslavnější ironmanský závod světa.

„Běželo se mi špatně. Bolí mě pořád rameno, záda a mezižeberní svaly. Navíc mám tři týdny tréninkový výpadek a to musí být znát. Vždyť loni jsme tady s Jardou Dražanem běželi prakticky celý maraton společně,“ říkal Vabroušek, který obsadil deváté místo s časem 2:42:52.

Navzdory potížím se rozhodl pro rychlý začátek. „Jsem rád, že jsem se pak chytil druhé skupiny a držel se s ní asi dvacet kilometrů. Posledních osm kilometrů už to byl z mé strany víceméně výklus.“

Triatlonový nezmar bral Stromovku především jako trénink na dalšího ironmana, který ho za dva týdny čeká na Floridě. „Času je málo a musím nahradit tréninkový výpadek. Proto jsem dnešní závod bral jako příležitost běžet něco delšího v tempu. I když tempo, které jsem si představoval, jsem vydržel jenom čtyři kilometry. Za týden poběžím ještě půlmaraton a věřím, že na Floridě to bude lepší,“ dodal Vabroušek.

Kriegelová pod tři hodiny

O prvenství v ženské kategorii rozhodla Kateřina Kriegelová v druhé polovině, kdy se odpoutala od Lenky Králové. Vítězka letošního ročníku Salomon Trail Running Cupu dává většinou přednost běhu v kopcích a terénu. „Byl to můj první rovinatý, silniční maraton. Vlastně druhý, ale ten první jsem běžela na cizí registraci,“ usmívala se v cíli.

Do závodu šla s myšlenkou na čas pod 3:10 a umístění mezi trojicí nejlepších. Nakonec z toho byl výrazně vylepšený osobní rekord (2:59:32) a vítězství. „Přitom jsem se v týdnu necítila moc dobře. V neděli jsem běžela kros v Motole a prochladla jsem tam. Naštěstí to nebylo znát. První polovinu jsem dala rychleji, což se asi nemá, pak jsem mírně zpomalila. Ale věřila jsem, že si to ošéfuju tak, že hranice tří hodin padnou. A podařilo se. Akorát zítra to bude hodně bolet,“ prozradila závodnice z Velkých Losin, která se soustavnému běhání začala věnovat teprve loni a v roce 2012 ji už patří osmé místo maratonských tabulek.

Do cíle závodu doběhlo 413 maratonců, 48 účastníků vzdalo.

VÝSLEDKY